Slídil

Sociopat dělá kariéru. A je v tom dobrej. Slídil sleduje výrazně negativní postavu, nikterak ji neglorifikuje, nepřináší divákovi morální satisfakci a přesto svou pozitivní úlohu splňuje - jednoduše proto, že se mu daří celou dobu výhružně šeptat "na tyhle lidi si dávej bacha". Rovina s mediálním hyenismem je až ve druhé řadě, jelikož produkty hyenismu uspokojují zase jen hyeny a těch jsou v savanách civilizace stamiliony. Výrazně děsivější je linie o bratrství sociopatie s ryzí posedlostí; když touha po čemkoliv ztratí zábrany, končívá to masakrem nepřipravených. Gilroy, Howard a Gyllenhaal se starají o diváckou atraktivitu, adaptabilní xindlovství s mediálně kritickým přesahem zase o dostatečně výrazné sdělení, po němž slabší povahy moc dobře spát nebudou. Ve zkratce: vždycky se najde někdo, kdo se místo snahy pomoci raději ujistí, zda mu svou krvácející mrtvolou nezasviníte kameru. (11.02.2015)

Noční neonové LA vs fenomenální Jake Gyllenhaal, který by i mrtvolu dokázal utvrdit v tom, že dokáže s naprostou suverenitou zahrát téměř jakoukoliv hereckou a emocionální kreaci. Rozjezd je pomalejší jednak v dějovém spádu a jednak formování persony hlavního hrdiny. Postupně se ovšem zatápí pod kotlem a vystupňované finále se směle řadí mezi nejnapínavější momentky roku, navíc je to celé naprosto nepředvídatelné. (10.11.2015)

Jake! Opět jeden z mimořádných mužských hereckých výkonů, který vévodí filmu s tématikou ne zcela otřelou, ačkoliv hyenismus v médiích není novinkou. Ten tady ale vnímám spíše jako pozadí, v centru je Slídil a jeho schopnost chladně manipulovat. Je dlouze a dobře připraven, jako šelma číhající na svou kořist, a když vystartuje, z mentorů se stávají jeho loutky. Hodně dobrý film. (01.02.2015)

Gone Girl je vedle téhle temné, přízemní studie o novinářském hyenismu a jednom sociopatovi, který tenhle fakt využije do dřeně, jen nažehlená až sterilní nuda. Fincher neFincher. Dlouho jsem necítil k postavě (a vlastně k filmu celkově) tak fyzický a živoucí odpor jako k Lousi Bloomovi, Jake tedy znovu dokazuje, že je herec mnoha tváří. Ale tuhle nebudete mít rádi. Režie je sebejistá, výborně kombinuje ruční kameru a širší úhel (ok, to jsem použil bez jakékoliv podpůrné znalosti), scénář uchvacuje rychlopalnými a zdrcujícími monology tvořícími se v choré mysli (líbilo se mi, jak se kamera při nich častokrát vůbec nepohnula z tváře Jakea) a děj pomalu graduje napříč krvavou, ponurou nocí. Soundtrack pak vše minimalisticky, atmosféricky doplňuje. Škoda že chybí ale nějaký ještě výraznější vyvrcholení v závěru. Na druhou stranu, zřejmě tak celý ten příběh působí o to nepříjemněji a realističtěji. Rád si myslím, že vidět mě znamená nejhorší den tvého života. (31.12.2014)

Žádnej velkej zázrak. Instantní metropolitní deprese, která je kastrovanou verzí Taxikáře. Frčí takřka výhradně přes svého hlavního hrdinu - jen ulízané vlasy, nalíčené oči a pohublý ksicht ale fascinující démonickou postavu nevytvoří. Navíc to celé nedává moc smysl (když je tak schopný, proč je troskou, co krade pletivo?) a celá ta reflexe mediálního prostředí je ve svých mechanismech naprosto nevěrohodná. (05.02.2015)