Mých posledních 150 000 cigaret

Vtipné dielo, prepájajúce osobnú rovinu s náučnou. Nadhľad, schopnosť vystreliť si zo seba. V rámci edukačnej roviny dokumentu je vidieť správanie korporácií. Od konca II. svetovej vojny sa tieto monolity moci a generovania kapitálu zmenili len včlenením nacistickej stratégie propagandy do štruktúry firiem (úrady propagandy sa premenili na odbory styku s verejnosťou). Tieto mašinérie útočia na všetkých frontoch (reklamy, tv, filmy, divadlá, web, verejný priestor) v prospech značky. O skutočnej povahe a výrobnej šarži produktov sa nedozviete nič. Mlčanie je zaštítené obchodným tajomstvom (čo je výmysel na utajenie presného zloženia chemikálií vstrekovaných do cigariet, papierikov i filtrov). Korporácie sa tvária ako priatelia verejnosti, na škatuľkách cíg je často telefónne číslo. Keď tam zavoláte, ozve sa šušľavá Ruska. Na väčšinu otázok nemôže odpovedať lebo všetko je obchodné tajomstvo. Je to hra na oblbnutie. Stratégia navonok hovorí o ústretovom prístupe. Pri osobnom styku ale dostanete len dym v podobe ochotných úsmevov a na oblbnutie kávičku, cigaretku a pár darčekových ničotností. A pri džúsiku sa Vám vysmejú do xichtu v prípade ak chcete viac než biznis plán, ak chcete reportáž. Nemci investigatívu robia dôslednejšie, ale pobiehanie v cigarete bol slušný odpal arogantných zmrdov, neviditeľných manažérov aj politikov (až osem sa ich unúvalo), ktorí sa predbiehajú v opakovaní jalových fráz. Najväčšiu výhradu mám k tomu, že fajčenie sa tu postavilo do role démona, zatiaľ čo zvýšenie pitia alkoholu je ok. V skutočnosti Vám povie každý seriózny lekár, že alkohol je pre človeka oveľa škodlivejší než cigareta. (19.06.2014)

Vtipné a smutné. Vtipné díky Ivo Bystřičanovi, jehož kamera, komentáře a utrpení nás provázeli na jeho cestě odnaučit se kouřit. Já nekouřím, ale vím, jaké to je přestat být závislý na čemkoliv, byť neškodném. A odnaučit se kouření je mnohem horší. Smutný mi přišel postoj politiků. Tady jde poznat, jak pokrytecké jsou jsou jejich výroky a programy na ochranu obyvatel, zvláště dětí. A bohužel se málokdo k tomu pokrytectví přizná. A pak, že máme být na naši zemičku pyšní. Točené rozhovory s našimi představiteli jen potvrzují to, co si o nich myslíme. Každopádně kouření je zlo, které bohužel ale musí snášet i nekuřáci. Ale peníze jsou peníze, a tak místo firemních školek se dětem raději daruje krabička cigaret. (29.03.2014)

Točit něco i o své vlastní závislosti je často sázka na jistotu... Nejparadoxnější je, že tenhle dokument nepřináší víceméně nic nového, kromě autora, kdy je při své vlastní abstinenci totálně v hajzlu. Ale o tom to je - prostě opakovat fakta, zpovídat lidi na ulici, přijít jako obří cigáro do British American Tobacco, aby si zkrátka lidi uvědomili, jak absurdní všechno kolem toho problému je. Čímž se okruh uzavřel, nekouřím už půl roku a jsem připraven znovu nezačít. :o) 90%. (23.06.2014)

No, přece jen je lehčí přestat kouřit, než dostat objektivní interwiev od jednoho z několika korporátních dealerů nejužívanější drogy na naší planetě. A jelikož je nejúžívanější, tak je legální. Ano, s jistým omezením, které je v praxi stejně ignorováno a společnost je prakticky založena na chtěné i nechtěné toleranci vůči nikotýnovým otrokům. Oddanost té smradlavé, nechutné věci je vskutku u některých případů až fanatická. Cigareta jako absolutní vrchol. Vrchol čeho? Jakési lidské slabosti, nevůle, či přizpůsobení se standardu? Snad každý, kdo kouří, chce přestat, ovšem ono to nejde, i když režisér nám ukazuje opak. Možná, že kdyby každý uživatel drogy, který již nechce býti nadále uživatelem, natáčel svůj "boj" s vlastní vůlí na kameru, byl by výsledek lepší. Souboj psychické i fyzické závislosti lidé raději vzdávají, proč ne, když jsou jich po celém světě miliardy. A profit z lidské slabosti je vždy nejvýnosnější, takže nadnárodní výrobci se mohou i nadále schovávat za naivní prohlášení o lidské dobrovolnosti, či zaúkolované zaměstnance ochranky. Vždyť si jen hájí své právo zásobovat spotřebitele tím, co chtějí. No, chtějí...potřebují k životu, v některých případech, a přesto to nechtějí, ale musí, jinak by nemohli fungovat. Ani doma, ani v zaměstnání. Absurdní závislost si vyžaduje absurdní přístup, řekl si nejspíše Ivo Bystřičan, navlékající se do kostýmku bílo-žluté modly kuřáků a žádající o rozhovor s politiky, či manažery dealerských společností. Základní brzda dokumentu. Ivo není brán vážně a paradoxně hází klacky pod nohy celkovému vyznění svého profesionálně sestříhaného homevidea. Ale i přesto se mu podařilo zmapovat takový čecháčkovský přístup k tématu a pár rozhovorů přeci jen natočil. Na závěr. Jestliže žijeme ve společnosti, ve které je absolutní zákaz kouření nemyslitelný a považovaný za fyzické týrání, není v podstatě co řešit. Dokument pouze potvrzuje všeobecný přístup + několik statistik. Pro mě celkově průměrně zpracováno. S tímto tématem se toho moc nenadělá. (18.06.2014)

Ivo Bystřičan pochopil zákonitosti televizního humoru a v kombinaci s vynesením vlastní kůže na trh přivezl na Jihlavský festival jeden z nejvtipnějších filmů. Na hraně mezi dokumentem (zpovídání politiků, lidí z cigaretového byznysu) a estrádou jak ze skryté kamery („cigáro ve veřejném prostoru“) rozehrává překvapivě přemýšlivou story o tom, proč kouříme, jak a kdy se k tomu dostaneme a jak je těžké se z toho dostat (self-shooting cam). Mohl bych mít výhrady, že snímek nejde až do takové hloubky, jak by si tématika zasloužila, ale dostat se přes hermetickou bránu mlčenlivosti lidí z branže by vyžadovalo pravděpodobně undercover operaci. (29.10.2013)