Kawaki

Akikazu je bývalý detektív, ktorý po mnohých prešľapoch s alkoholom prišiel nie len o svoju rodinu, ale i prácu. Keď ho jedného dňa kontaktuje bývalá manželka, ktorá mu uvedie, že ich jediná dcéra je už pár dní nezvestná, rozhodne sa podniknúť opatrenia, aby ju vypátral. Bohužiaľ, ani zďaleka netuší, v akom "svete" Kanako žila a kým naozaj bola. Akýsi "zmetený" spôsob spracovania v úvodnej polovici odrádza diváka od pozornosti. Preblesky, flashbacky či animované vsuvky ma miatli, pričom samotný príbeh akoby (z môjho pohľadu) strácal na serióznosti. Skutočne len sťažka si človek nachádza cestu k tomuto filmu. Mal som chuť niekoľko krát ho vypnúť, no ako to už býva zvykom, lákalo ma "svetlo na konci tunela" v podobe záverečného rozuzlenia. Je pravdou že počas plynutia deja sa objaví niekoľko zaujímavých krvavých scén, no bohužiaľ, tie ani z ďaleka nie sú najsilnejšou stránkou tohto snímku. Tou je bezkonkurenčne práve rozuzlenie či pointa v podobe rozpoznávania vlastnej osobnosti hlavného "hrdinu", ktorý prahne po pomste, bez ohľadu na fakta, na ktoré naráža - 65% (29.10.2015)

Byl jsem zvědavý jak Japonsko naloží s drsným Revenge thrillerem a překvapivě velmi hezky. Co se týká příběhu je film občas matoucí, tempo kolísá a divákova pozornost není stoprocentní, co se týká technické stránky není téměř co vytknout. Na Japonsko nadprůměrný vizuál, násilí a krve je zde více než ze čtyř popravených prasat, což mi velmi sedělo. Hlavní hrdina tedy otec hledající dceru je správný drsňák a divák mu fandí. Celkově dobré, hezky znepokojivé, brutální občas depresivní až zoufalé.Možná Odpověď na Korejský I Saw the Devil, ten byl však jinde. 75% (10.08.2015)

Tak toto bude zložité. Premýšľam vnútorne aký postoj vlastne mám k tomuto filmu zaujať. Pretože sú veci, ktoré filmu odoprieť nemôžem, no na druhú stranu si neviem predstaviť, že by som sa k tomu niekedy vrátil, alebo by som to niekomu dokázal odporúčať. Leda máte radi filmy, ktoré majú v sebe obrovskú dávku násilia, krvi a skutočne chorého a zvráteného myslenia. Pretože všetko je vlastne len obyčajný sen. A nezáleží na ničom. Lebo nič nebude mať žiadny následok. Ak je všetko len sen, tak sa to predsa reálne nestane, že? Také je nastavenie mysle našej hlavnej hrdinky. Takže si asi viete predstaviť, čo z toho plynie. "The World Of Kanako" je asi najnepríjemenjší film čo som videl od čias "The House That Jack Built". Film nemá veľmi sympatické postavy, a čím viac toho vieme, tým viac som si prial, aby sme toho mohli vedieť menej. Možno by som si prial, aby aspoň niektorá postava nepôsobila tak nesymapticky. Keby to malo aspoň nejaké srdce. Niektorí písali, že hlavnému hrdinovi budete fandiť. Úprimne, na konci filmu a so všetkým čo som sa dozvedel som bol viac na opačnej strane. Pretože čo pochopíme z posledných 15 minút je podľa mňa tak neskutočne odporné a choré, že si Kanako svoj osud skutočne zaslúžila. Okrem toho mi aj vadí, že je film často natočený tak chaoticky, že budeme mať kombináciu asi všektého možného. A je to celkom slušný bordel. A soundtrack... tak ten mi tu fakt nepasuje. Neviem čo k príbehu viac povedať. Film je skutočne násilný, drsný a pôsobí veľmi naturalisticky. Myslím si, že nás mal znepokojiť a to sa mu podarilo. Určite sa k nemu nikdy nevrátim, no aspoň si môžem povedať, že som ho videl raz. Ak máte radi násilné filmy, tak vás to možno chytí. Ale aj tak si nie som istý, či by sa vám chcelo orientovať v tej vlne flashbackov, snov, spomienok iných postáv a súčasnosti. Hodnotenie: C+ (10.06.2020)

Multižánrový talent Tecuja Nakašima přichází s extrémním dílem, v němž se stylově nesnoubí jen Takaši Miike a Šion Sono, ale též několik výrazných ér nejen japonské kinematografie. Celý snímek se nese v duchu své předtitulkové sekvence, která není ničím jiným, než sestřihem krátkých scén z budoucího dění. Příběh podávaný skrze nespolehlivého vypravěče, opilého a upoceného exdetektiva, sází na neustálé změny tempa a nálad… Snové scény střídají animované šplíchance krve a děj valí neskutečnou rychlostí do svého cíle. Divákovi však nenabízí příliš styčných bodů. Ustavičně zpochybňuje vlastní tvrzení místo a sympatických postav ukazuje samé zvrácené figury. „A o čem sníte?“ zní otázka jedné z postav, na kterou Akikazu odpodívá: „Sním o tom, že mám krásnou manželku a dceru, které mě milují… A já všechno tohle štěstí vlastnoručně zničím. To je to o čem já sním.“ Nakašima v Žízni nenabízí svět, který se změní mávnutím kouzelného proutku v lepší místo, ale vede nás stále hloub a hloub do nekonečné králičí nory. Je to jako spirála, do které se Akikazu neustále vrací se stále zkrvavenějším oblekem. (09.05.2015)

Ačkoliv režisér v Kawaki notně přitvrdil, nepřipraveného diváka některými přepísklými psycho scénami určitě uzemní a nemálo diváků bez rozdílu opět uvede do transu parádní audiovizuální formou, přišlo mi, že celek už není podruhé tak razantním úderem na solar plexus. Každopádně nelze filmu odepřít působivost, ani ho nelze jen tak odmávnout z důvodu, co se v něm děje a jak to je natočeno. Jeden z filmů, jenž dovede nasadit do hlavy nepříjemně vrtajícího "brouka". A jeden z minima filmů, který chci stůj co stůj vidět podruhé na plátně, jakkoliv to pro mě nebyla poprvé moc příjemná podívaná... (11.05.2015)