Pí

Dooost divnej film, ale velice zábavnej. Aronofskyho režijní rukopis je tam extrémě znát (a to sem od něj viděl jen 2 filmy). Celý je to takový divný a to mám rád. Než tohle natočil určitě předtím přelouskal Foucaltovo kyvadlo od Umberta Eca. Sean Gullette super výkon a celej film je vlastně dost na něm, ale popral se s tím důstojně. Už se těším na dalšího Aronofskyho. (06.12.2005)

Veľké existenciálne pravdy, sktyté do zdanlivo nerozlúštiteľných matematických rovníc. A v efektnom filmárskom prevedení. Kombináciou čierno-bieleho obrazu a prenikavých zvukov robí Darren Aronofsky, podobne ako v Requiem for a Dream, hotové zázraky. (01.02.2004)

"Myslíte, že to číslo v mé hlavě je skutečné Jméno Boží?" Pí=3,141592653589793238462643383279... - tomu rozumím a za každé z čísel za desetinnou čárkou jsem ochoten provrtat si vrtačkou mozek. Tento opěvovaný filmový opus je však pro mne pochopitelný asi tak, jako kdybych chtěl inseminovat žirafu logaritmem jaderné bomby při základu průměrné mzdy v Izraeli. Takže závěrem - nepobral jsem to, nudil jsem se a má vyrovnaná psychika se otřásla v základech. Co chtít od filmu míň? (03.05.2014)

Pi, jakožto první známější film D. Aronofského hned zpočátku vyznačil styl jeho filmařiny, jenž se vyznačuje nevšedími záběry, halucinogeními zvuky, prolínáním představ a skutečnosti a hrátkami s diváckou psychikou a emocemi. Je to efektní i efektivní, scény jsou šokující, ale stále dobře stravitelné (na rozdíl od Tetsuo), úspěšně diváka vtahují dovnitř a podrhují onu temnou záhadnost příběhu. Co se však toho týče, tak Pi nenabírá nějakých vysokých filozofických otáček, je to "pouze" vděčný příběh o asociálním matematikovi, který se matematikům bude líbit, protože konečně ve filmu uvidí něco, co se učili a všechny ostatní to omámí, protože tomu nerozumí a vědecká matematika je pro ně mysteriózní sama o sobě. Tudíž je to, jak se říká, win/win. A závěr také zklamal, žádné chytré rozuzlení se nekonalo a protože Aronofskému došly racionální argumenty, vytasil na mě iracionální a otravné náboženství. Lepší 3* za kvalitní filmařinu po "řemeslné" stránce. 7/10 (09.08.2008)

Tak takhle vypadal Aronofského skutečný začátek… psycho jízda, depresivní, paranoidní, halucinogenní film, u kterého divákovi určitě není (i díky velkému důrazu na alespoň částečném sdílení pocitů s Cohenem) příjemně. Černobílý obraz, kamera, střih, hudba, zvuky, velmi nezdravě vypadající hlavní hrdina, trh s akciemi…to všechno spolu s výše popsanou atmosférou vytváří opravdu nevšední podívanou. Jedinou věcí, která mně vadila, bylo zatažení tématu náboženství do filmu. Pohled na tóru, jako systém čísel s určitými vzájemnými vztahy, je sice zajímavý, ale pro příběh dost přebytečný, dokonce hodně rušivý. Proto pouze silné 4*, možná, že po příští projekci půjdu s hodnocením ještě výš. (24.12.2012)