Léto s Marnie

[AFF 2015] Snáď nie je najnovšia ghibliovka tak smutnou preto, že bude na istú dobu posledným filmom za svoju relatívne krátku existenciu už legendárneho štúdia. Jonebajašiho rukopis sa od obvyklých produkcií Ghibli zreteľne odlišuje. Klasická téma komplikovaného dospievania (poznačeného tragédiou či adaptovaním na nové prostredie) je oprostená od mytologických prvkov rozprávania a hlavnej hrdinke tentoraz žiadne fantastické bytosti nepomáhajú. Štýl kresby je veľmi podobný detsky imaginatívnym filmom Hajaa Mijazakiho. Vsádza však na temnejšiu farebnú paletu a západoeurópske vplyvy (impresionisticky rozmazané a „rozpité“ steblá trávy, šedivá obloha), ktoré sa odrážajú i v niektorých motívoch. Hudba tu zohráva omnoho dôležitejšiu, až kľúčovú rolu. Najvýznamnejšie rozdiely sú ale viditeľné v konštrukcii príbehu. Hrdinka Anna nestretáva silnú chlapčenskú postavu ani maskulinnú bytosť s ochraniteľskými sklonmi. Miesto toho jej spoločníčku robí rovnako zraniteľné dievča v jej veku. Ďalšou podstatnou odlišnosťou je, že sa predstavy, fantázie a sny neprojektujú do reality ako ich súčasť (optikou dieťaťa) alebo paralelne existujúce svety, ale vzájomne kolidujú a vytvárajú nespojiteľné kontrasty. Vysoký výskyt vnútorných monológov a vizuálnych fragmentov spomienok prenikajúcich do mizanscény otvára dokorán okno do Anninej duše a navodzuje melancholický tón. Z vyššie zmienených ingrediencií vytvoril Jonebajaši realistickú melodrámu, ktorá je miestami okúzľujúca, miestami strašidelná a temná, ale hlavne vzhľadom na dôkladné vykreslenie živých postáv nečakane emocionálne funkčná a silná. 85% (04.08.2015)

Ta afektovanost postav byla fakt šílená a kazila mi celý film, to se spolu japonské holky jako baví tímhle způsobem? A nad tím "šokujícím" odhalením na konci jsem akorát kroutil hlavou. Nedivím se, že u tohohle není napsáno Miyazakiho jméno. Dobře zachycená proměna hlavní postavy, fajn písnička na závěr a v HD je to lahůdka, ale od Ghibli čekám prostě víc. Slabší 3* (09.04.2015)

Na dlouhou dobu poslední film legendárního studia Ghibli, které po odchodu zakladatelů do důchodu prochází kompletní transformací, byl zároveň koncipovaný jako předělový projekt. Coby první snímek v historii studia bez jakékoli tvůrčí participace Mijazakiho či Takahaty představuje cele projekt mladších tvůrců, a to včetně produkce (vedl Jošiaki Nišimura, který vedl produkci "Princezny Kaguji"). Jenže ve finále se také po mnoha desetiletích bohužel stal první Ghibli produkci, která nebyla na špici ročního žebříčku návštěvnosti - tržby 3,6 mld jenů sice představují více než Takahatova "Princezna Kaguja", ale nejméně za poslední roky z klasicky animovaných ghibláren. Přitom se nejedná o první titul studia Ghibli, který by byl cílený na dospívající děti, takže lze spíše spekulovat, že důvodem byl spíše široce medializovaný odchod Mijazakiho do důchodu a dojem na straně diváků, že ze zavedené značky odchází garant kvality. Jenže takovéto obavy se po zhlédnutí snímku okamžitě rozplynou. "When Marnie Was There" co do kvality animace a scénáře přesně zapadá do portfolia společnosti, byť na rozdíl od klasik Hajaa Mijazakiho neobsahuje tolik fantaskních prvků, ale naopak se příměji zaměřuje na psychologii postav. Právě v tom pak spočívá jeho osobitost a výjimečnost. Po rozkolísané, byť pořád výtečné, "Arrietty" Hiromasa Jonebajaši prokázal v rámci značky Ghibli vlastní styl a hlas. V tomto případě vystavěl uhrančivě delikátní snímek o dospívání a hledání vlastní identity a s ní spojené osobní harmonie. Podmanivě při tom diváky vtahuje do vnitřního světa svých postav, přičemž klasické otázky dospívání proměňuje do hutně symbolistního vyprávění, které ač se odvíjí poklidu letních prázdnin na venkově, dýchá velkými emocemi. (20.04.2015)

Při čtení anotace jsem se dopustil chybného výkonu. Četl jsem: „Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvorů...“ Řekl bych, že kdyby legendární tvorové byli natolik pevně ukotveni v konsensuální realitě, že by byli schopni podepsat smlouvu, tak by se spolupráci s filmovými studii nevyhýbali. Jenže tomu tak není a filmaři si proto musí vypomáhat animací, v hraných filmech pak jinými, dnes už hlavně digitálními triky. Bůh žehnej jejich počítačům! – Japonci, jak známo, animované filmy dělat dovedou a ani tentokrát nezklamali. Dílo je určené přednostně dětským divákům, ale i já jsem příběh sledoval s potěšením, ba dokonce jsem se i poučil. Třeba o tom, že u Japonky se pokládá za vadu na kráse, když má modré oči „jako mají cizinci“. Jenomže holka těma očima dokáže vidět duchy. (01.07.2023)

Pátou hvězdu nakonec nedám z toho důvodu, že mám (aspoň teď po dokoukání) pocit, že závěr krapet tlačí na pilu a jeho síla nespočívá především na přirozenosti gradování příběhu, ale spíš na tom, jak ji zveličuje hudba a přílišný důraz na reakce postav, i když i ta přirozenost v tom pořád je, ale prostě to nestojí jen na ní. Jinak ale nemám co vyčítat. Sice mě zpočátku vyděsilo logo studia Ghibli, které stojí převážně za filmy od Mijazakiho (a toho já nemám rád) a pak mě ještě víc vyděsila úvodní slova Anny, která byla jak z nějaké ubulené emařiny, ve které si nakonec všichni podřežou žily a bude to pro ně to nejlepší, co kdy udělali, protože je nikdo nechápal, chudáčky jiné. Naštěstí z toho ale nic takového nevypadlo a z tohohle módu se to naštěstí brzo vyhrabalo, vlastně hned s příjezdem na venkov. Pak se totiž rozjede pomalý, velice poetický, silně psychologický a především dost mysteriózní příběh, který si mě okamžitě získal od prvního ukázání tajemného domu a až do konce nepustil. Vypadne z toho dost zvláštní pointa v duchu magického realismu, která je sice krapet zmatená, ale smysl dá všemu, co se zde stane. Scénář to má opravdu propracovaný a hodně se mi líbí, že využil opravdu všechny rozehrané prvky, to se totiž v dnešní době jen tak nevidí a cením to u každého filmu, který to tak má. Celkově se mi to tedy hodně líbilo a to až tak moc, že jsem z toho sám překvapený, jen mě teda víc překvapuje ještě jedna věc a to ta, že to u nás vysílalo Déčko. Sice s věkovým omezením 8+, ale stejně to nechápu. Tohle je opravdu spíš dospělý animák, jehož příběh možná ani starší děcka nepochopí a i kdyby ano, budou se nejspíš nudit, vzhledem k tomu, jak pomalu to celé plyne... Za mě ale velká spokojenost a přijde mi to tisíckrát lepší, než cokoli od Mijazakiho, který sice má spoustu fantazie, ale vůbec jí neumí dát tvar a občas ani příběh... Silné 4* (20.05.2023)