The Guest

Precizně šlapající žánrovka pro dnešní přesofistikovanou kinematografii znovu objevuje sílu základních konceptů ve stylu osmdesátých a devadesátých let (k dané éře ostatně film odkazuje stylem hudby). The Guest se nesnaží diváky zaskočit nečekanými zvraty ani vodit za nos všemožnými odkazy, ale naopak staví na dokonalém naplnění očekávaných schémat a žánrových atrakcí. Při tom vyprávění stojí v prvé řadě na hereckých výkonech, kde každá z hlavních i vedlejších postav skvěle ožívá díky přesně vybraným aktérům. V čele pak stojí titulní postava v uhrančivém podání Dana Stevense, který se ukazuje jako herec, pro kterého bylo Panství Downton moc malé a silně omezující. Jeho výkon, kde si stejně jako postavy ve filmu kolem prstu omotává i diváky, s přehledem přebíjí kariérní stín masově populárního britského seriálu a nechává nás napjatě vyhlížet Stevensovy nadcházející kroky. (21.12.2014)

Béčko ako vystrihnuté z 90. rokov. Ultra vykostený Terminátor dvojka, ktorý sa prehupne do ultra light Terminátora jednotky. Obsadenie zodpovedá vyššie uvedenému. Maiku Monroe som doteraz videl len v skvelom Neutečeš (2014) a na 99% už v ničom lepšom nikdy hrať nebude. Dan Stevens bol dobrá voľba, pretože dokázal vtlačiť do minima maximum. Za mňa sa tomuto retro pokusu vyhnite a dajte si radšej niečo so skutočnou nostalgickou hodnotou. (05.07.2020)

Asi nejzábavnější béčko posledních let. Má to něco z Bourna, něco z Univerzálního vojáka, ale vesměs si to jede svojí vlastní cestou. Pravda, těch maníků, co se nakvartýrujou do relativně poklidné domácnosti a odvolávají se na známost s mrtvým členem rodiny, už tu několik bylo, ale nepamatuji se, že by ta látka byla zpracována tak našlapaně a přímočaře. Herci do jednoho fajn a vévodí jim pochopitelně Dan Stevens a jeho vražedně modré oči. Veliká spokojenost. 85% (12.12.2014)

Skutečné multidobové retro. První polovina se rozjíždí jako mimořádně rozplajzlý, tisíckrát omletý devadesátkový sryler, aby se ta druhá mohla zvrhnout v nejpokleslejší osmdesátkový akční brak (čti – totální, na hlavu postavená pičovina, u níž v anotaci překvapivě chybí „kokotmédie“ nebo „čurákoteska“), přičemž to postrádá jak devadesátkový drajv, tak osmdesátkovou patinu. Smutný fuckt, že je to v červených číslech, přikládám jen tomu, že spousta zdejších prudkých „heteráků“ pocítila pnutí z toho modrookého Kena v hlavní roli. Herecky byl sice opravdu výborný, nicméně čtyřkovat a pětkovat to tu jen kvůli nateklému přirození je jednak neobjektivní a druhak velmi buzerantské. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě kůl a moderně říci „gej“. (17.12.2014)

Dan Stevens s chrpově modrýma očima zahrál psychotickýho magora poměrně s přehledem, za zvuků synťákové hudby, jak od Leška Semelky v nejlepší formě, nám dokazuje, že když někoho trefí kulka, tak vždycky teče krev, ještě k tomu umí házet granáty obouruč, vykopnout nohu fakt vysoko a jeho schopnost přežit taky není k zahození, v reality show Survivor by se určo dostal hodně daleko, to vám povím, páč stratég je to vynikající, je mu jasný, že když nakonec zůstane sám, tak vyhrál. Jako zápletku by z logru vyvěštila nejspíš i madam Jolanda, televizní kartářka a lamačka mužských srdcí, ale ten osmdesátkovej feeling, spolu s vtipným finišem, se mi vcelku zamlouval. (10.12.2014)