Reklama

Reklama

Malá smrt

  • Austrálie The Little Death
Trailer

The Little Death – „Malá smrt" jako idiom pro orgasmus. Kolem sexuality se točí celá mozaika příběhů pěti párů z jedné ulice a jejich souseda, který se nedávno přistěhoval. V duchu hesla „kolik lidí, tolik chutí" je v tomto filmu vtipně i dramaticky ztvárněna celá škála sexuálních odchylek od relativně běžných typu sex po telefonu a role playing přes foot fetišismus a masochismus až po somnofilii a dakryfilii. (tereez)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (253)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Zde skvělý nápad překonal standardní filmový koncept. Vypráví příběh pár rodin, kde u jednoho se vždy promítne nějaká sexuální úchylka. Film se s tím pak nepáře a poměrně jednoznačně divákovi posílá nekompromisní sexistické dialogy, které ale v kombinaci s nápady parádně baví. To, že nápad přebíjí klasický filmový koncept je vlastně jedno. Právě díky nápadu se totiž dostaneme k předposlední scéně, která je top mezi dramatickými nápady. Tam jsem se nařechtal jako blázen. Pokud ještě někdo nikdy neviděl, jak tlumočnice do znakové řeči hluchoněmému po Skypu převádí právě probíhající telefonát s děvkou po telefonu, tak se toho nebojte. Nasmějete se neskutečně. Ta pointa je prakticky geniální. No a závěr, ten to všechno dokonal a opět celý námět otočil naruby a já po hodině a půl byl vyflusanej jak čerstvě po maratonu. Zvláštní, neotřelé a zatraceně originální drama, plus sem tam komedie k tomu. Opět skvělý výběr od Aussie & Kiwi Film Fest. ()

Necrotongue 

všechny recenze uživatele

Tímto filmem se u mě tedy Australané trefili. Komedie to byla v podstatě přímá, tvůrci si nevymýšleli žádné podivné zvraty a nesmyslné zápletky, a přesto (nebo spíš právě proto) šlo o záležitost, u níž jsem se bavil přímo královsky. Tomu, že mají různí lidé různé sexuální touhy, se už dávno nedivím, některé chápu a mají tedy mé sympatie, u jiných je už můj postoj výrazně odlišný, ale v podstatě zastávám názor, že když obě strany projeví s děním souhlas, je mi po tom prd. Myslel jsem si, že už mě téměř nic nepřekvapí, ale upřímně přiznávám, že o dakryfílii jsem ještě neslyšel. No, musí to být peklo. Všechny páry mě bavily velice velmi, Steve mě dostal svou taktikou při představování, ale bylo to právě telefonování, u něhož jsem si téměř zvlhčil textil. Tento australský snímek mě pobavil tak, že pod pět kousků jít nemůžu. ()

Reklama

Morholt 

všechny recenze uživatele

Několik minipříběhů o sexuálních úchylkách, které vztahy upevňují či rozbíjejí. Některé byly slabší, jiné slušné a ta závěrečná, hluchoněmá, byla vynikající - vtipná i kouzelná. Myslím, že nebudu sám, kdo kvůli Erin James výrazně zvýšil hodnocení. Zahrané bez výjimky na výbornou a vesměs neznámé tváře jsou příjemně osvěžující. Spokojenost. 75% ()

mil@n.fanatik 

všechny recenze uživatele

Překvapení. Dobrá myšlenka, provedení, vtáhlo mě to. Takových filmů se moc nevidí, zas něco nového, co může divák spatřit. Všechny páry a sexuální úchylky byly originální a film, i když se šlo z jednoho vztahu do druhého tak kontuitita byla taková, že divák je neustále vtáhlý do filmu. Film doporučuju, já se bavil náramně. Divím se, že jsem k tomuto filmu dostal až v roce 2020. Hodnocení si myslím, že určitě odpovídá, jen by si tento film zasloužil, aby ho vidělo víc lidí. 8/10. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Australské Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) pro 21. století, když na rozdíl od roku 1972 vlastně už úplně všechno víme, ale přesto je nám to málo platné, neboť tady platí Murphyho zákon, co se může pokazit, to se pokazí...stereotyp je totiž vysoce účinné hnojivo manželské/partnerské krize. Ale zpátky k filmu - 21. století si žádá postmoderní formu, tak Josh Lawson rozvíjí naraci postavového propletence, mozaikovitě skládaných příběhů několika svými osudy se proplétajících postav, v poslední době v západní artově laděné kinematografii tak populární tvar (který v 90. letech odstartoval PTA se svou Magnolií). Jen ve zkratce největší klady Lawsonova postmoderně-povídkového filmu: skvěle odpozorované momenty ze života, chytře napsaný scénář, potutelné, ale i osvobozující, silou humoru ventilující negativní a potlačené, skvěle zahrané, vtipně vypointované. A ve své odvážnosti je to v podstatě velmi decentní. Možná jen náhodná je pak další podobnost s Allenovským kultovním filmem - nad všechny ostatní ční závěrečná kapitola, v tomto případě ne o neurotické spermii, ale o bizarní sexuální úchylce s názvem telefonní skatologie (sexuálním vzrušení z obscénních telefonátů s cizinci) - jednak je to to nejvtipnější, co jsem za dlouhou dobu viděl (a že jsme toho viděl), druhak je to ta nejkrásnější romantická linka, nádherná, čistá, dojemná, odzbrojující... Josh Lawson je scenáristický i režijní génius... A právě v éře všudypřítomného boomu tuctových 50 odstínů šedi je dobré tohle vidět! ()

Galerie (14)

Zajímavosti (3)

  • Režisér Josh Lawson v rozhovoru řekl, že chtěl, aby posledních 20 minut působilo téměř jako sexuální zážitek, aby diváci při vyvrcholení filmu téměř dosáhli orgasmu a odešli s potřebou dát si cigaretu a studenou sprchu. (KGBelik)
  • Na otázku, na jaký nejšílenější fetiš narazil při svém výzkumu, režisér Josh Lawson odpověděl, že je to fetiš, který ve filmu není, ale je to fetiš olizování oční bulvy. (KGBelik)
  • Název filmu pochází z eufemismu pro orgasmus z 19. století, původně francouzského „la petite Morte“. (KGBelik)

Reklama

Reklama