Muž bez minulosti

Nevím přesně, kdo určuje žánr u filmů v téhle databázi, ale tenhle film je všechno, jenom ne "Romantická Komedie" a ještě k tomu "Fantasy" ! :) ... Hezký film, při kterém si vedle hlavního hrdiny i vy (pokud máte srdce) uvědomíte, že ne všechno co bereme jako samozřejmost je důležité. Poznávání daleko důležitějších věcí na mě ale nepůsobilo tak silně, jak jsem si představoval .... u mě 70%. (28.10.2004)

Zatím to nejlepší, co jsem od Kaurismäkiho viděl. Muž bez minulosti je film se zvláštní atmosférou, která mě do filmu vtáhla už od začátku a až do konce mě nepustila. Příběh to má zajímavý (kdo by podle obsahu čekal, že ho čeká klasický příběh o ztrátě paměti, tak musím podotknout, že opravdu ne), má to i sympatické postav, je to dobře natočené... Prostě se jedná o další Kaurismäkiho povedený film, ale tenhle mě bavil o něco víc, než ty, co jsem od něj viděl. Celkově je to takový příjemný film, na který bych se klidně podíval znovu. 5* (08.08.2019)

Kaurismäki má osobitý styl a není úplně snadné se jím prokousat... Téměř všechno dělá přesně obráceně než by divák uvyklý mainstreamové filmové produkci čekal. Myslím, že je nepochopením mluvit o špatném herectví, prkenné kameře, podivném střihu či neobratně formulovaných replikách, neboť jde zcela nepochybně o velmi důmyslnou stylizaci. Přitom příběh člověka nejen do hloubky zasáhne, ale ještě navíc je neuvěřitelně zábavný. Mnoha místům jsem se smál tak hlasitě, až to přilákalo spolubydlícího z vedlejšího pokoje. Zkrátka pokud máte pocit, že nelze zkombinovat bláznivou komedii, romantickou lovestory, sociálně kritický film a ještě lecos dalšího navrch, aniž by to celé nebyl naprostý, vnitřně nesourodý blábol, pak Kaurismäki to takříkajíc s ledovým klidem dokázal. Klobouk dolu... Zajímavé komentáře: Douglas, Rob Roy, pepino, Lukasenko (08.06.2008)

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se uchýlil ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych ji dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%]          // PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých českých interpretů z 80. let: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)

Dle mého zbytečně unylá povídačka o "druhém narození". Jediné co mě zaujalo je, že i přes chladný styl vyprávění (pro mě charakteristický rys Severské kinematografie), můžu film označit přídomkem - radostný. A také nesmím zapomenout zmínit scénu bankovní loupeže, ta má v sobě totiž cosi nezapomenutelného. 65% (14.09.2012)