Jack Reacher: Nevracej se

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

Tak ono isteže faktor otec-dcéra filmu v očiach množstva divákov čosi ubral, s čím môžem viac menej súhlasiť, ale stále sa jednalo o pozerateľnú akciu. Nie je to síce Mission Impossible (hlavne nie v porovnaní s poslednou časťou, ktorej som s radosťou udelil plný počet), no i tak Reacherovi nemožno uprieť, že v správnych množstvách dávkuje kopu napätia a na jedno zhliadnutie určite nenarobí žiadnu škodu. (23.01.2017)

Tom Cruise nikdy nehrál v pokračování kromě série Mission Impossible, tentokrát udělal výjimku pro své pravidlo a dopadlo to propadákem. Tom ve svém věku odvádí skvělé výkony, ale vše kromě jeho je ve filmu špatně. Cobie Smulders mi neseděla v Avengers a v Jacku Reacherovi, aneb Jak jsem poznal majora Turnerovou, to nebylo o moc lepší...55% (19.10.2016)

Před čtyřmi lety jsem si pokračování vlastně i přál. Producenti museli být spokojení, takže asi nebyl důvod, proč se na další výlet nevydat. Tom „všechno měním ve zlato“ Cruise mezitím natočil tři veleúspěšné pecky (dvě sci-fi a pokračování osudů Ethana Hunta) a hned z úvodu nám nedává příliš vydechnout. Jeho už ne tak neznámý samotář se špičkovým výcvikem se záhy dostává k vyšetřování jisté majorky, která je ve vězení kvůli špionáži. Dosud to byla jeho „holka přes telefon“, brzy má však ležet na podlaze cely coby nepohodlná figurka v rozsáhlé armádní špinavosti. Jenže je tu právě Reacher, který ji z vězení dostane, do toho zjistí, že má být otcem dospívající holky, a že jsou mu v patách dost ostří hoši. A samozřejmě vždy ví, co udělat, kde koho hledat, do jaké ulice zahnout. Hlavně u toho nepřemýšlejte. Na začátku stál britský spisovatel Lee Child, jehož Reacher je hrdinou hned několika bestsellerů. Edward Zwick má vojenské uniformy rád, v jeho starších kouscích se všichni tvářili zatraceně vážně a samotný rutinér si často jen plnil, co měl. Vždy mu šli spíš výpravné kousky, na jedničku, která představovala nesmírně trpělivý oldschoolový kriminální thriller postavený na sympatické postavě a příjemném vnitřním napětí, nemá. Akce je nicméně znovu příjemná, místy nekompromisní. Cobie Smulders se stárnoucím Cruisem drží krok, chemie mohlo být víc a jedna z promenád v županu mohla skončit něčím víc. Pro mě poctivý kus, škoda otravné blondýny, jinak je Reacher skoro tím typicky dobráckým sousedem (jen nezve lidi na grilování), který v případě nouze přispěchá na pomoc. Jen by to příště chtělo vychytat těch pár nešvarů. (20.10.2016)

Akcie mohlo byť viac a mohla byť bombastickejšia, lenže toto nie je Mission: Impossible. Toto je Jack Reacher. A Jack Reacher je buldozér, ktorý rieši akčnú scénu jedným úderom, dvoma výstrelmi a keď pri tom do vzduchu vyletí polka prístavu, moc ho to netrápi. A práve fakt, že ide o Jacka Reachera, ktorého ako literárnu postavu zbožňujem, má kľúčový vplyv na tom, že na Nevracaj sa nemienim nič kritizovať, hoci by bolo čo. Napríklad mizerný strih, kedy sa dve postavy rozprávajú, pričom jedna sa pozerá von oknom a o sekundu má hlavu otočenú úplne iným smerom. Alebo vizuálnu stránku – nielenže (inak môj vo filmoch veľmi obľúbený) New Orleans nevyzerá zaujímavo, CELÝ film pôsobí televízne. Alebo scenár. Je béčkarský, predvídateľný (každému divákovi bude pri „výučbe“ jasné, že dievča akčný fígeľ na konci využije), má flashbacky ako z JAGu, klišé ako z Komisára Rexa (použitie kreditky), jednu nelogickú hlúposť (jasné, puberťáčka sa pred špičkovým vojenským zabijakom schová v skrinke kuchynskej linky) strieda druhá (vojenské väzenie nemá plot) a bez vysvetlenia zostávajú zásadné veci (prečo preboha pokladali za otca dievčaťa práve Reachera?). Alebo typovo nie príliš vhodne obsadenú dcéru. Sami vidíte, že by rozhodne bolo ČO kritizovať, ale ako vravím – zbožňujem túto postavu, jej štýl, jej svet a osviežujúce drobnosti z toho vyplývajúce (nepriateľa nielen omráči, ale následne mu zlomí členok pre prípad predčasného prebudenia). A tak namiesto kritizovania radšej vyslovím ľútosť nad tým, že sa trojky zrejme v najbližších rokoch nedočkáme a nakoniec možno Tom Cruise predá autorské práva. A ozaj, Cobie Smulders je veľmi fajn. (23.01.2017)