Pí

Slušná depka v podání Darrena Aronofskyho, zejména díky šílené kameře. Přijít na kloub Pí není sranda a mít schopnosti jak to odhalit, tak se taky zblázním. Není se co divit, že matematiští géniové končí často v blázinci. Zvláštní je, že tento podivný svět čísel dokáže tolik přitáhnout. A ještě zvláštnější je, že tyto matematické záhady mají dost filozofický podtext. Podivný černobílý film mi dost připomínal Lynchovu Mazací hlavu ... (03.09.2010)

Veľké existenciálne pravdy, sktyté do zdanlivo nerozlúštiteľných matematických rovníc. A v efektnom filmárskom prevedení. Kombináciou čierno-bieleho obrazu a prenikavých zvukov robí Darren Aronofsky, podobne ako v Requiem for a Dream, hotové zázraky. (01.02.2004)

Aronofsky prostě ví, jak lidi zaujmout ale hlavně pořádně znechutit.. jakožte průměrný matematik toužící jen po správném vrácení peněz v obchodě a vysoké částce na výplatní pásce, mě celé bádání o významu Pí nic neříkalo.. to ale neznamená, že nezajímalo.. Sean Gullette se své role zhostil bravůrně a ty jeho stavy mi braly poslední kousky zdravého rozumu..chtěla jsem vědět víc a víc, hlavně pochopit.. a čím víc mi toho bylo předloženo, tím více jsem toužila po happy endu s vysvětlující pointou.. to se ale pořádně nedostavilo.. a já teď můžu jen doufat, že mě na uklidněnou přijde někdo objat, kromě mého medvídka Pú :-) (12.10.2009)

Konečne chápem prečo sú všetci z Aronofskeho mimo. Prvé čo musím povedať, že myšlienkovo tento film nie je ničím novátorský a deduško Pythagoras zo Samu mi to určite dosvedčí. Aronofsky tu dosť mystifikuje štýlom Da Vinciho kódu, čo mne osobne dosť vadí, ale túto maličkosť prevalcuje originalita formy a (zase to používam v súvislosti s Aronofskym) invenčnosť réžie. Trochu mi vadí zistenie, že "sypacie scény" sú robené presne v štýle neskoršieho Requiem, čo môže budiť dojem že sa pán režisér trochu vykráda. Nahradí to ale výborná kamera, strih a hlavne soundtrack, lebo také elektronické orgie som už dávno nepočul. Skutočne to ale Aronofsky odpálil až v Requiem for a dream. 8/10 (30.10.2005)

V černobílém režijním (zjevně nízkorozpočtovém) debutu Darrena Aronofskyho už se dá vystopovat jeho nezaměnitelný režijní a tvůrčí rukopis - posedlost silou a magií obrazu, vizuálního soustředění a maximálního využití síly filmového média (nejdotaženěji ve Fontáně, kde je estetický a vizuální rozměr dominující složkou, Requiem za sen ve své estetice videoklipové MTv odráží fenomén opojení televizí 80. let atd.), k čemuž Aronofsky vhodně zvolil černobílý obraz, řada záběrů je pak doslova sugestivní a ještě podtrhují celkovou depresivitu snímku (která je ale, vyjma Fontány, stěžejní a dominantní významovou složkou). Nezaměnitelné je i formální stránka jeho filmů - kupříkladu skladba záběrů, kde často převažuje detail, určující (a nejvíce odkazující k pozdějšímu Requiem za sen) jsou střihové sekvence, kde je cyklicky v rychlém střihu seřazeno několik (makro)detailů za sebou - zvyšuje to expresi a jakousi neurotičnost snímku... (podtrhující poruchy vědomí - drogy, omamné látky, halucinace...) Osobitá je též práce s kamerou i zvukem, nejmarkantnější je ale významová složka jeho filmů (scénáře si píše sám) - nevím, jestli je Pí možné označit přímo za sci-fi (stejně jako jeho pozdější filmy - Fontánu?), ale zdá se mi, že tohle je spíše podobenství o současném světě, než vize toho budoucího. Aronofsky rád šifruje a používá ke sdělování informací metaforického kódu - co chce však sdělit v Pí (za předpokladu, že tenhle film není určen jen silně nadprůměrným až výjimečným matematikům, čemuž nevěřím...)? Co třeba metafora babylonské věže, kdy k zamezení vstupu do božího království Bůh zmátl jazyky, aby nebylo možno ji dostavit? Možná že absolutní vzorec je možné zjistit, ale je dobré dojít až k téhle podstatě? Podobné filmy: Vynález, Requiem za sen, Mazací hlava (26.05.2009)