Leviatan

Tak tohle bylo něco. Už dlouho se mě nestalo, abych filmu neměl co vyčíst. Filmařská i obsahová složka je bezchybná a navíc se skvěle doplňuje. Na pochvalu je zejména práce s kamerou a teď nemluvím jen o těch užasných dlouhých záběrech ve kterých jsou rusové mistři, ale především o schopnosti ukázat divákovi pouhým záběrem kamery povahu jednotlivých postav i prvky ruského myšlení a tradic, to považuju vysloveně za geniální práci pana Kričmana. Pokud jde o samotný příběh, tak ten mě dostal i když se jedná o zvláštní propletenec vztahů a boje jedince s mocipány, funguje na výbornou. Ke konci se šetří na dialozích, ale o to více vyniká sdělnost příběhu. Konec mě vysloveně dostal, abych byl přesnější nasral, protože přesně takhle vidím dnešní svět. Jsou tu mocní a pak obrovská masa lidí, pro který jsme existečně významaný jen k tomu aby nás okrádali a stáli na našich zádech, jelikož ta obrovská většina lidí hru na demokracii v podání několika tisícovek mocipanů přijala nemůžeme se divit, že zdaleka ne jen v Rusku vznikají takovýhle příběhy a osudy. (23.10.2014)

(49th KVIFF) Proti Leviathanovi nemá jedinec žádnou páku. "Ty žádná práva nemáš, neměls, a nikdy mít nebudeš." V krásném přímořském prostředí severozápadního Ruska rozehrává Zvjagincev tragédii jedné rodiny a současně odhaluje nepěkný stav současné (nejen ruské) společnosti a církve. Leviatan možná člověku úplně nepohne srdcem, nenechá ho sedět v němém úžasu, ale scénář a režijní uchopení jsou tak perfekcionistické a cílevědomé, že to nejde neocenit. Některé festivalové pětihvězdy jsem dal spíš srdcem, v tomto případě je dávám spíš hlavou. Což však nijak nezpochybňuje jejich sílu. A aby nedošlo k omylu - některé sekvence Leviatana dokážou emoce vyždímat hravě. Pohled na majestátní moře, na vlny, tříštící se o rozeklané skály, do toho majestátní hudba, kdy si člověk uvědomí malost člověka a beznadějnost jeho boje s autoritou, to jsou momenty, které husí kůži vyvolají a rezonují i déle po projekci. (12.07.2014)

Tieto kvalitné sučasné ruské filmy sú úžasné ako širokouhlým vizuálom, ktorý umocňuje atmosféru rozľahlého, chladného severského prostredia, tak i učebnicovo presným rozprávaním príbehu s koncentráciou na postavy. Sú pomalé a dlhé, ale nič v nich nie je navyše. Plynulo rozprávajú zrozumiteľnú a jednoduchú story, ale čím bližsie k finále, tým stručnejším a kreatívnejším strihom. Pozoruhodné, výborné. (11.07.2014)

Po nečekaným filmovým zážitku po dokoukání snímku Gruz 200 jsem si řekl, že by možná nebylo od věci znovu "zalovit" v ruských vodách. A zaujal mě právě Leviatan. Nejen proto, že jednu z hlavních rolí ztvárnil Alexej Serebrjakov, kterej si zahrál i v Gruz 200 kde si svoji roli zvrhlíka střihl fakt excelentně. I tady dokazuje, že je dobrej herec. Kamera je taky slušná a celkem se mi líbil i vizuál filmu. Obsahově mě to ale vůbec neoslovilo. Navíc ta přepálená stopáž. Na Leviatan jsem se hodně těšil ale nakonec je pro mě velkým zklamáním. Se zdejším hodnocením nesouhlasím. Za mě je to mnoho povyku pro nic. Ikdyž chápu, že divácky je asi přijatelnější než výše zmiňovaný Gruz 200. Řekl bych, že jde o průměrnej film, kterej mě ale až tak nechytl a na můj vkus je jeho délka ubíjející. Nedočkavě jsem sledoval hodiny kdy už bude konec. Proto se přikloním ke dvěma hvězdám. (04.11.2021)

Kdyby si pan rejža tolik naštvaně nevyřizoval účty s ruskou vládnoucí garniturou, justicí a církví a soustředil se více na výjevy z každodenního života obyčejných lidí na dalekém severu země, tak kudy budu chodit, tudy budu tohle fantastické severské drama nadšeně opěvovat. Takhle sice taky dávám pět, protože jinak nelze, ale pět slabých a nepříliš jásavých. Nejsem naivní ani si nic nenalhávám, takže je mi jasné, že tahle neradostná výpověď o poměrech v širé ruské zemi nejspíš nebude daleko od pravdy, ale on ten film bohužel v dnešní době přesně hraje do karet všem těm šiřitelům protiputinovské, potažmo protiruské hysterie, kterými maximálně opovrhuji. Nemyslím, že Zvjagincev schválně naplil na matku Rus jen proto, aby se zalíbil nějakým západním festivalovým porotám nebo vnitřní opozici. Ale chápu, že to tak někdo v Rusku může vnímat a jeho film se samozřejmě Rusům nelíbí. Suka bljaď, dost už politizování a k filmu: Úžasné exteriéry od břehů Barentsova moře, naprosto fantastické herecké výkony (člověk by věřil, že oni z těch stakanů vážně chlemtali vodku!), tak i onak dobrý a silný příběh (nejvíc mě ale stejně bavily vedlejší scény - piknik s vodkou, šašlikem a kalašnikovem, klukovské popíjení v ruině kostela, a vlastně všechny scény s naturalisticky zobrazeným pověstným ruským chlastáním). Nádherná je taky závěrečná Glassova titulková skladba, i když ne moc originální, nápadně mi připomněla jiného filmového Glasse. Závěr mého chaotického komentáře je ten, že Leviafan sice není tak bezvýhradně výborný jako Návrat nebo Vyhoštění, ale je skoro tak výborný. (27.02.2015)