Potulný samuraj Kenšin: Konec legendy

"Ještě mě nepohřbívej, mnichu!" aneb když souboj s budhistou je překvapivě jedna z nejlepších momentek filmu. Celkově to bylo parádní zakončení, finální (před)řežba je téměř "hlava na hlavě" a Vám nezbývá nic jiného, než si tu velkou míchanici prostě užít na plné pecky. Jen jsem si potom říkala, kolik lidí se tam "random objeví" při té finální bitce se Shishiem :') pochopila bych Saitóa a Sanosukeho, ale potom jsem si jen říkala, že chybí ten nebo ten. :D Na jednu stranu chápu, že chtěli ukázat, že Shishio je prostě "někdo" silný a nepřemožitelný, proto mu dali najednou čtyři soupeře. Na stranu druhou všichni čtyři byli myslím nějakým způsobem zraněni nebo unaveni... A Shishio měl se čtyřmi pohybujícími body problém spíš jen ke konci, kdy se na něj vrhli všichni najednou a měl svůj časový limit. Takže si představte, jak by to vypadalo, kdyby neměl onen limit. Nebo kdyby ti čtyři nebyli nějak handicapovaní zraněními. ... Raději nechám toho polemizování, určitě se chápeme. :) A zas a opět bych mohla vytknout jistou absenci krve, ale ty velmi povedené souboje na závěr to hravě předčily. (07.09.2022)

Původní manga či anime mi nic neříká, skouknul jsem to na doporučení a zhodnotím všechny tři části naráz. První byla fajn, zajímavý vývoj příběhu i postav včetně hlavního záporňáka, akce samozřejmě nijak nevadila - zejména řežba na zahradě s ústřední hudbou byla opravdu libová :-) Dvojka už mi ale přišla taková moc natahovaná, nudnější a příběhově nezajímavá, rovněž ta "oživlá ohořenina" moc realistická nebyla a ani mi ta postava moc nesedla včetně dalších vedlejších záporňáků, nějak na mne působili včetně soubojů s nimi jako taková vycpávka slabšího příběhu a vypadali někdy až moc praštěně. A v plné nahotě tu vyplulo na povrch, že Emi Takei bojovnice zkrátka není, tragédie ty její akční scény :-) Závěrečná část se nese řekl bych v duchu dvojky a samostatnou kapitolou je zde pak Sishio a závěrečný souboj s ním - jako chápu že to byl hlavní zloduch a závěr filmu, ale ta jeho neporazitelnost už byla fakt příliš - nakládal tam čtyřem bojovníkům naráz - nu což, bylo potřeba ten souboj a akci patřičně natáhnout že. Takže 83%, 72% a 70%. (24.09.2016)

Musím se přiznat, že je pro mě film lehké zklamání. Viděla jsem ho více jak jednou a stále si z něj odnáším ten stejný pocit. Na několika místech a není jich jen pár, filmu dochází dech a působí velmi zdlouhavě. Je tu vše, co mám na hraných filmech o Kenšinovi ráda, ale není tu bohužel nic navíc. Akce, toliko podobná již té, které jsme viděli v předcházejících filmech, hezká hudba, krásné prostředí. Bohužel pro mě byl zajímavější střet Kamiki Rjúnosukeho (Seta Seidžiró) a Sató Takerua (Kenšin) než to poslední, kdy se na Šišia sesypali všichni, kdo uměli trochu lépe bojovat. Ten poslední velkolepý souboj na mě působil spíše jako fraška než cokoliv jiného. Rozhodně to není špatný film, ale po tom, jak mě navnadil druhý film, jsem čekala přece jen něco lepšího. Ale kdo mě zná, určitě ví, že 3* není u mě označením něčeho hrozného. Silné 3*. (16.01.2015)

Jak Battósai minule na vlastní kůži pocítil, že na své protivníky nestačí, tak ho náhoda (v ději, setkávání i místech nejedna) vyplavila u dávného učitele, s jehož pomocí musí ovládnout vrcholnou techniku (a přijít na to, zač bojuje). Postupné rozestavování a "dobarvování" figurek (v nádherné výpravě / vizuálu) s občasnými dynamickými souboji na mě působilo více, než zdlouhavé finální zúčtování všichni proti všem (resp. společně na jednoho), v němž akce neustávala. (20.04.2022)

Je zábavné nakolik poslední díl potulného samuraje nenaplňuje divácká očekávání nastolená v předcházejících částech. Z dějové hlediska je ještě rozvolněnější než prostřední spojovník a ve své podstatě se nepředstavuje jako vyvrcholení ságy, jelikož se nesnaží pokořit v akčnosti či epičnosti své předchůdce. Mnohé už naznačuje první, žánrově atypická, hodinka, ve které dochází jakémusi restartu a tvůrci se vracejí ke Kenšinovým kořenům a nechávají jej opět setkat se se svým mistrem. V tomto prologu máme ještě možnost sledovat i další dějové odbočky, které nejsou ničím jiným, než další přípravou pro směřování příběhu a zároveň dynamickým prvkem, který snižuje statičnost děje. Druhá část se vrací do zajetých kolejí, nicméně neustále se vyhýbá bombastickým soubojům. Vše je jednoduché, stylově čisté, i když bohužel příliš ostře nastříhané a občas nadmíru hudebně přebarvené. Jistým způsobem se pak vymyká závěrečný duel Kenšina s Šišiem, který dokládá celkovou uvědomělost předcházejících desítek minut. Opět tu hraje prim jednoduchost a přímočarost. Nicméně oproti předcházejícím akčním scénám přichází jistý vývoj. Postupně se spojují prvky z předcházejících bitek a Šišiovo poslední střetnutí dostává zábavný nadhled. Závěr snímku je tak opravdu vyvrcholením celé trilogie, ale v jiném duchu než divák očekává. (03.05.2015)