Indický šátek

Po smrti starého pána se v jeho sídle schází dědicové, mezi sebou povětšinou znesváření. Aby mohla být závěť přečtena a vstoupit v platnost, musí nejprve pozůstalí spolu v onom domě strávit šest dní a šest nocí. Dům je starý a skrývá množství tajných chodeb, k tomu se velmi pokazí počasí a skupinka dědiců je tak odříznutá od světa. A první vražda na sebe nenechá dlouho čekat... Velmi snadno předvídatelný příběh, ale také zábavný, i díky kratší délce filmu tu není čas na odpočinek, mrtvých přibývá, neustále se něco děje. Komu se příběh líbil, tomu mohu doporučit další filmy s podobným námětem, a sice Cat and the Canary z roku 1927 a jeho dva remaky, první a druhý. (16.04.2010)

Poctivá staroanglická atmosféra a variace na Deset malých černoušků. Nemá to sice moc napětí, o to víc černých vtípků a dobrých hlášek, které obstaral hlavně dokonale saturninovský sluha Eddi Arent ("Mám na starosti příděl potravin. Zvlášť hořčice je nedostatek.") Klaus Kinski tu má ještě docela sympatickou mladou tvář, ale už ladí formu na grimasy pošuků, jakých se posléze nahrál dost. Chtěl jsem dát za tři, ale u závěrečné scény jsem řval smíchy, takže musím za čtyři. (03.02.2017)

Je to takové připitomělé. Na jednom zámku se u závěti sejdou příbuzní zesnulého, vůbec se mezi sebou nemusí, najednou se tam začne vraždit a všem je to více či méně fuk a podobných blbostí je tam víc. Jenže ten film je připitomělý vědomě a cíleně, dokonce obsahuje i nejednu vtipnou scénu a tak Indický šátek hodnotím jako oddechovku, kterou podle mě je. A v tomhle žánru funguje podle mě překvapivě dost dobře, nenudí to, pobaví to, dokonce i krapet mysteriózní atmosféry to je... Potěšilo mě to a klidně bych si to někdy pustil s chutí znova. Dokonce i Klaus Kinski tu hraje. 4* (08.08.2021)

Velmi zdařilá detektivka ala Deset malých černoušků, která navíc obsahuje slušnou dávku ironie (kumulovanou zvláštně v postavě Bonwita); divák si chvílemi není jistý, zda jsou některé scény myšleny vážně nebo parodicky. A já osobně bych se možná bavil ještě více, kdyby se mi při sledování podařilo dříve naladit na způsob humoru. Navíc jsem díky Indickému šátku pochopil, odkud se vzal nejeden z prvků připomínaných ve Vraždě na večeři. Úsměvný konec už je jen pouhou třešničkou na dortu tohoto zdařilého 4*-vého počinu. (13.04.2013)

Pěkně pitoreskní, vražedný spektákl. Je otázkou, zda je to vůbec detektivka. Velký detektiv zcela chybí, ten samozvaný má pramalé úspěchy, všichni podezřelí jsou mu postupně mordováni a vraha nakonec eliminuje věrný psík . K tomu všechny ty romantické kulisy-staré sídlo, tajné chodby. Spíše ještě morytát s názvuky gotického románu než detektivka. Tomu nakonec odpovídá i zpracování, které snad i v roce 1963 muselo vypadat staromilsky, spíše jako film z let čtyřicátých. Právě to však přispívá ke kouzlu tohoto filmu, podobnému kouzlu očtených sešitků brakové četby nalezené v kufru po dědečkovi. . Přitom je celý příběh tvůrci samými trochu shazován-komickými vložkami Eddiho „Motýlkáře“ Arenta jako ultrakorektního britského sluhy a konec konců i samotným závěrem. Prostě celý film se vůbec netváří vážně, sám se prezentuje jako krvavé pimprlové divadlo. Pěkné obsazení rolí staré lady a jejího šíleného syna, potěší i Klaus Kinski. K dokonalosti opravdu chybí, jak zde uvedl Mariin, lepší „kráska v nesnázích“ a lepší „velký klaďas“. (04.07.2010)