Un condamné à mort s'est échappé ou Le vent souffle où il veut
A Man Escaped
A Man Escaped or: The Wind Bloweth Where It Listeth
Režie:
Robert BressonScénář:
Robert BressonKamera:
Léonce-Henri BurelHrají:
François Leterrier, Charles Le Clainche, Maurice Beerblock, Roland Monod, Roger Planchon, Jacques Ertaud, Jean Paul Delhumeau, Roger Treherne (více)Obsahy(1)
Francouzský umělecký film s okupačním námětem. Zpracovává skutečnou příhodu člena francouzského podzemního hnutí, který byl Němci dopaden, uvězněn a odsouzen k smrti, kterému se však v poslední chvíli před popravou podařilo z věznice uprchnout. Poručík Fontaine, tak se jmenuje hrdina tohoto filmu, se ani v nejtěžších chvílích samovazby nepoddává osudu. Je odhodlán bojovat do poslední chvíle za svůj život. Primitivním nástrojem, zhotoveným z železné lžíce, si začne připravovat cestu k útěku. Někteří spoluvězňové ho povzbuzují, jiní jej považují za šílence. On však věří a tato víra v možnost nového svobodného života mu dodává sil i v nejtěžších chvílích. Když je již vše připraveno k útěku, dostává Fontaine do cely spoluvězně. Nejprve se domnívá, že je to německý špicl, který mu má otevřít ústa. Chvíle, kdy v krajním zoufalství uvažuje, má-li tohoto hocha zabít nebo vzít s sebou, patří k nejsilnějším scénám filmu. Konečně se rozhodne k druhému řešení, které mu vlastně zachrání život: s hochovou pomocí projde tam, kde by sám neprošel a oba se dostanou na svobodu. (Filmový přehled)
(více)Videa (2)
Recenze (80)
Film otevírá záběr na pamětní desku, na níž čteme nápis zhruba tohoto znění: "V tomto vězení trpělo za druhé světové války 10.000 lidí. 7000 z nich zaplatilo životem." Poté nás titulek informuje, že časem a místem děje je město Lyon a rok 1943. Poručík Fontaine je právě převážen do zmíněného vězení. Během této cesty se pokouší o útěk. Neúspěšně. Jakmile je ale v cele, okamžitě navazuje kontakt s vězněm ve vedlejší cele a s dalšími vězni, kteří se procházejí na dvoře, kam má možnost vidět z okénka své cely. Je aktivní a pozorný, pouze před svými vězniteli předstírá pokoru a podřízenost. V nové cele, kam jej po čase přemístí, jej brzy napadne, že mu okolnosti nahrály možnost útěku. Od té chvíle nepřetržitě pracuje na přípravách útěku. Trvá to celé týdny nekonečné trpělivé práce. Udělat poslední krok a útěk uskutečnit je nejtěžší, avšak okolnosti ho přinutí neotálet. -- Fontaine je skutečným hrdinou, narozdíl od většiny ostatních spoluvězňů se nesmířil s uvězněním, je aktivní, komunikuje s ostatními, v omezené míře je svým příkladem povzbuzuje a sám od nich podporu přijímá, trpělivou, pomalou prací připravuje svůj útěk. Tyto přípravy zabírají značnou část stopáže, kamera netečně sleduje hrdinovu práci, kterou on sám podrobně komentuje. Je jasně vidět, jaké těžkosti musí Fontaine překonávat, jak pomalu a opatrně v obavách z prozrazení musí postupovat a jak velikou vůli musí vynaložit. Znovu a znovu kamera sleduje jeho pomalou činnost v cele - rozebrání dveří, výrobu lan a háků - a její neustálé přerušování a maskování vykonaného, jakmile se venku ozvou podezřelé zvuky či kroky. Film je jedním z vrcholných Bressonových děl, jsou zde jasně poznat jeho filmařské zásady - práce s neherci a jejich bezvýrazný, nedramatický projev, záběry věznitelů "anonymně", zezadu, z profilu, s důrazem kladeným ne na jejich tvář (ta není důležitá - jsou jen zástupci represivní moci, jejich individualita je nepodstatná), ale na helmu či zbraň, řídké použití hudby jako pozadí - tři či čtyři místa, kde je táž pasáž z Mozarta použita, včetně závěru, jsou o to působivější. Přestože název filmu je velkým spoilerem, je film od začátku do konce napínavý jako téměř žádný jiný snímek, který jsem vůbec kdy viděl. A to i při opakovaném shlédnutí. Celou dobu nevíme o nic víc, než sám Fontaine, a každý zvuk - zarachocení klíče v zámku, kroky na schodech, rachot samopalu - vnímáme skoro tak, jako bychom sami seděli ve vězení. Pokud si myslíte, že 'Vykoupení z věznice Shawshank' je nejlepším "útěkářským" filmem všech dob, zkuste jednou toto Bressonovo mistrovské dílo - možná názor nezměníte, ale určitě se vám dostane zážitku, na který dlouho nezapomenete. Co se týče poselství, pro mě je zde důležitý poukaz na trpělivou, neumořitelnou vůli a práci, jež nakonec dojde odměny. 10/10 ()
Jak píše jeden z mých oblíbených uživatelů, tak název filmu vám sice vzhledem k obsahu vyspoileruje jeho konec, ale mě to nijak zásadně nevadilo. Hlavní hrdina je těžkej borec kterej si při plánování toho jak zdrhnout všímá takových neuvěřitelných detailů, že i Ray Breslin z Plánu útěku který tu je mimochodem v souvisejících filmech proti němu působí jako začátečník a amatér. I když i tady náš uprchlík v druhé půlce zjistí, že ve dvou se to líp táhne a taky se snáz utíká. Styl vyprávění kdy je pak všechno vylíčeno jako vyprávění hlavní postavy o tom jak se to celé seběhlo mi docela sednul a k působivosti a tísnivé atmosféře přispívá určitě i ta černobílá kamera. Pár věcí se sice ještě dalo vyladit, ale jinak další můj zářez do starší Evropské tvorby opět dopadl velice kvalitně a kdo ví kolika dalším útěkářským filmům z vězení tenhle posloužil jako předloha a pravzor.80% ()
...Bressonův nezájem o vyklenutí dramatického napětí má svou podobu již v názvu snímku, vždyť už s jeho počátkem nám musí být jasné, že přes všechny peripetie, které bude muset hlavní hrdina překonat, dospějeme ke kladnému vyústění. Režisér sám nikdy nevysvětluje, protože se to dle něj rovná vnucování jistých výkladů, chcete-li interpretací a jejich vkládání tam, kde to zcela určitě není na místě. Touží potom, aby byla skutečnost přistižena tam, kde má sama o sobě výpovědní hodnotu a musím se přiznat, že tyto způsoby uvažování mně v jistých ohledech připomínají dalšího významného a osobitého autora, byť z úplně jiného časoprostoru, a to Dzigu Vertova. Bressonův popisný a vyprávěcí styl se rovněž vyznačuje další velmi osobitou technikou, a to elipsou. Vynechání scén a záběrů poskytuje divákovi prostor pro vlastní interpretace. Avšak na druhou stranu je možné brát tuto techniku i za samotné popření sama sebe, protože díky ní platí přísné základy selekce a režisérská ruka může prosazovat svůj úsudek, o tom co je vhodné a co ne. V samotném filmu se kamera v drtivé většině, možná už od samého začátku identifikuje s očima hlavního představitele, zaobírá se výseky z jeho prostředí a dokáže plnohodnotně přenést pocity fyzické stísněnosti a psychického trýznění, které je ovšem navíc podporováno vnitřními monology. Jakoby klíčovou dírkou, která je ve snímku i několikrát symbolicky použita, nahlížíme do života vězňů bez naděje. Do života plného stereotypnosti a automatismu. Očekávání nějakého většího konfliktu nakonec přijde vniveč, protože hlavním cílem není zobrazení konfrontace německých věznitelů, brutálních dozorců i všudypřítomných vojáků s vězni, ale zobrazení vnitřních stavů a zájem o člověka samotného. Pozornější divák si všimne, že utiskovatelé v konečném vyúčtování zůstávají v dokonalé anonymitě i díky tomu, že se kamera nezajímala o jejich obličeje, ale o běžné předměty jako jsou uniformy a zbraně, které dokreslují v rámci vyprávění jejich charakter. Minimalismus je samou podstatou snímku a stejně tak jako k smrti odsouzený, i my máme k dispozici jen zanedbatelné množství předmětů či postav, které musí být využity co nejdůsledněji, protože nic jiného prostě nezbývá. Donekonečna se opakující, do jisté míry až monotónní záběry na činnosti či předměty, dodávají filmu právě ten punc automatizace, které je typický pro Bressonovy modely samotné. Otázkou zůstává, zda v tomto díle můžeme označit vztah člověka a věci za symbiózu, která je na stejné vyprávěcí rovině. Problematickým také z mého pohledu je rovněž právě samotná metoda z důvodu práce s předměty, která je v zásadě kontraproduktivní, protože opakováním určitých věcí dochází k zdokonalení a to je u snímání tvůrčí činnosti podstatné. Zažité gesto je něco jiného než práce, kterou dotyčný vykonává zřejmě poprvé. Vnitřní monology hrdiny, chcete-li komentáře jsou dokonale rozděleny na část popisnou a pocitovou. Druhá jmenovaná vynikne zejména při jednom z dialogů se spoluvězněm kterého Fontaine podezřívá, protože si o to více uvědomujeme vnímání a myšlenky hlavního protagonisty. Zajímavým zjištěním může rovněž být, že nejhlubší emoce přicházejí jakoby v druhém sledu a na plátně je žádném případě nezastihneme. Vždyť jen díky několika výstřelům a chybějícímu spoluvězni si domyslíme, že byl zřejmě popraven. Symbolickým zvukem se tak stávají i obyčejné kroky, které zde zobrazují obavu z nepřítele a provází je strach. Závěrečná katarze je pak zahalena díky kouři a melancholické Mozartově hudbě.... () (méně) (více)
Bresson má evidentně rád monology. Stejně jako u Kapsáře nebo Deníku venkovského faráře, i tady se hodně používají monology, ale ve většině případů naprosto zbytečně. A já pořád nechápu proč - vždyť v obraze vidím moc dobře, co se stalo, tak proč mi to musí ještě hlavní hrdina jednou zopakovat? Abych si fakt uvědomil, že na dvorku chodili tři muži (které po jeho monologu stejně v obraze uvidím), jak vypadá jeho cela (což pak taky uvidím) nebo že deky svázal provázkem, což při tom monologu dokonce i vidím? Sorry, ale když je Bresson považován za jednoho z nejlepších uměleckých režisérů, fakt bych čekal, že si poradí i bez toho. Obzvlášť, když se mu to u Mušky a A co dále, Baltazare? daří dost slušně. Jinak to je ale snad jediná (byť velká) výtka, kterou mám, ten film jinak funguje slušně, ten "oddramatizovaný" styl zde i tak funguje napínavé (a to obzvlášť v závěru) a hlavnímu hrdinovi zde člověk fandí. A u kamery se nedá vyčítat už vůbec nic, v tomhle je Bresson mistr v každém svém filmu. Dokážu si představit, že kdyby se primárně vyprávělo jenom obrazem, tak z toho budu naprosto unešený, ale takhle mi v tom nějaký pořádně silný dojem trochu chyběl a proto se to odrazí na hodnocení. Ale i tak je to povedený film, to nepopírám. Slabé 4* ()
Už úvodní scéna s autem je slušně napínavá. A i přes pomalé tempo vyprávění jsem byl vlastně neustále pořádně napjatý a bál se o hlavního hrdinu (přestože jsem dopředu věděl, že to nějak zvládne; a to o poutavosti snímku něco vypovídá). Hrdinova vůle, trpělivost, vyčkávání, nápaditost při plánování útěku a na druhé straně strach, nejistota a těžké dilema, které se časem ještě rozšíří…to mě moc bavilo. A líbila se mi i nutná důvěra/solidarita vězňů, bez které by to nešlo. Stejně jako bez faktoru náhody či štěstí (nejvíc při „knězově saku“). Zklamalo mě jen, že nebyl zabrán „přepad zezadu“ (fakt mě zajímalo, jak to zvládne beze zbraně) a pak jsem moc nepochopil přítomnost toho balíčku (který působil vzhledem k dosavadnímu „majetku“ vězně jako hodně velký luxus). Jinak ale velká spokojenost a poprvé sice slabších, ale 5* pro Bressona. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (12)
- Představitel hlavní postavy, François Leterrier, původně studoval filozofii na Sorbonně. (džanik)
- Po zhlédnutí filmu prohlásil Jean-Luc Godard, že Robert Bresson znamená "pro francouzskou kinematografii tolik, co Mozart pro německou hudbu a Dostojevskij pro ruskou literaturu". (džanik)
Reklama