Leviatan

Kdyby si pan rejža tolik naštvaně nevyřizoval účty s ruskou vládnoucí garniturou, justicí a církví a soustředil se více na výjevy z každodenního života obyčejných lidí na dalekém severu země, tak kudy budu chodit, tudy budu tohle fantastické severské drama nadšeně opěvovat. Takhle sice taky dávám pět, protože jinak nelze, ale pět slabých a nepříliš jásavých. Nejsem naivní ani si nic nenalhávám, takže je mi jasné, že tahle neradostná výpověď o poměrech v širé ruské zemi nejspíš nebude daleko od pravdy, ale on ten film bohužel v dnešní době přesně hraje do karet všem těm šiřitelům protiputinovské, potažmo protiruské hysterie, kterými maximálně opovrhuji. Nemyslím, že Zvjagincev schválně naplil na matku Rus jen proto, aby se zalíbil nějakým západním festivalovým porotám nebo vnitřní opozici. Ale chápu, že to tak někdo v Rusku může vnímat a jeho film se samozřejmě Rusům nelíbí. Suka bljaď, dost už politizování a k filmu: Úžasné exteriéry od břehů Barentsova moře, naprosto fantastické herecké výkony (člověk by věřil, že oni z těch stakanů vážně chlemtali vodku!), tak i onak dobrý a silný příběh (nejvíc mě ale stejně bavily vedlejší scény - piknik s vodkou, šašlikem a kalašnikovem, klukovské popíjení v ruině kostela, a vlastně všechny scény s naturalisticky zobrazeným pověstným ruským chlastáním). Nádherná je taky závěrečná Glassova titulková skladba, i když ne moc originální, nápadně mi připomněla jiného filmového Glasse. Závěr mého chaotického komentáře je ten, že Leviafan sice není tak bezvýhradně výborný jako Návrat nebo Vyhoštění, ale je skoro tak výborný. (27.02.2015)

Výborný film, který si právem zaslouží nominaci na Oscara v sekci zahraniční film. Kruté severské drama o (ne)vymahatelnosti práva. Takový příběh se bohužel může odehrát v jakékoliv zemi a stát se téměř komukoliv. Přistihla jsem se, jak u filmu nevěřícně kroutím hlavou, co vše se může stát a přesto si člověk uvědomuje, že "tak to bohužel často chodí"... (31.12.2014)

Zvjagincev si jde svou vlastní cestou, i když jeho předchozí zastávky neznám. U boje jednotlivce s mocí jsou předem nespravedlivě rozdělené síly, tvůrci diváka příliš nenapínají, prostě ukazují průběh střetu, na kterém dojede jen jedna strana. Do toho sledujeme napjaté rodinné vztahy (nevlastní matka) v nehostinném a už tak chladném Rusku, kde se flašky vodky otevírají tak nějak automaticky. A hlavní hrdina postupně přichází o všechno. Beznadějný osud mě nicméně tolik neoslovil, drsná krajina i moře omývající skály sice atmosféře pomáhají, ale stejně tak jsem cítil i jistou vykonstruovanost a doslovnost. A délka také není úplně zvládnutá. (11.03.2015)

Kdo má prachy stojí nad právem. Jestliže v civilizovaném světě to platí jen občas, tak v Rusku je to téměř pravidlem a Leviathan to bez příkras ukazuje, čímž patří do škatule hodně nasíracích filmů. Nejhorší na tom všem je, že člověk už od začátku ví, že ta rodina nemá naději a i když to v jedné chvíli vypadá, že by to mohlo dobře dopadnout, je to jen předehra k ještě hlubšímu pádu. Celkový zmar lidského života ještě dokreslují mrazivá atmosféra severní přímořské oblasti a temná hudba. Výborná práce. 85% (29.05.2015)

Sugestívny, podmanivý filmový zážitok s veľkým nádychom depresie a sociálnej bezútešnosti. Snímok poukazuje na ľudskú podstatu, ktorá sa už od prvotnej deľby práce moc nezmenila - bohatí a mocibažní jedinci ovládajú všetky ostatné vrstvy spoločnosti a to podľa svojej ľubovôle. Jediné čo je k tomu treba sú neexistujúce mantinely svedomia, za ktoré slušný človek už nezájde. Obyčajne s mocou odchádza aj slušnosť. Jediné čo sa odvtedy zmenilo sú pojmy, ktoré túto sociálnu vrstvu pomenúvajú. Kedysi to boli kniežatá, grófovia, králi.... v súčasnosti sú to politici, primátori, starostovia, veľkopodnikatelia..... Tým samozrejme nechcem tvrdiť, že sú všetci takí, ja len tvrdím, že moc je veľké lákadlo. A určite to nie je problém len Ruska, niečo podobné sa dá nájsť v každej krajine. Nemôžem sa však ubrániť pocitu, že po pocitovej stránke sa z toho dalo vyťažiť ešte viac. 85/100 (17.03.2015)