Whiplash

Virbl v jazzovém rytmu rozdrtil sál svou přítomností a já jsem věděl, že tenhle film mě bude bavit. Bavil a dokonale. Nemohu si vynachválit skvělý herecký výkon J.K.Simmonse, který záslužně byl nominován na Oscara a také tuto zlatou sošku vyhrál. Jeho role v ledasčems předčila i roli hlavní, která nebyla Milesem Tellerem zahrána nikterak špatně a též mohu jeho nadšení pro danou věc jen a jen chválit. Užíval jsem si skvělé hudby, dokonalých hereckých výkonů a častého vizuálu v podobě potních kapek či krevních slz dopadajících na činel za velmi rychlého šlehání paliček do natažených blán bubenického rezonátoru. (27.01.2015)

J. K. Simmons získal Oscara 2015 za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Cena za nejlepší střih, zvuk. (24.02.2015)

Přestože prostředí ani hudební styl - stejně jako celý film - nejsou mainstream, má snímek určitě na to, aby oslovil širší veřejnost. Herecké výkony Tellera (naučit se kvůli roli takhle bubnovat je obdivuhodné) a Simmonse jsou na vysoké úrovni. Možná nasvícení mohlo být o něco lepší. (18.03.2015)

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. A tomu fašistickému pánovi prosím Oscara. (31.07.2016)

Film mal našliapnuté na čistých 5*, čo , ale nedokázal, lebo druha jeho polovica, je o niečo slabšia ako tá prvá a zaver ma nebavil vobec. Tam som celkom myslel, že to dopadne tak, že ako to na začiatku vystúpenia vyzeralo zle, tak na Whiplash sa celkom chytil a bravúrne zvládol koncovku i keď to bubnovanie na samom konci, si myslím, že bolo už veľa i keď nejaká ta pointa tam bola. Ale strašne mi tam chýbal, ten pomyselný aplauz a tým aj jeho zadosťučinenie za všetky krivdy zo strany učiteľa. To sa, ale nestalo a v tom vidím, najväčšiu chybu filmu. Simmons bol bravúrny, Tellera rad nemam, ale tu nebol moc otravný. Silné 4*. (05.11.2019)

Ještě jsem neviděl žádný takhle napínavý hudební film nebo film s hudební tématikou. Nedokážu sice odahadnout, jak takový snímek může oslovit diváka-nemuzikanta, ale mě teda strhnul dokonale, že jsem hltavě prožíval každou minutu. Tenhle film totiž dokonale zobrazuje dilema člověka, pro kterého je úspěch a realizace v hudbě naprosto vším - nad vztahy, nad rodinou, nad zdravím. A jelikož se zepár let na hudební scéně pohybuju, naprosto soucítím s tím klukem, který zažíval ty nejvíce ponižujicí, nejvíce stresující a jinak nepříjemné chvíle, jen proto, aby ukázal, že je nejlepší a že na to má. Miles Teller si tu střihnul po The Spectacular Now další přesvědčivou dramatickou roli a suverénně ukazuje, že zbytek filmové obce s ním bude muset do budoucna počítat, a J.K. Simmons coby stimulující záporák předvádí jednu ze svých nejvýraznějších (pokud ne rovnou tu nejpovedenější) rolí. Na závěr bych tuhle věc doporučil většině českých muzikantů jako motivační video, protože sedávat panenko v koutě = snadno přehlédnou tě! Pokud né za plnej počet, tak 4,5 určitě! (08.02.2015)

Docela mazec.. Tohle bude asi pro Jazzisty něco jako Rocky pro boxisty. Tozn. hardcore motivační hecárna, která donutí nebožáky v 5 ráno běhat na mráz, potažmo vybubnovat o půlnoci pulce paneláku mozek z hlavy. (10.03.2016)

Žádná pohoda, jazz, ale akcentované úderové pulsace vyhrocené až na krev! Příběh o tom, jak těžké může být propíchnout bublinu, v níž touha po uznání a nekritické přijímání autority sadistického jedince vytvářejí klima k nepřežití. Přiznám, že jsem Andrewovi v duchu asi tak 100x vytrhla paličky a pořádně si zabubnovala na plešaté kebuli toho tyrana Simmonse. (15.10.2017)

Nejdříve mě film přesvědčil, že bubnování není jen bezhlavé mlácení do bubnů, pak mě přesvědčil, že JK Simmons "osiny v zadku" umí hrát skvěle a nakonec, že strhující hudební drama nemusí být jenom o hře na piano. Whiplash je ohromnou a zároveň nečekanou peckou, která v našlapaném lednu určitě nezapadne. PS: Zajímalo by mě, kterému nástroji se bude režisér věnovat příště. Už má za sebou piano a bubny.. tak co třeba drama o tom jak JK Simmons učí ve školce hru na triangl? (09.01.2015)

Podívaná, která možná nenadchne každého, ale měl by se na ni každý podívat. Minimálně ti, co někdy hráli na hudební nástroj, ideálně i v nějakém hudebním uskupení nebo s učitelem. Ale i tak všichni absolvovali školu. A třeba i někdo měl podobného učitele jako byl Fletcher. Na pozadí jazzu a bubnování a všeho kolem toho tu probíhá souboj o to, jestli je lepší trpět, ale dosáhnout vrcholu za jakoukoliv cenu nebo netrpět, ale upadnout v zapomnění a nedosáhnout ničeho velkého. A nyní takové to klasické neurčité tancování kolem spoilerů jako kolem min na minovém poli - film je skvěle sestříhaný, podává pořádnou dávku emocí, hudba je natočená mistrně včetně všeho co k hraní patří, ať už to je listování notami, vyprazdňování "slinítka" u dechových nástrojů nebo třeba pohled do publika, které ale stejně přes zářivá světla není moc vidět. Kdo nemusí jazzovou hudbu, ten si to asi tolik neužije, ale to už je jeho/její hloupost, nevím, co čekal/a. Já si tyto jazzové "krev, pot a slzy" užil. (promiň, Winstone) (22.07.2016)

Hudební filmy jsem nikdy neměl extra v lásce, ale protentokrát jsem udělal výjimku. Jsem nesmírně rád, že jsem se rozhodl pro to film vidět, protože tady se rozehraje takový koncert (a tím nemyslím jen ten spojený s tematikou muziky), až jsem sám nechápal. Chazelle je faktický génius, kdo si může říct, že ve 33 letech má na svém kontě již tolik Oscarů ? Má prostě cit pro režii a hlavně štěstí na herecké zastoupení v jednotlivých rolích. Simmons tady rozehrál takový herecký koncert (sakra, zase jsem použil to slovo), po pár vypjatých momentech naplněných jeho ustavičným řevem a drsnými hláškami jsem pochopil, za co vlastně před třemi roky toho Oscara získal. Musím souhlasit s většinou, že bych si ho dokázal představit v roli nějakého styčného důstojníka ve výcvikovém táboře, ale že by dělal dirigenta ? Už teď chápu, že i taková alternativa je možná. Teller nehrál jen druhé housle, jeho slovní přestřelky se Simmonsem doslova naháněly hrůzu, protože jsem nevěděl, co se může v následujících okamžicích přihodit. Střih zvuku perfektní, kamera s citem pro detail famozní. Jednoznačně si tento film zaslouží být ověnčený celkově třemi zlatými soškami. Dnes je zázrak vidět film, který se vymyká zažitým akčním ideálům, místo toho divákovi přichystá komornější drama s notnou dávkou psychologických úvah. Za mě dávám 89 % (03.05.2018)

Tak já už slyšela o tom, že je hraní jazzu z hudebního hlediska nejnáročnější, dokonce více než klasická hudba, a její muzikanti jsou ti nejlepší hráči vůbec, ale tady je ten dril doveden až do krajních mezí, až mi skoro chyběla ta lehkost a improvizace, která mě na tom tak fascinuje. Jinak je Whiplash nadupanou a intenzivní, takřka thrillerovou podívanou, kde hrají prim psychologický souboj dvou silných osobností a do důsledku převedené přísloví o tom, jak dlouho se chodí se džbánem pro vodu. To všechno bez obvyklých klišé, jak scénáristických, tak i co se týká charakterů hlavních postav. Role ďábelského Fletchera je sice celkem jasná, ale ani u mladého Neimana nemůžu s klidným svědomím zaručit, že by měl moje plné sympatie po celou dobu. Na rozdíl od některých zde, jsem vůbec neměla pocit nějaké emocionální přehlcenosti (zato koukám, že nejsem jediná, kdo si při sledování vzpomněl na Černou labuť), pokud se těmi emocemi nemyslí sentimentální patos (což tady ani v nejmenším nehrozí), nemám s tím nejmenší problém. Co se týká té překombinovanosti, možná bych měla jednu, dvě drobné výtky k ději, ale nic co by mě odrazovalo, zato bych možná o trochu zkrátila tu závěrečnou (ač skvělou) exhibici s bubny. Cekově pěkná čtyřka a pátou hvězdu přidávám za tu luxusní jazzovou muziku, protože to je něco, co má moje maličkost tuze ráda. (10.01.2015)

"Good job." (15.01.2015)

Libí se mi připrovnání Subjektiva ke sportovním filmům. Ale hudba je imho zajímavější, než bejzbólový zápas, a také mnohem těžší k natočení. Tady je režisérska ( a hlavně střihačská) kumštýřina setsakra znát. Možná mi tam chybělo trochu víc civilnějších momentů, protože ikdyž je Miles Teller dobrým hercem, tak jeho postavu zřídkakdy uvidíme jinde, než u bicích. Whiplash ale není o záškoláctví, nebo o randění, takže se do postavy musíte vcítit jen skrz jeho epileptické pohledy, zatímco buší paličkami jak o život. Možná se při duhém shlédnutí najdou chybky, ale frenetický stříh a jazzové kompozice mě alespoň při prvním shlédnutí naprosto unesly. (02.02.2015)

Dynamika, tempo a jeden strhující zážitek. Miles Teller a J.K. Simmons rozehrávají strhující duet podle not Damiena Chazellea, který přináší jedno z nejvíce nápaditých a nejlépe natočených nejenom hudebních dramat posledních let. (05.02.2015)

Letos jsem opravdu nečekal, že mě nějaký film z Oscarové desítky nadchne, ale těžce jsem se spletl. Whiplash je totiž naprosto špičkové hudební drama s (očekávaně) geniální hereckou kreací J.K.Simmonse a pořád odmítám ověřit, že na režijní stoličce opravdu seděl devětdvacetiletý debutant, klobouk dolů. Za mě se jedná s přehledem o nejlepší drama roku 2014 a nutno podotknout, že všichni tři Oscaři jsou maximálně zasloužení. 90% (24.09.2015)

Pre mňa jaksi rozporuplné pocity. Páči sa mi réžia, páčia sa mi herecké výkony, páči sa mi fascinujúci záver ktorý vo mne zanechal zimomriavky. Mimo to sa mi celkom dobre počúva jazz a film ma vôbec nenudil, takže som bol po celú dobu zaujatý. S filmom mám snáď len jeden problém a preto som dlho uvažoval nad hodnotením - postavy. Nie postavy ako také (Andrew Neiman ako postava prekvapuje, Fletcher a jeho postoj k učeniu je zaujímavý sám o sebe), ale skôr ich počínanie, najmä Andrew mi miestami neuveriteľne liezol na nervy, včetne jeho interakcie s ľuďmi. To je ale skôr problém môj: Veľmi nemusím egoistov, ktorí vždycky musia mať pravdu (samozrejme nie každý takýto človek musí byť zlý) a v určitých momentoch by som mu naozaj nafackal. Čo je ale vlastne aj pozitívum, pretože ten scenár vie ako pracovať s postavami, a tie tu majú väčšiu hĺbku, ako je normálne zvykom. Celkovo u mňa silné 4, časom možno zmením. (05.07.2018)

Fascinující vysokooktanové drama, které bych já, jako totální nehudebník, ve svých uších vážně nečekal. Hypnotická jízda na pokraji fyzického i psychického vyčerpání a neuvěřitelné hlavní postavy, jak Andrew, tak Fletcher. Vzájemná chemie tiká na tisíc procent a pot a krev stříká všude kolem. Bicí, bubny, činely. To vše a mnohem více dostaneme v tomto úchvatném hudebním kousku, které vás absolutně strhne. A Simmons J.K hlásí naprosto neuvěřitelné, démonické hlášky! 98% a jeden z nejlepších snímků, které jsem kdy viděl. (31.01.2015)

Ne, že by to nebylo zajímavé, ale od takového protěžování a hype jsem čekal tedy něco jiného. Mladý trouba se dostane do spárů špičkového muzikanta, dirigenta a vedoucího školní kapely, který svým přístupem deptá své svěřence, spor vygraduje, oběma změní život, načež prófa to tak nechce nechat být, ale ani jeden to nevzdá. OK, budiž, ale toho deptání tam bylo poskrovnu, čekal jsem, jaku zrůdu ze sebe dokáže J.K. vysypat a ačkoliv to byla ukázková svině :), tak mě to moc nechytlo. Miles, byl-li to on, se musel něco naučit a ukázat to světu, J.K. si to vychutnal. A to bylo asi tak všechno, zbytek kolem mě jen nějak prošuměl. (12.02.2015)