John Wick

Ani termíny jako "akční jednohubka" nebo "čistá žánrovka" ve mě fakt nevyvolají nadšení ve filmu, kde chlap střílí všechny svoje protivníky proto, že mu zločinci vzali to poslední, co mu zbylo od manželky. Jistě, situace je to emocionální, ale nevěřím jí, snímek by se dal zpracovat psychologicky nebo jako drama, ale podezírám tvůrce, že chtěli natočit masakr a potřebovali výchozí bod, který na mě zpracovali málo uvěřitelně. Emoce to ve mně nevyvolalo žádné a ani akční část jsem si moc neužil a to už pár let umím. Keenau je docela charismatický, ale v tomto ho na celé čáře převálcoval Michael Nyquist. (25.03.2019)

Je tomu mnoho let, co Keanu Reeves v dokumentu Matrix revisited, velice trpěl při všech bojových scénách. Že se po letech vrátí jako stylový nájemný vrah, který využivá mix (velice kontaktních) bojových umění a přesné střelby, jsem nečekal. O to víc mě překvapuje výsledek, který má "koule", jasný cíl a způsob, jak ho dosáhnout. John Wick se zaryje pod kůžu z důvodu jasně pochopitelných motivů (chlap a jeho pes/auto) a poodhaluje možná tu část chlapa, kterou by chtěl mít každý z nás (jasně, nasereš mě, tak půjdu a poznáš peklo). Vedle Reeves excelují i vedlejší postavy v čele s Michaelem Nyqvistem. Svět zabijáků má obrovský potenciál ve své mytologii, Continental hotelech a možná se dočkáme budování série, která bude levná (30-40m za film) a současně progresivní. PS: a pak, že Equilibrium nebylo v ničem novátorské:) (27.02.2017)

Na hongkongské heroicbloodshedové gangsterky od Johna Woo chybí Johnu Wickovi víc přepálených emocí, cit pro patřičnou absurditu a vedle vlastně frajerských padouchů taky nějaký odporný skřet, jenž celá mlata vydrží až do úplného závěru (via The Killer i Hard Boiled). Leč samurajský patos mezi zabijáky, práce s všem postavám všeobecně známým hrdinou, první precizně gradovaná půlhodina a zejména přestřelka v baru... to vše dalo vzpomenout na zlaté doby objevování hongkongské akční školy. Totéž ostatně platí i pro ukázkovou přehlednost akce (v mizanscéně, rámování a překvapivě úsporném střihu) i parádně ekonomickou práci hrdiny v rámci "jeden proti nespočetnému množství nepřátel" - jen škoda, že padouši jsou vlastně do jednoho sympaťáci a skutečná svině je nakonec jen za "macguffina", tedy za vlastně nepodstatnou záminku, jež ten akční stroj opakovaně nakopává. (31.01.2015)

Když jsem se tu ještě před zhlédnutím po kolena brodil v čerstvém ejakulátu místních nadšených „akčních fajnšmekrů“, připadal jsem si, jako bych v rubrice „Vážná seznámení“ nalezl inzerát následujícího znění: „Divoká bruneta, 26, občasná modelka, pevné čtyřky, katalogová prdelka, finančně nezávislá, s vášní pro obstarožní otyloně hledá společníka pro zaplacenou bezuzdnou multiotvorovou půlroční all inclusive dovolenou na Bora Bora. Zn. Verbal vítán.“. Reagoval jsem. Jaké pak bylo mé překvapení, když se na koordinační schůzku přišourala vydojená oplácaná čtyřicítka, které už kapku začínalo smrdět z huby, a zeptala se, jestli bych ji nechtěl někdy o prázdninách pochcat v Bělském lese. Sice asi lepší, než si zhoršovat artritidu v zápěstí a uhonit si na stará kolena tenisový loket, ale, kurva, čumět hodinu a tři čtvrtě na to, jak nejhrozivější, nejobávanější a nejlepší nájemný vrah Kínu, kterého v jednom kuse někdo mlátí, bodá a jinak mu ubližuje, asi tak dvacetkrát nachlup stejně ukáže nějakým statickým Rusákum, jak se hezky naučil ippon seoi-nage, přičemž dalších asi tak sto bez lekrace, jakéhokoliv nápadu, drajvu nebo děje střelí do hlavy, to opravdu nestojí ani za tu námahu rozepínat si zip. Dám dvě, aby mi zase nějaký ten mentálně vyrovnaný pomocnoškolský Rambo nevyhrožoval do pošty, že mě za to „vikuchá a znasliní mi roďynu“, ale s odřenýma koulema a náramně pokřivenou držkou. (14.01.2015)