Transformers: Poslední rytíř

„Vážně nevím, co tu hulíte.“ Přesně tohle mi chybělo v Králi Artušovi od Guye Ritchieho – tříhlavý robodrak! Michael Bay nikdy neznal míru, nectil vyprávěcí logiku a nerespektoval hranice dobrého vkusu, ale teprve v Posledním rytíři se jim ostentativně vysmívá. Jen vzácně se však imbecilitu svých nápadů snaží maskovat sebeparodickým přeháněním a pomrkáváním na diváka. Nestačí mu ukázat opilého středověkého kouzelníka. Musí jej nechat pronést něco ve smyslu „jsem pod parou“ a pořádně si přihnout z lahve. Jedním z mála náznaků sebeuvědomělosti je Cadeova poznámka o striptýzových šatech Viviane Wembly (jméno jak z Mooreových bondovek), držitelky tří akademických titulů s dokonalými tělesnými proporcemi, která je po většinu filmu snímána/oděná tak, abychom si všímali jejích nohou, zadku nebo poprsí (objekty podobné fetišizace jsou tradičně také drahá sportovní auta). ___ Základem scénáře byl zřejmě záznam rozhovoru party teenagerů o tom, co všechno by chtěli vidět ve svém vysněném filmu. Aktualizace artušovského mýtu s robotickými rytíři? OK. Hodinky, které zabily Hitlera? Proč ne. Dinoboti chrlící oheň a zvracející policejní auta? Máte je mít. Anthony Hopkins chovající se jako puberťák? Jasná věc. Literární patvar byl následně svěřen hyperaktivnímu dítěti jménem Michael Bay, kterému dělá dost velký problém udržet myšlenku a zachovat kauzalitu mezi jednotlivými scénami, natož napříč dvě a půl hodiny dlouhým vyprávěním. Byť jsem si během celého filmu svědomitě dělal poznámky a věnoval maximální pozornost, tomu, co postavy říkají a dělají, nedokážu hodinu (natož den) po projekci rekonstruovat fabuli tak, aby v ní nebyla hromada logických děr a nezůstala řada nezodpovězených otázek typu „jak se postava X dostala z bodu A do bodu B“, „jakou roli ve vyprávění hrály postavy Y a Z“, „na základě čeho někdo předpokládal, že se někdo jiný zachová zrovna tímhle způsobem“. Fakt nevím, co ve filmu dělal John Turturro a teenagerka s robotem nápadně připomínajícím Vall-Iho a proč se Transformer jménem Hot Rod snažil mluvit s legračním francouzským přízvukem (když tedy pomineme, že Bayovi zřejmě přijdou vtipné národnostní, etnické a genderové stereotypy). Předpokládám, že to nevěděli ani tvůrci, spoléhající, že si cílová divácká skupina (do patnácti let) podobné otázky klást nebude. ___ Zároveň jsem si ale po celou dobu říkal, že Michael Bay třeba předběhl dobu a natočil avantgardní masterpiece, technicky nejvypiplanější dadaistickou hříčku historie, kterou budou diváci za pár desetiletí obdivovat stejně, jak dnes žasneme nad Mužem s kinoaparátem. Pokud totiž Poslední rytíř dokáže kromě pocitu otupělosti a intelektuální prohry (protože jste neuspěli ve snaze najít v něm nějaký smysl a řád) vyvolat ještě něco, tak úžas nad tím, jak od první do poslední minuty (alespoň ve 3D a v IMAXu) vypadá. Stále platí, že málokdo umí režírovat tak epické, přehledné a dechberoucí 3D akční scény jako Michael Bay, který už se ani neobtěžuje brát ohledy na příběh. Proč taky. Příběh je mrtvý, ať žije kinematografie (ryze neintelektuálních) atrakcí! Bylo to ohromující, bavil jsem se královsky, ale kdybych to měl vidět znovu, exploduje mi hlava. 60% (22.06.2017) (méně) (více)