Slídil

„Velice rychle se učím. Znovu mě uvidíte.“ Když pominu detail, zda by se dal tak snad koupit policejní přijímač, a stejně tak fakt, že je hlavní (anti)hrdina pro (řadovou) policii někdy až podezřele „neviditelný“, nemám tomuhle snímku vůbec co vytknout. Popravdě řečeno, film mě velmi brzo začal hodně bavit a s postupujícím zvyšováním laťky získávaného materiálu se to jen stupňovalo. Může za to jistě víc než chytlavý příběh, vcelku originální téma (alespoň pro mě), jistá satiričnost (bulvární hyenismus), gradované napětí a zvědavost, kam až je hlavní postava schopná zajít a hlavně, jak dlouho jí to bude procházet (lehce naznačeno je to už na začátku snímku). Film navíc nabízí řadu kvalitních pasáží, ať už prohledávání domu, sledování restaurace či následnou honičku. A pak je tu samozřejmě hlavní tahák, výborný Jake Gyllenhaal, jehož Louis je „nádherně“ slizký, neodbytný, učenlivý, manipulativní, bezcharakterní a se zvrhlým smyslem pro humor. Možná je to objektivně jen na 4*, ale já i navzdory výše zmíněným negativům rád ten slabší plný počet dám, protože jsem se bavil téměř maximálně. „Netoč to, je to jeden z nás.“ – „Už ne, Ricku. Jsme profesionálové. Je na prodej.“ (06.02.2015)

Gone Girl je vedle téhle temné, přízemní studie o novinářském hyenismu a jednom sociopatovi, který tenhle fakt využije do dřeně, jen nažehlená až sterilní nuda. Fincher neFincher. Dlouho jsem necítil k postavě (a vlastně k filmu celkově) tak fyzický a živoucí odpor jako k Lousi Bloomovi, Jake tedy znovu dokazuje, že je herec mnoha tváří. Ale tuhle nebudete mít rádi. Režie je sebejistá, výborně kombinuje ruční kameru a širší úhel (ok, to jsem použil bez jakékoliv podpůrné znalosti), scénář uchvacuje rychlopalnými a zdrcujícími monology tvořícími se v choré mysli (líbilo se mi, jak se kamera při nich častokrát vůbec nepohnula z tváře Jakea) a děj pomalu graduje napříč krvavou, ponurou nocí. Soundtrack pak vše minimalisticky, atmosféricky doplňuje. Škoda že chybí ale nějaký ještě výraznější vyvrcholení v závěru. Na druhou stranu, zřejmě tak celý ten příběh působí o to nepříjemněji a realističtěji. Rád si myslím, že vidět mě znamená nejhorší den tvého života. (31.12.2014)

Žádnej velkej zázrak. Instantní metropolitní deprese, která je kastrovanou verzí Taxikáře. Frčí takřka výhradně přes svého hlavního hrdinu - jen ulízané vlasy, nalíčené oči a pohublý ksicht ale fascinující démonickou postavu nevytvoří. Navíc to celé nedává moc smysl (když je tak schopný, proč je troskou, co krade pletivo?) a celá ta reflexe mediálního prostředí je ve svých mechanismech naprosto nevěrohodná. (05.02.2015)

Noční neonové LA vs fenomenální Jake Gyllenhaal, který by i mrtvolu dokázal utvrdit v tom, že dokáže s naprostou suverenitou zahrát téměř jakoukoliv hereckou a emocionální kreaci. Rozjezd je pomalejší jednak v dějovém spádu a jednak formování persony hlavního hrdiny. Postupně se ovšem zatápí pod kotlem a vystupňované finále se směle řadí mezi nejnapínavější momentky roku, navíc je to celé naprosto nepředvídatelné. (10.11.2015)

Americký sen trochu jinak. Novináři jsou hyeny, slýcháváme velmi často. Jenže cílový divák/čtenář přesně takové zprávy sledovat/číst chce. Díky nim bulvární plátky a komerční televizní stanice vydělávají a parazitují na cizím neštěstí, nic jiného v tom není. Když přivřeme obě oči, tak tu máme alespoň atmosférou kombinaci trojice výtečných kousků Collateral, Drive a Patrola. Pomalé tempo dává filmu hutný feeling něčeho neopakovatelného. A mrazivého. Louis tu a tam něco ukradne, tu a tam něco pod cenou ukecá v zastavárně, jinak ale dost ujíždí na televizi a internetu, ze kterého nasává poučky a fráze. A pak ho napadne, jak zpeněžit své nezdravě vyvinuté voyeurství. Fascinovaný bouračkou koupí kameru a policejní vysílačku a začne se pohybovat metry, nejlépe jen decimetry od všech tragédií a kriminálních živlů. Když začnou houkat sirény, ďábelsky zbystří. Brzy ráno pak své úlovky nabídne senzacechtivé televizi, ať můžou Američané u něčeho šťavnatého posnídat. Morálka jde stranou, bezpáteřní Lou našel smysl života. Kritika současného nejen mediálního světa, po kterém nicméně lidé bez mravů prahnou, je patrná. A zároveň debutantský zápal Dana Gilroye (jinak hlavně scénáristy, navíc bratra Tonyho Gilroye, který úspěšně píše a občas si sedne i za kameru), který tenhle kus nestaví na zamotané zápletce. Karty jsou rozdané velmi rychle, syrový příběh nás hned osloví a devadesátkový retro feeling obstará zbytek. A samozřejmě chameleon Jake Gyllenhaal, který má čich na dobré postavy. A režiséry. Pohublý hošan s vykulenýma očima a mastnými vlasy neustále nad něčím dumá, z látky i díky němu vyzařuje chlad a odosobněnost, výsledek dráždí kombinací minimalismu a manýry. A Gilroy předkládá kroky Loue jako naprosto logické směřování jeho byznys plánu. Za pár milionů natočil atmosférické drama, které stojí hlavně na Gyllenhaalovi (oscarová nominace se zdá být takřka jistá), potěší také po letech v důležité roli Rene Russo (mimochodem už šedesátiletá režisérova manželka). Oscarová sezona se blíží!! (21.12.2014)