Gándhí

Skutečně gigantický snímek, který má však dva velké nedostatky. Ten první se vší smělostí považuji za relativně objektivní výtku. Film je velmi pomalý a bohužel dost často i nezajímavý až nudný. Na jeho gigantickou stopáž má dost málo děje a chvílemi to působí jako příliš málo másla na příliš velký krajíc. Druhý problém bude čistě subjektivní. Jde o to, že celý příběh je snad až příliš jednoduchý - určen co možná nejširšímu diváckému spektru. Postava Ghándího je až přespříliš jednoznačná a režisér/scénárista k ní přistupuje až s otravnou nekritičností. Rovněž politické motivy jdou jaksi stranou a téměř po celou dobu je nám vrážena do zad myšlenka dobré duše, lidskosti a faktu, že násilí plodí jen další násilí. Že to pro Mahátmu nebylo určitě zase až tak jednoduché (z hlediska politiky) je fakt, který zde tvůrci jaksi neberou v potaz. (16.10.2006)

मोहनदास करमचन्द गांधी Chtěl bych komentář vést ve stylu "gándhíovském". To znamená, předložit vám filozofickou úvahu. Něco, co by vás donutilo přemýšlet, tak jako to udělal film. Jenže po pár minutách jsem zjistil, že na to 1) nemám atestaci, a za 2) by můj myšlenkový proud zastínil Attenborough, který vypráví tak úchvatně, logicky a hlavně se zaujetím, že bych dopadl jako Bambi (sám a ubrečenej). Takže raději ne!__ Na snímek Gándhí se mi na poličce prášilo pěkně dlouho. Přeci jen na 188 minutový film by si člověk měl vzít dovolenou, ale osud tomu chtěl, že jsem trochu toho času našel a proč ho nevyužít ve společnosti pána jehož kroky jsou obsypány okvětními listy? Samozřejmě, opěvovaný výkon Bena Kingsleye je více než oprávněný, ale přesto mi ve filmu chyběla byť jen známka nějakého většího emočního vypětí. Smrt milované ženy už už měla nakročeno...ale byla přerušena hvízdajícím vlakem. Takže jsem se mohl maximálně bouchnout do kolen. Čert vem délku, já chci brečet!!! (29.10.2008)

Kolosální film - kolosální nuda. Jako oslava možností kinematografie možná impozantní, rozmáchlá podívaná, jejíž širokoúhlé obrazové zpracování naplno vytěží ty tisícovky komparsistů. Tohle je megafilm, ne deset herců naklonovaných softwarem od Wety. Jenže Attenboroughův přístup je jinak hrozně nezajímavý. Pietně rozvine Gándhího myšlenky, s obřadnou úctou je tři hodiny opakuje, snad v kleče, snad s poníženě shrbenýma zádama, aby celý svět mohl padnout na kolena před tímhle novodobým vtělením Ježíše. Chmm. Ať si Attenborough klidně obdivuje, ať si nemá zdravý odstup... jenže ten film je nakonec pouze sterilní rekonstrukcí životopisných faktů a zdlouhavým omíláním humanistických myšlenek, které se lepí na sebe, aby definitivně utvořily monstrózní mýtus o životě osvíceného politika. Gándhí ať se pro mě za mě oslavuje, film sám o sobě ale příliš inspirativní není. (21.06.2009)

I po více než čtvrtstoletí od doby, co jsem tento film viděl poprvé na mne stále silně působí. Jak předesílá titulek na začátku, Gándhího životopis je zde i přes tříhodinovou stopáž nutně podán zkratkovitě, mnohé osoby a události jsou uzpůsobeny potřebám snímku (viz Gándhího působení v Jižní Africe - divák se nedozví nic o jeho angažmá v búrské válce a pozdějším povstání Zuluů, kdy měla Velká Británie jeho jasnou podporu a třeba generál Jan Smuts byl mladší než Gándhí, byť ve filmu vypadá o generaci starší), a především Attenboroughově interpretaci fascinující titulní osobnosti. Gándhího slova (která ve filmu sice nezazní, ale ze zobrazeného jasně vyplývají) "Kdybych si měl vybrat mezi násilím a zbabělostí, vybral bych si násilí" nebo "Násilí má odmítat ne ten, kdo jej činit nemůže, ale ten kdo jej činit nechce" dokazují, že šlo o mnohem složitější postavu, než o "novodobé vtělení Ježíše", jež se stává předmětem laciné a až zkomercionalizované adorace, jak jej může vnímat některý omezenější nebo povrchnější divák. (14.01.2014)

Scénář: John Briley .. Německo mělo Adolf Hitlera, Čína Mao Ce-tunga, Kuba Fidel Castra, Vietnam Ho Či Mina, Indie Móhandás Gándhího - vůdce z lidu, který pozvedl národ a udal jeho směr vstříc událostem 20 století. Tím však jakákoliv podoba končí, jelikož tyran a diktátor z něj nikdy nebyl a o změny k cestě za svobodou se zasadil zcela jiným, trpělivě mírumilovným a pokorným způsobem. Gándhí - velký muž, velké myšlenky, velký portrét. Jak už prolog samotného snímku říká, život žádného člověka nejde shrnout do jednoho vyprávění. A tak je nám Mahátma Gándhí (kterého ztvárnilo jeho dvojče Ben Kingsley, jinak si tu dokonalou podobu a interpretaci neumím vysvětlit) předložen tak, aby se dostal každému co nejblíže srdci. V mnoha momentech zjednodušeně, v jeho případě téměř bezkonfliktně s důrazem na zásadovost a vytrvalost, že cesta pravdy a lásky vždy zvítězí. Richard Attenborough se tímto mamutím portrétem nesmazatelně zapsal do dějin kinematografie a určitě není ztráta času ty tři hodiny ve společnosti takového muže strávit. (26.10.2007)