Válka o planetu opic

Zklamání z minula bylo tak velké, že jsem se u trojky s pocitem jejich zbytečnosti vyhnul i trailerům. Jenže Reevese buď drželi pod sedativy, nebo mu nějaký odvážný producent opravdu uvěřil, a já se stěží bráním nadšení z pravděpodobně nejodvážnějších letního blockbusteru za několik posledních let. Ta úvodní akce je ještě hodně nucená, ale když pak celou další hodinu stopují v pomalém, ale filmařsky precizním a promyšleném tempu čtyři opičáci, jejichž CGI render je dokonalosti se neodbytně blížící realita, skrze zasněženou krajinu vojenskou jednotku, přičemž jsou hnáni tím nejlepším možným kinematografickým motorem, tedy touhou po pomstě, bylo mi jasné, že vše bude odpuštěno a jen jsem se modlil, ať to takhle šlape i nadále, protože Michael Giacchino diriguje minimalistické retro noty a kamera koketuje s přelomem šesté a sedmé dekády minulého století. A ono nejenom to. Woody Harrelson variuje tu nejlepší možnou kreaci khaki šílenství, které vyhřezlo ze srdce temnoty a po famózním dialogu s Cézarem film naskočí na temnou vlnu nevyzpytatelnosti chtěného dobra a vábení nejednoznačného zla, aby to dotáhlo až k epickému konci, který i v těch kýčovitých prolínačkách a patosu hrdinského sebeobětování pořád drží pochmurný ksicht, který se opírá o hrdiny, jenž už dávno nejsou zábavnými lidoopy, kteří umí vtipné posunky, nýbrž pevnými figurami, u kterých není o jejich nastupující evoluční nadvládě radno pochybovat. (13.07.2017)

| Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 490.7 miliónov $ | Takto to dopadne, keď z receptu na dobrý film takmer celkom odstánite živých hercov. Prvý a druhý diel bol silný, pretože boli vyladené pól na pól. Kúzlo sa vždy dostavý, len ak je dostupná interakcia. Tu jej takmer niet. A to je obrovská škoda. (18.10.2017)

V některých pasážích trošku delší (zdlouhavá), avšak luxusně natočená podívaná. Je s podivem, jak během několika pár let, vypadají filmové opice opět o něco živěji. Snímek má krásnou výpravu a i když o nějaké válce, na kterou název láká, nemůže být řeč - v závěru se trošku zakční a přiostří. Kromě hereckého výkonu Woody Harrelsona bych vyzdvihl zajímavé charaktery a motivace opic (ale to platí pro celou trilogii). O něco slabší film, než první dva díly, ale i tak dobrá zábava. (11.05.2024)

Potřetí a vůbec nejlépe. Vojna o planétu opíc je ani ne tak strhující jako spíše procítěné veledílo mého oblíbeného režiséra Matta Reevese, které v každé scéně a vůbec jednotlivém záběru lahodí oku a umně dokazuje všem v Hollywoodu, jak se mají dělat remakové trilogie. Michael Giacchino vstal z mrtvých, jelikož kromě toho, že zvučí snad každej druhej biják, tak mě v dohledné době nechal smlsnout si na ozvučení, které zřejmě nebude extra samostatně poslouchatelné, ovšem v korespondenci s tónem filmu jsem už dlouho neslyšel tak přesně dolíhající hudební doprovod. Ač ve své podstatě naprosto minimalistický, i díky střihu zvuku zkrátka přesně padnoucí jako jmenovka na uniformě čerstvě břitvou oholeného Woody Harrelsona. Jeho plukovník McCullough nejenže v první scéně, i díky líbivým zpomalovačkám, neuvěřitelně vytlačí oči z důlků, ale i ve všech svých scénách z něj čiší ona zarputilost, nenávist a neuvěřitelná porce charismatu picnutá testosteronem a nedovedu si představit větší hrozbu, která by Caesara v jeho nejspíše posledním boji za nezávislost mohla potkat. V souvislostí s ním samozřejmě ani napotřetí nelze opomenout motion capture boha Andyho Serkise, který díky fanboyům z novozélandské Wety dokázal nejen klasicky a bez poznání rozpohybovat naštvaného opičáka, ale i mu dodat ještě více emocí a jeho scény s jednou tajemnou holčičkou mě naprosto strhly. A ač bych zde rád rozebral jednotlivé scény (bez spoilerů to prostě nejde), tak jen lehce navnadím na finále, která mě obecně ve filmech příliš neuspokojují, jenže zde je to zpracováno tak odlišně a svěže, že jsem se zkrátka nenudil ani minutu. V některých pomalejších pasážích už zbýval jen pomyslný krůček na tenkou hranici zdlouhavosti, ovšem Reevesovi se v mých očích povedlo tuto mrazivou tenkou linii perfektně vybalancovat. I díky perfektním vtípkům Steve Zahna, kterého sice na plátně nepoznáte, ale jeho charakter si pravděpodobně budete pamatovat ze všech nových nejvíce. Válka je dokonána, jde se domů. Ještě je ale rozhodně o čem vyprávět. (12.07.2017)

Vynikajúce zavŕšenie vynikajúcej trilógie. Je to tak excelentne zrežírované (každý záber premyslený) a príbehovo a emocionálne silné, že ani nevadí, keď si scenár párkrát pomôže náhodou či idiotsky konajúcou postavou (ľudskou, samozrejme). Mám rád filmy, ktoré nemusia tlačiť na akčnú pílu, aby mali neustále tempo a napätie, a triky v nich pokorne slúžia príbehu a neprehlušujú dej. (03.08.2017)