Ip Man 4: The Finale

Muž Internetového Protokolu dokáže i ve sto letech úplně nejrychleji a nejefektivněji ze všech omacat otočnou kládu se třemi čuráky a poté, co vlastníma rukama jen za pomoci bojového umění Wůl Chum zastavil japonskou invazi a vypráskal z Hongkongu velkobritské okupanty, rozhodl se vydat do Spojených sráčů a naučit tam všechny ty zkurvené bílé xenofoby a tupé maloměstské republikány troše té akupunkturní pokory. Ale nejprve mimo kontext trochu zabrucelee do „historie“ a připomene nám, kdo že to vlastně naučil po Džudy druhého nejslavnějšího opičáka světa jíst příborem, následně předvede všem mega, giga a teramistrům čínských lechtacích umění, čí kunkfení je nejlepší ze všech, jen tak mimochodem vymýtí šikanu z šosácky rasistického amerického středního školství, aby v závěru ukrutně ponížil jako vždy zoufale nehrajícího, velkohubého baletního seržanta Asskinse, jehož herecké mistrovství a americký přízvuk silně připomínají toho týpka, co v osmdesátkách rozkuřoval videoklipy Twisted Sister. S vykopnutými zuby. Jinak opět bezskrupulózně propagandistická, patetická a kýčovitá telenovela Kuomingtangu, která však s vypnutým indikátorem nevkusu vcelku solidně odsejpá a v níž se historicky poprvé v celé sérii objeví mezi všemi těmi svištivými rachitickými porušovači fyzikálních zákonů, bleskovými osahávači rotujících dild a přiteplenými padededujícími Baryšnikovy konečně někdo, kdo vypadá, že už si někdy skutečně zakopal do pytlíku a umělecky si i reálně zabojoval. Mám na mysli armádního kataristu Kolína. Borec si musel při natáčení s těmi padesátikilovými zabijáky a análním agresorem Skokotem dozajista užít spoustu gogotaneční legrace. (18.02.2020)

Příběh Ip Mana se uzavírá ve čtvrtém pokračování. Co na tom, že se skutečným životem tohoto mistra má pramálo společného a drží se jen několika stěžejních životních bodů? O milence, závislosti na opiu, jeho touze po penězích, atd. se tu nehovoří, protože by to narušilo auru, kterou mu tvůrci filmu vytvářejí již od prvního snímku. Jako filmová série to však funguje skvěle, na čemž má svůj podíl excelentní choreografie, výtečná hudba (zejména ten ikonický motiv) a parádní Donnie Yen. Vzhledem k tomu, že Wing Chun praktikuji, byť zatím na opravdu nízké úrovni, tak do soubojů trošičku vidím a ne vždy to je Wing Chun jak má být. Ale nevadí mi to, nepohoršuje mě to. Jsem rád, že o "mém" stylu existuje zdařilá filmová série, v níž je hlavní hrdina právě legendární SiFu Ip. O to víc pak potěší pěkně pojaté Chi sao, Pun sao, údery z krátké vzdálenosti, řetězové údery, Lan sao, Bong sao, atd. atd. Kvalita všech dílů je proměnlivá, ale ten závěrečný dle mého o kousek překonává trojku, byť těch dílčích zápletek (navíc svým vývojem předvídatelných) je tu jaksi moc a americká základna tomu dala korunu. Tím však nehaním pěkně zpracované souboje Geddese (můj oblíbenec Adkins opět potvrzuje své kvality) s mistrem Wanem a Ipem (Ty údery prsty na oko a krk! Wow!). Závěr u dřevěné panny je dojemným pomkrnutím na všechny, kdo vědí něco o Wing Chun a Ipovi, konkrétně na skutečné video, na němž umírající Ip Man cvičí. Potěšilo také zapojení (konečně!) Bruce Lee do příběhu, protože ten by tu neměl chybět. (25.10.2020)

"Sebevědomí a sebejistota je na prvním místě a nejdůležitější... Ať jsi, kde jsi..." Vyvrcholení velké ryzí čínské martial arts série, která trvala krásných 12 let, a pro mě nejspíš i nejlepší díl celé série. Je to absolutní MASTERPIECE, který má velmi silný, emotivní a dojemný příběh, který obsahuje špičkové až bezchybné souboje (a že jich je!!). Donnie Yen se vydává do Ameriky, aby nalezl školu pro svého neposlušného syna, ale dostává se do komplikací a je zde hezky vyobrazen rasismus i šikana tehdejší doby (scéna, kdy je čínská studentka šikanována svými spolužáky je velmi silná) a potěší i Bruce Lee, poměrně neznámý Chris Collins či nekompromisní Scott Adkins, který si dává záporáka opět ve velkém. Každý souboj má něco do sebe, a především je nádherná výměna jiných stylů (Karate vs Wing Chun) a u finále jsem řval radostí tak, že mi v baráku praskaly všechny zdi. "Ip Man 4" je pořádná čistokrevná martial arts rubačka s velmi poutavým a hezkým příběhem. Brečel jsem dojetím od začátku do konce. Donnie Yen je ikona a IP man s ním. Top martial arts film tohoto století... /100% + FILM ROKU + TOP 10/ (17.08.2023)

Více než uspokojivé vyvrcholení skvělé série, která se po celou dobu pyšnila především absolutně špičkovými bojovými scénami a až nezvykle působivými zápletkami, a i tento závěrečný díl není v tomto směru výjimkou, možná tedy jen v souvislosti s onou zápletkou by se dalo podotknou, že tentokrát působí až příliš šablonovitě a chvílemi i trochu bez záživnějšího spádu, nicméně pro mě osobně tu zůstalo to nejzásadnější a navíc v nejmaximálnější možné kvalitě, a to množství dokonalých, strhujících soubojů, u kterých jsem se opět jen tetelil blahem a jako luxusní bonus tu řádí můj milovaný a nedotknutelný Scott Adkins, každopádně veškerá jejich choreografie a nasnímání je jedna velká paráda, zkrátka Martial arts v nejpůsobivější možné podobě. Jinak Donnie Yen jako Ip Man nepřekonatelný, charismatický, sympatický a výrazný muž, kterému lze věřit každé slovo, stejně jako každý úder, a díky němu zde fungují i emoce a dramatické situace, jelikož je stejně tak dobrý herec jako bojovník. Závěr je pak především pro příznivce této série velice silný, škoda tedy jen toho méně tuctovějšího příběhu, neboť jinak se jedná o skutečný žánrový skvost. (25.08.2020)

Občas napůl mezi průserem a důstojným zakončením příběhu legendy. Akce je pořád sympaticky dynamická a efektní, na druhou stranu scénář je vycucaný z prstu a Scott Adkins v jedné z nejnesympatičtějších rolí. Trojka byla taky v mnoha aspektech řádná bejkovina, ale alespoň se to nebralo tak vážně (Tyson). Zdejší problematika kolem rasismu je podaná hloupě, jednostranně, povrchně. Snad tedy definitivně čtvrté a poslední představení, žádné resurrection. (29.10.2021)