Alphaville

Godardův Alphaville je multižánrovým pastišem, koneckonců, jak je to u Godarda zvykem, avšak (subjektivně řečeno) je v něm možno vidět více cinefilního materiálu. Tento pocit se vkrádá důvěrně známým „kopírováním“ prvků z filmu noir, jehož stylistickou stránku umně Alphaville využívá (a čímž pobízí i k vnímání filmu jako nesmělé parodie). Podobnosti vůči filmu noir lze spatřit jak v hlavních aspektech filmu: hlavní hrdina Lemmy Caution jako drsný detektiv upomínající na hard-boiled školu (a dokumentuje tím i Godardovu zálibu ve filmech klasického Hollywoodu) nejen svým výzorem, ale i v postavě Anny Kariny lze vynajít kontury klasické femme fatale. Inklinace k filmu noir je zvýrazněna i v detailech: podobná hra se stíny a světly v chodbách a na ulicích chladně nepříjemného města Alphaville, které většinu času dává najevo znatelné kontrasty. Zdá se, že i samo město vyvolává zvláštní pocit genia loci ve fikčním světě. // Vyhledat ale prvky filmu noir by bylo, obzvláště v Alphaville, poněkud krátkozraké. Godard využívá i jiných žánrů a jakkoli by se mohlo zdát, že to přispívá k roztříštěnosti, Alphaville se stává různorodou hříčkou, která přebírá několikero žánrových konvencí. Ze všech si ale vybírá jen okrajově: více než sci-fi je film podobenstvím o zvrácené společnosti ve světě bez citu. Alpha 60 je tak jakousi variací na Velkého bratra: centrální počítač podle něhož se všichni orientují a který svým démonickým, z útrob vycházejícím, hlasem dává světu neobvyklou intenzitu. Jako cizinec pak působí Lemmy Caution. Alpha 60 není schopný rozpoznat jeho myšlenky a zdůrazňuje tak rozdíl mezi oběma světy v Alphaville. Vyhledat v tom lze rozpor právě mezi lidstvím, reprezentované vetřelcem Cautionem, a chladným „anti-lidským“ městem, kde vládne tvrdou rukou neporazitelná logika. Od pravidel Alphaville se tak odvíjí i další (sub)žánry, které jsou pouze v náznacích. Vztah mezi Lemmym a Natachou reprezentuje linii romantického příběhu, Lemmyho odpor je náznakem gangsterky (či filmu špionážního; resp. zmíněného filmu noir). Ač si přebírá Alphaville různorodé znaky a je podobně „godardovsky“ hravý, je především atmosférickým dílem, u něhož lze velmi dobře hledat druhotné významy a zároveň se nadšenecky opájet nad jednotlivými aspekty stylu. (13.01.2012)

Po deseti minutách jsem chtěl Alphaville označit za "absurdní blábol", po dalších 20 minutách jsem chtěl napsat, že se to označení má brát s obrovskou rezervou. A nakonec můžu napsat, že to označení vůbec neplatí. Je to parádní filmek, u kterýho je problém, že když o něm nic nevíte, ze začátku chvíli tápete... Ale pak vás to vtáhne a donutí vás to přemýšlet o myšlenkách, které v tomto filmu byly důležitější, než "sci-fi obal"... Na druhou stranu uznávám, že tenhle film je dost složitej a cesta k němu se nachází poměrně těžko. :) (01.12.2006)

No teda jako ty vole cože? Může mi někdo vysvětlit, čím si tento film zasloužil svou kultovnost? Že by třeba scénou po příjezdu do hotelu kdy jsem si zavařil mozek při snaze pochopit bitku a následnou přestřelku v koupelně? A nebo že by to bylo kvůli odrazu jednoho člena štábu i s mikrofonem v zrcadle? Fakt netušim a vlastně je mi to i celkem jedno, ale mrzí mě těch ztracených 99 minut, které jsem u filmu strávil, protože jsem místo toho třeba mohl hodinu a půl koukat do zdi a asi by to bylo zábavnější. :) (27.12.2005)

Pre niekoho nadčasová sci-fi s hlbokými myšlienkami, pre iného rádoby filozofický blábol či dokonca brutálne nudné psycho. Godard má v tomto filme jeden problém - vôbec sa nesnaží svoj snímok a dianie v ňom pre diváka akýmkoľvek spôsobom zatraktívniť, pritom nie je určený pre malý okruh, ale pre všetkých, len ho musia aj pochopiť. Lenže ak to človeka nebaví, chápať sa mu nechce... Zaujímavý mix noir, špionážnej dystopickej sci-fi a experimentálneho flozofického filmu. Ale výsledné dojmy sú trochu protichodné, a rovnajú sa ťažko čitateľnému divnopisu, kritizujúceho totalitné režimy (a naopak nadchnutého demokraciou, čo z neho činí čiastočne ideologicky uspôsobený film). Eddie Constatine je v hlavnej roli skvelý, a je dobré ho vidieť v niečom tak pripomínajúcom, a pritom diametrálne odlišnom od jeho ostatných snímkov. Aspoň to som si myslel kedysi. Postupom času však vyplávala na povrch nevyrovnanosť a umelé experimentovanie s nezáživným konceptom, ktorý prevracia vo svojich rukách do nezameniteľnej autorskej podoby, ale táto štrukturálna nuda založená na prevracaní brakového námetu naruby ide mimo mňa, ba priam sa mi hnusí. 40% (14.08.2013)

Godarda jsem nikdy moc nemusel. Zavedené kinematografické postupy sice boří hezky, ale koukat se na to nedá. A vyznavačem experimentů nejsem. Tady by se lineární příběhová linie hodila dodržet, potenciál tu je. Ale roztříštěnost, neskutečné hudební motivy a zvukové efekty, naprosto neatmosférická kamera, bez nápadu, to vše celý film jako film spíš ničí. (27.06.2011)