Malá smrt

Trochu mi to připomínalo Young people fucking (Kanada, sexuální téma) a přestože "Malá smrt" nemá tak zajímavé postavy, jedná se o velice příjemné překvapení o lidech se zvláštními sexuálními úchylkami. Chybělo mi zde více vtipu a konec by si zasloužil lepší tečku. Na druhou stranu, závěrečná epizoda by mohla mít klidně i celovečerní verzi, aneb jak natočit citlivou romanci beze slov. (27.12.2016)

Trochu divočina, ale dobrá divočina. Jen mi trochu chybělo vypointování nebo vybroušení jednotlivých linek. Závěr přišel z ničeho nic a najednou titulky. Nevim, asi to bylo tak jiné a dobré, že jsem chtěl víc. Asi mi to mělo nebo mohlo stačit, ale nestačilo. Každopádně to mělo neotřelý a skvělý nápad a jednu geniální scénu na konci. (02.03.2023)

„Také jsem ze zákona povinen Vás informovat, že jsem odsouzený sexuální delikvent.“ Má paranoidní představa rádoby vtipné komedie založené na laciných sexuálních vulgarismech, která mě od filmu docela dlouho odrazovala, se naštěstí vůbec nepotvrdila. Ba naopak, nádherně jsem se bavil. Musím dodat, že Malá smrt je spíš místy hodně absurdní a sem tam i mile romantickou tragikomedií. Některé situace se dokonce dostávají až za hranici černého humoru, ale převážně se člověk od srdce zasměje (tvůrci poměrně zdatně balancují mezi vtipnými a vážnými scénami). Dlouho jsem si užíval hlavně „hraní rolí“ (oznámení výsledků testů, tygří mast) a „dakryfílii“ (především výborná pointa), těžko říct, který z „příběhů“ mě vlastně bavil víc. Celkově se film dlouho tvářil tak na 4*, ale to jsem ještě vůbec netušil, jaká lahodná třešinka na dortu mě nakonec čeká. Perfektní „telefonní skatologie“ snímek totiž vytahuje až na sice slabší, ale přece jen plný počet hvězd. „My budeme mít dítě? Myslel jsem, že zrovna kopalo. A to se ti jen třese koleno…“ (10.02.2019)

Tímto filmem se u mě tedy Australané trefili. Komedie to byla v podstatě přímá, tvůrci si nevymýšleli žádné podivné zvraty a nesmyslné zápletky, a přesto (nebo spíš právě proto) šlo o záležitost, u níž jsem se bavil přímo královsky. Tomu, že mají různí lidé různé sexuální touhy, se už dávno nedivím, některé chápu a mají tedy mé sympatie, u jiných je už můj postoj výrazně odlišný, ale v podstatě zastávám názor, že když obě strany projeví s děním souhlas, je mi po tom prd. Myslel jsem si, že už mě téměř nic nepřekvapí, ale upřímně přiznávám, že o dakryfílii jsem ještě neslyšel. No, musí to být peklo. Všechny páry mě bavily velice velmi, Steve mě dostal svou taktikou při představování, ale bylo to právě telefonování, u něhož jsem si téměř zvlhčil textil. Tento australský snímek mě pobavil tak, že pod pět kousků jít nemůžu. (06.01.2022)

Myslím, že na začátek je třeba asi říct dvě věci: 1) Bojana Novakovic je nádherná ženská a kdyby jí nebylo, film mi unikne. Což by byla škoda ohromná. 2) Napsat povídkovej film je buď kumšt vyžadující mistra, anebo naopak berlička pro scénáristu, který nezvládne v podstatě propojit povídky do celistvého... inu... celku tak, aby se z povídkového filmu stal film "normální". V zásadě každej "normální" film by měl sledovat typickou tříaktovou/čtyřaktovou formuli, což samozřejmě u povídkovýho filmu jde jen těžko, a protože napsat tři/čtyři opravdu dobré akty vyžaduje stejný kumšt jako napsat skvělou povídkovou slepeninu, je možná lepší sázkou na jistotu napsat a zrežírovat jako svoji prvotinu právě povídky. Které samozřejmě vzájemně propojíte, aby povídky měly jakože nějakou pointu a daly se pozřít jako celek. Ten tolik důležitej propojovatel je leč v Malý smrti jen berlička, o kterou se scénář musel opřít. A musel ji použít, protože kdyby toho nebylo, v paměti divákovi zůstane jen perfektní a geniální závěrečná povídka. ________ Je patrný, že Josh Lawson měl v zásadě jen nápad na dvě povídky (první s Bojanou a druhá s Erin James), a teprve od nich se odpoutal k zbývajícím dvěma a půl, jejichž pojítkem je samozřejmě tož nějaká ta úchylka. Ty zbývající dvě a půl povídky totiž nemají ani pointu, ani v zásadě důležitou roli pro smysl povídkovýho filmu, a tak kdyby byly vystřižený, nic zásadního se nestane. Jakžtakž unést se dá ta, kde manželka se snaží svého chotě rozbrečet i za cenu lží, a tou lží taky jejich povídka (arc) končí a nemá žádnou dohru. Hurá. Zbylá půlpovídka (manžel uspávající svou choť) a povídka (manžel objevující svůj hereckej talent) v zásadě nemusejí mít ani společnýho jmenovatele, totiž nějakou sexuální úchylku, protože jejich cílem není v podstatě ani dosažení orgasmu, jak by se mělo z názvu filmu zdát. (To je ta zmiňovaná berlička, která nemá smysl.) Když se tak eliminuje ta jedna a půl povídka, zůstávají opravdu jen ta jakože první (Bojana) a poslední (Erin a TJ). První snese přísná měřítka, protože je skvěle zahraná a obstojně napsaná s pointou, která sice nevyzní, ale zato alespoň tak nějak obstojí. Ta poslední naopak přísná měřítka určuje, protože je vskutku perfektní a zasloužila by si klidně větší prostor, a to až takový, že bych chtěl vidět Joshe Lawsona tu povídku rozvést do celého celovečeráku. To by samozřejmě mohlo skončit průserem, protože by se z ní mohlo vytratit to kouzlo okamžiku a chemie mezi oběma postavami, které se ani vlastně nesetkají, zato na druhou stranu kdyby to vyšlo, bylo by to stejně kulervoucí jako teď v tom povídkáči. Mno. _____ The Little Death je příjemně osvěžující koktejl sexuálních úchylek, z nichž v zásadě jen ta první a poslední unesou celý film, ale právě protože ta poslední je tak skvěle napsaná a skvěle zahraná, že člověk po zhlédnutí má v paměti právě ji, člověk celému film díky ní dokáže dát i nejvyšší hodnocení. (12.08.2016)