Ip Man 4: The Finale

Kung-fu filmy jsou původně specifickým hongkongským žánrem, který se začal rodit u těch spíše okrajovějších a hůře zafinancovaných produkcí a při svém průniku do západní distribuce nejdříve zahraničním divákům přivodil kulturní šok. Papundeklové produkce plné stylistického excesu smetly veškeré představy o duchovní a kontemplativní povaze asijských kinematografií, které vycházely z obeznámenosti s filmy Akiry Kurosawy a dalších výrazných autorských osobností. Série o Ip Manovi se původně snažila o hollywoodskou atraktivnost a serióznost, což jí také pomohlo ke značné globální popularitě. Trojka však již vykročila směrem k nevázanému excesu a závěrečná čtyřka jde v tomto směru ještě dál. Zvláštně vypjatě melodramatické herectví tu hodně vyčnívá, neboť by se jevilo přehnaně i v leckteré telenovele. Vyprávění pak připomíná hraní příběhového módu v Mortal Kombatu, kde vztahové propletence mezi postavami slouží hlavně jako záminka k soubojovým pasážím. A když souboj nejde motivovat příběhem, vždycky může přijít někdo, kdo si chce prostě poměřit síly. Chvíli se zdá, že téma rasismu by tentokrát mohlo být pojato trochu komplexněji - s odkazem na dědictví Bruce Lee, který se nebál kombinovat ani různé školy kung-fu, ani různé vlivy ze Západu i Východu (vzpomeňme na Cestu draka, kde Bruceova postava odmítá zavrhnout karate jen proto, že je japonské). Nakonec to ale zůstane především u tepání diskriminace čínských imigrantů zlými Američany. Výsledkem je cheesy jednohubka, která nenáročně zabaví především toho diváka, který ji sleduje z ironického odstupu. (02.08.2020)

Nadherne a dojimave ukoncenie tejto akcnej zivotopisnej dramy o majstrovi Ip Manovi,ktory sa preslavil ako kung-fu ucitel,aj tento stvrty zaverecny diel ponuka zaujimavy pribeh,super suboje a samozrejme nemozem zabudnut spomenut Donnieho Yena,ktory bol fenomenalny ako vzdy,ale aj Scott Adkins predviedol svoje tvrde paste,cize tu nemam o com rozmyslat,je to jasnejsie ako letna obloha...:-) (28.02.2020)

Muž Internetového Protokolu dokáže i ve sto letech úplně nejrychleji a nejefektivněji ze všech omacat otočnou kládu se třemi čuráky a poté, co vlastníma rukama jen za pomoci bojového umění Wůl Chum zastavil japonskou invazi a vypráskal z Hongkongu velkobritské okupanty, rozhodl se vydat do Spojených sráčů a naučit tam všechny ty zkurvené bílé xenofoby a tupé maloměstské republikány troše té akupunkturní pokory. Ale nejprve mimo kontext trochu zabrucelee do „historie“ a připomene nám, kdo že to vlastně naučil po Džudy druhého nejslavnějšího opičáka světa jíst příborem, následně předvede všem mega, giga a teramistrům čínských lechtacích umění, čí kunkfení je nejlepší ze všech, jen tak mimochodem vymýtí šikanu z šosácky rasistického amerického středního školství, aby v závěru ukrutně ponížil jako vždy zoufale nehrajícího, velkohubého baletního seržanta Asskinse, jehož herecké mistrovství a americký přízvuk silně připomínají toho týpka, co v osmdesátkách rozkuřoval videoklipy Twisted Sister. S vykopnutými zuby. Jinak opět bezskrupulózně propagandistická, patetická a kýčovitá telenovela Kuomingtangu, která však s vypnutým indikátorem nevkusu vcelku solidně odsejpá a v níž se historicky poprvé v celé sérii objeví mezi všemi těmi svištivými rachitickými porušovači fyzikálních zákonů, bleskovými osahávači rotujících dild a přiteplenými padededujícími Baryšnikovy konečně někdo, kdo vypadá, že už si někdy skutečně zakopal do pytlíku a umělecky si i reálně zabojoval. Mám na mysli armádního kataristu Kolína. Borec si musel při natáčení s těmi padesátikilovými zabijáky a análním agresorem Skokotem dozajista užít spoustu gogotaneční legrace. (18.02.2020)

Série končí a pro mě povedeně. Poslední díl se námětem podobá třetímu a zas se hodně zaměřuje na Ip Manův osobní život, i když o souboje taky nezůstaneme ochuzeni. Tentokrát se proti sobě opět postaví především kung-fu a karate. Man odjíždí do Ameriky a sledujeme jeho neshody s čínskými mistry z Čínské čtvrti, Američany a jejich předsudky a taky armádou, kde se jistému důstojníkovi nelíbí, že se mu na jeho základnu cpe kung-fu. Připomnělo mi to staré filmy s Jetem Li a jeho trampoty na divokém západě. Objeví se i Bruce Lee, ale už jako zkušený bojovník. Adkins byl slušný záporák, líbil se mi víc než Tyson ve trojce, ale přišel mi v té roli takový zvláštní a zatím jsem nezjistila proč. Snad opáčko osvětlí :) Přeloženo. (29.12.2019)

Moc hezky natočené a sestříhané mlátičky, které zůstávají maximálně přehledné i v případě, že jste po trojnásobné lobotomii a máte šedý zákal. Ty jsou fakt moc fajn a daly by se sestříhat do atraktivního klipu. Zbytek je ryzí blinkáníčko - monstrózně černobílá, hyperkorektní, patetická pohádka o správňácích a hajzlech, která je v extrémní křeči pokaždé, kdy má někdo promluvit či jednat. Direktem přímo na solar jsou povinné scény s Ípáčkovo kouřením a rakem. Když vidíte, jak ten megasprávňas důležitě pokuřuje a osudově kašle, působí to zhruba stejně věrohodně, jako pětiletý skautík vysávající gramovou lajnu koksu. Tenhle film je ryzím důkazem, že formální pozlátko na hotovou věc nestačí. P.S. "Based on true story" - opravdu jen "based". (27.09.2020)