Muž bez minulosti

Málem ho zabili! Ztratil paměť! Ne, pokud čekáte, že za chvíli hlavní hrdina zjistí, že je dokonalým zabijákem, spletli jste si film. Akiho Kaurismäkiho prostě vždycky přitahovali málomluvní outsideři z okraje společnosti a tohohle jen v úvodu připravil i o minulost. Kdysi střídal vážné filmy s komediemi, ale pak mu komedie zvážněly a do dramat se vloudil vtip (jako tady ty odkazy k filmům o Leningradských kovbojích). Není to nejlepší Kaurismäkiho film (a sotva je to fantasy), ale i tak je skvělý. (26.11.2004)

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se uchýlil ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych ji dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%]          // PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých českých interpretů z 80. let: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)

Nevím přesně, kdo určuje žánr u filmů v téhle databázi, ale tenhle film je všechno, jenom ne "Romantická Komedie" a ještě k tomu "Fantasy" ! :) ... Hezký film, při kterém si vedle hlavního hrdiny i vy (pokud máte srdce) uvědomíte, že ne všechno co bereme jako samozřejmost je důležité. Poznávání daleko důležitějších věcí na mě ale nepůsobilo tak silně, jak jsem si představoval .... u mě 70%. (28.10.2004)

Mé první setkání s Kaurismäkim a finskou kinematografií vůbec asi nemohlo dopadnout lépe. Bavily mě kamenné výrazy herců, mnohdy absurdní scény, líbila se mi myšlenka solidarity a nezištné pomoci druhému v nouzi (Jeden příklad za všechny: titulní hrdina přijde do kavárny, poprosí o hrnek vody, která je zadarmo, a louhuje si v ní vlastní sáček čaje. Nejen, že ho z kavárny nevyhodí, ale ještě mu donesou zbytky z obědového menu.). Soundtrack se taky moc povedl. Prima záležitost. (30.01.2020)

Doteraz najlepší kúsok od Akiho Kaurismaki je jeho najvypiplanejšie dielko - neodlišuje sa výrazne od jeho iných filmov, ale tentokrát dokázal vo svojom filme oživiť jeho typické outsiderské postavy do takých rozmerov, že nie sú len cool panoptikom akov Tatjane či Juhovi, ale romantický motív prekonáva doposiaľ jeho najlepší kúsok Mraky odtiahli. K tomu dokonalá hudobná zložka, nezávislé európske kino v najlepšej forme. (16.05.2005)