Slepička Rjaba

Shlédl jsem na kanálu Čt Art. O děvočkách, které chtěli pokořit čas a o železném člověku. Film celkem dobře vystihuje mentalitu Rusů na počátku 90.let. Rusové nikdy neudělali proti komunistickému systému revoluci jako země bývalého komunistického bloku a dodnes je mnoho  nich přesvědčeno, že to byl nejlepší systém. Miliony Rusů přišly o úspory v pyramidových hrách organizovaných vládnoucí nomenklaturou, která vysávala obyvatelstvo malými platy a dělením se o zdroje se zločinci, s tzv. vory v zakoně. Doporučuji shlédnout dokumenty o této době například výborné https://www.csfd.cz/film/244976-vysoke-hry-ruske-mafie/filmoteka/ (20.08.2022)

Zajímavý pohled do života ruské vesnice 90. let 20. století. V Rusku už sice panuje demokracie a volný trh, ale tady se stále ještě žije tak nějak postaru. Jediný, kdo pochopil, že tržní hospodářství mu může přinést úspěch, je majitel místní pily. Protože se mu daří, zmohl se i na vilu, do níž mu chodí uklízet hospodyně ze vsi. Právě jeho okázalé bohatství se stane trnem v oku ostatním vesničanům. Tenhle pozoruhodný snímek natočil Andrej Končalovskij (mj. Splašený vlak) a jednu z hlavních rolí zde vytvořila Inna Čurikovová, známá jako Marfuška z Mrazíka. (01.02.2006)

Presné podobenstvo zďaleka nie len o typicky ruskej poperestrojkovej dedine, vyrovnávajúcej sa po rokoch boľševického režimu s rovnako neúprosným kapitalizmom bez limitov. Pretože podstata, tá je veľmi podobná každej dobe a každej komunite, ktorá sa vzájomne skvele pozná. Takže o čo ide? Nuž, vezmime to od podlahy: základom životnej pohody je dobre si vypiť, zabaviť sa a zatrtkať si. Na následky nejako veľmi nemyslieť. Ale ak aj z potomstva niečo kvapne, samozrejme detvákmi, hocako nevychovanými, rozmaznanými frackami sa samozrejme treba zaštítiť. Lebo šak krv není vodka (však áno?). Takže vypiť si, ak zadarmo, bez ohľadu na okolnosti. Zhodiť vždy a za každých okolností toho, kto z komunity vytŕča. Pretože ako spieva aj Bez ladu a skladu: tak odtnite mu hlavu, nech nevytŕča z davu. Toto závidiace si rovnostárstvo samozrejme sa tiahne naprieč komunitou. Bez ohľadu na náboženstvo, či svetovyznanie. Ba, ako sa ukazuje, čím je viera silnejšia, tým mocnejšia je aj nenávisť a závisť voči tým, čo vytŕčajú z radu a majú na viac ako sivý, úboho závidiaci rovnostársky priemer. Nuž a do likvidácie odlišnosti, výnimočnosti treba vložiť celú myseľ, zapojiť celú nielen komunitu, ale aj rodinu. A všetky možné prostriedky. A potom zlikvidovať výnimočnosť, toho, kto má na viac. Nuž a potom? Vypime si, zabavme sa, potom si v kostole vyspovedáme hriechy a sme čistí ani ľalie. A tam, na spálenisku ambícií rastie rovnaká tráva ako pred rokmi. Len tá láska sa nedá len tak prikázať, naordinovať. Tá, čo sa skrýva pod všetkým tým pokrytectvom, falošnou morálkou či bezuzdným chľastaním. Vytvoriť si veľký rod je tiež dosť dôležité. Jednoducho: veselo tragikomické východoeurópske tradície rovnostárstva a duševnej malosti. Takže, tá láska sa zrodí len zriedka, ale keď je, je ako kvieťa, ktoré v závere hrdinka Asia prežmolí medzi prsty, filozofujúc o živote a pýtajúc sa diváka na jeho názor. Práve som ho dopísal, vážení priatelia. (06.01.2018)

Samozřejmě, jako každá satira, i tato je vůči skutečnosti poněkud nadsazená, i když si musíme přiznat, že v Rusku, potažmo Sovětském svazu, žili vesničané ve velice zaostalých podmínkách a že holdování alkoholu bylo na denním pořádku. Jako obhájce socialismu jsem měl trochu obavu tento film shlédnout, ale Končalovskij se vypořádal se skutečností po pádu SSSR velmi šikovně a zároveň tak moderně, že jsem těm finančním machinacím kolem prodeje zlatého vejce moc nerozuměl. Především z filmu vyplynuly dvě věci: ta první - ve filmu vystupují dva normální lidé, Asia, která velice moudře a v souhlase s mým názorem mluví cestou z trhu o dnešní tzv. "demokracii", která umožňuje lumpům všechno (lapidárně to vyjádřil její syn, že za socialismu kradli jen komunisté a v kapitalismu kradou všichni, že je tedy nutné se tomu přizpůsobit; na to mu matka řekla, že ona v životě neuradlaani kopejku...). Asia vystupuje jako nostalgická zastánce minulosti, kterou si idealizuje, a proto mi byla sympatická. Druhým normálním člověkem je podnikatel, majitel pily, který přes své bohatství vlastně netouží po ničem jiném než po lásce a majetek a peníze pro něho nejsou takřka ničím, což dokázal podpálením své vily. Druhá věc je ta, že lidská touha po penězích a majetku vždycky vítězí nad slušností, poctivostí, čestností a skromností... A to je vlastně na celém lidském rodě to nejtragičtější. (06.01.2018)

Dosť si treba počkať, kým sa dostaví zlaté vajce a až potom sa začne diať niečo poriadne. Dedinská závisť, neprajníctvo a malosť akoby z oka vypadli tomu slovenskému, ale v Rusku je všetko stokrát väčšie. Tak to aj vo filme vyzerá, že je často nepochopiteľný normálnym rozumom. Ako aj dnes často obľúbený názor, že podnikateľ je hlavný triedny nepriateľ a treba ho akýmkoľvek spôsobom zničiť. Marfušu z Mrázika v dospelosti by som si predstavoval presne takto, v súlade s vývojom ruskej dediny. Na lepší pôžitok z filmu je asi nutný dvojdecový pohár samohonky, inak sa vo filme ani nepije. –––– Kolchozníci, správate sa ako divosi, ako by ste práve zliezli zo stromov! Štyristo rokov chodíte na latrínu a vyzerá to, že ešte štyristo budete. –––– Koľko cukru treba na cisternu samohonky? (30.04.2017)