Co s láskou

Ok, je to film plný toho nejklasičtějšího klišé, romantika přes kopírák, kdy není lásce přáno v mládí, ale ani opakovaně při opětovném setkání po mnoha letech. Taková ta klasika z hollywoodu, která sice neurazí, ale ani nezanechá hlubší emoční brázdu, natož ten jedinečný pocit motýlů v břiše, který se dostaví tak jednou za 500 filmů... Každopádně, co mi bude bzučet v hlavně zřejmě do konce života, je úryvek ze samotného závěru: "Miluji kým jsem, když jsem s tebou..." (01.03.2015)

Sparks vždy doručí. Osudovou lásku vidí za každým kanálem, zamilovaní se setkávají výhradně na kýčovitých místech, lidi dělí na hodné a zlé, pro větší prožitek musí zemřít dítě a každý druhý tam ze sebe sype životní moudra na počkání. Dvě časové osy vyprávění alespoň dávají pocit, že se jedná o něco nadprůměrného, i když předvídatelnost je ve zlomových momentech až komická. (12.07.2022)

Prostě klasická Sparks, respektive film podle jeho díla. Je to dobře rozehrané, jsou tu zajímavé postavy, kterým fandíte, jenže ke konci se to prostě tak zmrví, protože ono to prostě musí být dramatické, srdcebolné, slzavé, protože jinak to prostě nejde. Ten závěr už je prostě jenom protivný konstrukt, který mi vyloženě vadil. (26.01.2015)

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)

Do 1:30 by to bylo na docela příjemný ***, celkem zajímavě a ne až tak tupě okoukaně vystavěný, slaďák, ale kupodivu koukatelný a netupý. Pak ale někomu jeblo a celé to sklouzlo do tak pitomého patosu, že se vlastně nevidím ani místním odpad!ům, protože tohle už vyžadovalo značné množství blbosti v krvi autorů, aje mi fuk zda je to takové i v předloze. Ten konec to zabil, s přimhouřenými okama **. (24.01.2015)