Andělé všedního dne

Keď sa na začiatku zjavila uletená štvorica anjelov, cítila som, že to nedopadne dobre.. Vyzerali ako cirkusoví uprchlíci, ale svoje poslanie splnili výborne. Aj keď na nás v úvode vyblafli, ako sa to celé skončí, stále som dumala nad tým – ako? prečo? Svižné tempo odhaľovania príbehov jednotlivých zúčastnených ma udržovalo v strehu. Skvelá ♪ hudba ♪ dotvárala tragickú atmosféru a pohľad na hodiny vo mne vyvolávali strest z blížiaceho sa konca.. Potešili ma zábavné momenty – ako rýchla jazda v krásnom aute s dvoma ♀ hezounama ♀ (vtedy som si priala sedieť s nimi na zadnom sedadle), alebo Dyk ako dlhovlasý anjel. Posledné momenty filmu som priam pretrpela, čakala som nejaký zvrat ! Takto sa to predsa nemože skončiť…! Prečo tí anjeli niečo nevymyslia…? Všetko ale má svoj zmysel. Takto to proste skončiť malo.. a je to tak dobre! (25.02.2015)

Rozporuplně hodnocené drama mě zaujalo natolik, že si po mnoha letech možná přečtu dalšího Viewegha. Na Melíškovou hodně trpím, bavili mě ale i civilní Polívka s Bydžovskou a samozřejmě všichni "andělé", kteří celému snímku dodávají až mysteriózní nádech. Lepší je ale nepozastavovat se nad jejich původem a motivacemi (proč si pro svůj zásah vybrali právě postavu Polívky atd.). Přesto velmi slušné, jsem ráda, že jsem se k filmu konečně po letech dostala. (10.08.2020)

Způsob vyprávění je strašně kostrbatý. Ze začátku se na nás vyhrne tolik postav najednou, že by se v tom nevyznalo ani prase. Nezastírám, že postavy andělů na mě působí mile, některé scény jsou celkem hravý, originální a na úsměv a věřím, že knížka musí být příjemný čtení, ale nemůžu si pomoct Alice tady zklamala jako scénaristka. Většinu filmu jsem strávil orientací v postavách a hledáním smyslu činnosti andělů. Jediný co film zachraňuje jsou civilní herecký projevy Bolka Polívky, Zuzany Bydžovské a Kláry Melíškové, ta se mě líbila suveréně nejvíc a Vojta Dyk mě konečně nějak zásadně nevadil. Ostatní měli poměrně malé role což zamrzí hlavně v případě Vládi Javorskýho. (07.10.2014)

Andělé všedního dne ( dále A.vd)…ano nepopírám stejný pocit v úvodu filmu, spoustu postav a vyznej se v tom čert. Snad si po chvilce jeden A.vd sedl vedle mne na prázdnou sedačku, vzal mě za ruku a vnukl mi…“usaď se, uvolni se a nech to být…však on se ti smysl ukáže“. A taky, že jo. Před mýma očima se mi rozkrývali příběhy jednotlivých postav, které se postupně pěkně propojily, jejich světy, jejich emoce…Dokonce jsem pochopila nepochopitelné u většiny ostatních, jakou úlohu hráli A.vd. Oni nepřišli nic měnit, ale rozhodně nebyli zbyteční. Jejich úloha je mnohem vznešenější…přišli provést posledními hodinami života a splnit poslední přání a podle mne ho splnili…měli to tedy jen tak tak, ale zase díky tomu ta smrt byla vlastně velmi šťastná…od teď si budu dávat pozor na nejsilnější přání, protože nevím dne, kdy… „ Sedněte si, zahoďte předsudky o předloze, nesrovnávejte s již natočenými „andělskými filmy“. Netlačte na pilu, dýchejte zhluboka a otevřete se…“ vaši Andělé všedního dne. (29.10.2014)

Alice Nellis dodala zručně natočenou absurdní vieweghovskou látku s neméně absurdním obsazením. Na první pohled to funguje jako velmi vyzrálý počin, Pražáci se kochají méně typickými pohledy na svou domovinu, herecký kolektiv působí paradoxně kompaktně (dokonce ani ta Klára Melíšková není tak strašná jako obvykle). Leč námět je skutečně lichý. #čsfdprojekce (08.10.2014)