Režie:
Sylvain ChometScénář:
Sylvain ChometKamera:
Antoine RochHrají:
Guillaume Gouix, Anne Le Ny, Bernadette Lafont, Hélène Vincent, Cyril Couton, Jean-Claude Dreyfus, Luis Rego, Fanny Touron, Kea Kaing, Vincent Deniard (více)Obsahy(1)
Třicátník Paul žije v pařížském bytě se svými dvěma tetami, postaršími aristokratkami, které ho vychovávají od jeho dvou let, a které sní o tom, že se z něj stane klavírní virtuos. Jeho život sestává z nudné rutiny a odehrává se mezi klavírním křídlem v obývacím pokoji a hodinami tance, které organizují jeho tety a kde dělá tanečníkům hudební doprovod. Paul stárne odříznutý od okolního světa, aniž by vůbec kdy pořádně žil... Až do dne, kdy potká Madame Proustovou, sousedku ze 4. poschodí. Tato výstřední dáma zná recept na bylinkový čaj, který dokáže s pomocí hudby vyvolat ty nejzapadlejší vzpomínky. Spolu s ní Paul objeví svou minulost a najde klíč k tomu, jak konečně žít svůj život... (AČFK)
(více)Videa (5)
Recenze (60)
Nepochybně by tomu šly dát neurážlivé tři hvězdy, ale já se po vynikajících Iluzionistovi a Triu s tímhle nehodlám smířit. Vždyť druhou půlku už jsem ani nedokázal vnímat ten banální, a přitom nepřehledný děj. Chlápek žere houbičky a odhaluje tajemství, u nějž ani nechápu, proč je vůbec tajemstvím. No a co? Emoce nula, atmosféra nula. Od Pěny dní nejotravnější francouzská halucinace. ()
Je zajímavé, jak máme každý jiný pohled na filmovou tvorbu, ale já si myslím, že je to svým způsobem obohacující. Příkladem může být třeba film Paříži miluj tě, který někomu nesednul a pak tento, který zase tak trochu minul mě. Nápad byl výborný, vrátit Paula pomocí záhadného čaje zpátky do minulosti za účelem jeho vytrhnutí ze stávajícího stavu nudné rutiny a v podstatě umírání zaživa, ke smysluplnějšímu životu. Po vizuální stránce to byla barevná pochoutka, opravdu se bylo čím kochat. Ale co jsem nebyla schopná akceptovat, byla přílišná překombinovanost. Sylvian nám to chtěl předložit originálním způsobem, ale já se tentokrát nechytala. A co mně moc nepřidalo, byl i samotný Paul, který na mě působil tak, že jsem nebyla schopná ho litovat, moje empatie se zkrátka nedostavila, tak jak by to bylo v jeho případě žádoucí. A to nemluvím o jeho tetičkách, které hrály zřejmě velmi dobře, ale já bych s nimi při nejlepší vůli nevydržela ani minutu. Zkusím ještě nějaký jiný Chometův snímek, třeba jsem jen nebyla v tom správné, rozpoložení. ()
Attila Marcel je film, ktorý má neskutočne príjemnú atmosféru a poskytuje vizuálny zážitok hoden opätovného pozretia. Žiaľ, má tiež zdĺhavý až nudný začiatok a predvídateľný dej. Predvídateľný, ale pekný. Chvíľami ťaživo smutný, chvíľami dojemne rozprávkový. Toto všetko vyšperkované drobnými detailami vpletenými do príbehu, ktoré čakajú či si ich niekto všimne, dokopy tvorí dielko, od ktorého som si možno sľubovala trochu viac než som dostala, no rozhodne potešilo a neurazilo. 85%. ()
Překrásná a poctivá Francie dneška a la Amélie z Montmartru. Nicméně v tomto případě má hlavní roli Paul a Attila Marcel. On a krásné kamerové záběry reality a snového světa, které režisér míchá tak překrásně, že si herce, který hraje Paula, totálně zamilujete. Guillaume Gouix je fakt skvělý a věřte mi, že jakmile se ve filmu alespoň trošku rozkoukáte, budete se na závěr neskutečně těšit. Vlastně nejen těšit, dokonce i v napětí očekávat rozuzlení. Počítejte ale s tím, že Vás to v žádném ohledu nezklame. Já si tenhle smutně krásný příběh prostě nenechal ujít. ()
Attila Marcel nabízí spoustu barev, světla a hudby, hravost, úsměvné i smutný scény a navrch příjemnou atmosféru. Bohužel je ale celý strašně předvídatelný, a to včetně nataženého a nechutně samoúčelného konce (osobně bych dal závěrečný střih hned po pěkné pasáži na hřbitově navíc za doprovodu ukulele). Ve výsledku to je to tak na slabší 4*, nicméně Chomet mě i napodruhé potěšil a asi si tohoto režiséra budu v budoucnu všímat o něco víc. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (1)
- Na konci titulků je vzpomínka na herečku Bernadette Lafont, která v témže roce, kdy byl film uveden do kin, zemřela. (Marator)
Reklama