Předvolba 976

Netušil som, že "Englund" sám režíroval, no dnes už viem (a zrejme si to uvedomil aj on sám), že toto nebola cesta pre neho. Za mňa je "deväťsto-70-šestka" z 80% neskutočne nevýrazným počinom. Ten look osemdesiatok velebiť nebudem, lebo ten je samozrejmý. Pre milovníkov "starín" možno dostatočné, ostatní môžete smelo skočiť na 65 minútu, pričom ani tá posledná štvrtina nie je nijak výnimočná. Ušetril som Vám hodinu života aj nejaké drobné. NEMÁTE ZAČO .. (22.03.2021)

No, nevim, jestli by tomuto hodnocení odpovídal i dnes, ale když mi bylo deset a viděl jsem to poprvý a zatím naposled, tak jsem to nedokázal ani dokoukat, jak jsem se toho opravdu bál. A to jsem měl na kontě už aspoň sto jiných hororů, takže se dá říct, že jsem byl docela ostřílenej hoch. JEn mála hororrů jsem se vlastně za život doopravdy bál. Dokonce ani Evil dead 1 nebo Pátku třináctýho, který jsem poprvý viděl asi někdy kolem pátýho šestýho roku svýho dosud krátkýho žití (i když podle mě bude krátký i až mi bude stopadesát). Tehdy jsem byl tak vyděšenej, že jsem si dokonce musel potom pustit kreslenou Sněhurku, abych se trošku uklidnil. Tohle mi udělal už jen jeden horor, jmenuje se Mrtvá jáma (tehdy však známý pod pojmem Černá jáma) a ten mi tehdy taky dal. Pravda však zůstává, že jsem se tehdy bál naposled. A i když si dneska u hororrů lidi stěžují, jak se u nich vůbec nebojí, myslím, že v skrytu duše jsou za to rádi. Protože je rozdíl mezi mrazením nebo lekačkama a opravdovým panickým strachem zařezávajícím se až do morku kostí kterej člověka neopouští několik dní. Tehdy jsem si taky vypracoval teorii, že když malý dítě už náhodou vidí nějakej horor, mělo by ho dokoukat, protože když na konci to zlo nebo důvod strachu umře nebo je zničený, pro to dítě tím končí důvod strachu. A taky jsem to od těch deseti vždycky praktikoval a od té doby už žádnou takovou hrůzu nezažil. Takže pokud je vám deset let a chcete se bát, pusťte si to stejně jako já po půlnoci a koukněte se na to. /spěch v tomto věku zaručen. (19.02.2006)

Robert Englund je vo filmovom svete známy predovšetkým ako predstaviteľ kultovej horrorovej postavy Freddyho Kruegera zo série "Nočná mura z Elm Street". Túto úlohu zvládol vskutku geniálne. Bohužiaľ sa to nedá tvrdiť aj o jeho ďalších hereckých výkonoch. Tie väčšinou dopadli dosť tragicky. Rozhodne to nie je žiaden excelentný, všestranný herec. Takže buď dokonalosť v podobe Freddyho Kruegera alebo radšej nič. V roku 1988 si skusil Robert Englund sadnúť i na režisérsku stoličku. Samozrejme, že so svojimi bohatými skúsenosťami zostal plávať v horrorových vodách. Myslím, že pán Englund si za tento svoj celovečerný režisérsky debut zaslúži tri hviezdičky. *** (20.10.2015)

Robert Englund si chtěl asi svýho času(ikdyž v roce 2008 tu byl ještě druhej pokus Killer Pad) zkusit jaký to je stát na druhým konci kamery a ujal se režie tohoto hororu. Beru na vědomí že šlo o režijní prvotinu ale už ta jasně dokázala kde to Englundovi šlo a slušelo lépe. A to před kamerou. Sice by se pár slušných momentů našlo(TOP scénou je asi ta s těmi pavouky) ale jako celek mě to moc nevzalo.  Za mě 2hvězdy. Je ale možný, že díky jménu režiséra si tenhle film i tak svoje příznivce najde. (14.06.2024)

Již samotná atmosféra na začátku filmu nás docela příjemně navnadí, když se dočkáme téměř okamžitě prvního úmrtí, které nám toho sice moc neprozradí, ale za to je po trikové stránce slušně zvládnuté. Následně se seznámíme s podivnou rodinkou, která nás bude doprovázet celým filmem. V těchto chvílích film spíše připomíná komedii, kdy se dočkáme několika humorných scén, protože už jen samotné chování Hoaxe je k smíchu. Zvláště pak jeho jízda na motorce. Aby si tvůrci získali co největší přízeň mužské části diváků, nabídnou nám i trochu té lehké erotiky. Zhruba po první půlhodině se konečně opět dostaví hororová atmosféra a my tak můžeme sledovat první krůčky obou bratranců k cestě za záhubou. Musím vás samozřejmě upozornit, že ačkoliv zde umře docela dost postav, tak ve scénách moc brutality nehledejte. Nebudou zde ani cákat hektolitry krve a gore efekty jsou lehce podprůměrné. Mají však své jisté kouzlo a určitě se nejedná o nezdar. Dokonce musím tvůrce a speciálně maskéry pochválit, protože finální proměna Hoaxe je docela vydařená a samotný závěr jakbysmet. (04.02.2011)