Ďábelská posedlost

Je známo, že dobré mockumentary se pozná podle toho, že si po něm člověk položí otázku "A co když je to pravda?". A to tady nešlo ani náhodou. Pani Posedlá sice měla nějaký potenciál a jeden moment v závěru celkem ušel, ale jinak nuda, nuda, nuda. Viděno s dabingem, ale myslím, že v tomhle případě je to úplně jedno. 10% (24.04.2015)

Keď som videl cover + názov hororovej novinky "The Atticus Institute", tak som si pomyslel „Aha, ďalší lacný, otrepaný found footage zo sanatória s paranormálnou históriou, kde sa natrepe skupinka debilkov a postrácajú sa v tme pri rozkazenej kamere“. A na moje prekvapenie som sa dosť mýlil, hoci ten film je bohužiaľ aj tak strašne slabý. Nejde o klasický found footage, ale skôr o vážnejší mockumentary; poskladaný z množstva starších nahrávok, ktoré dokumentujú históriu inštitútu a podivné úkazy, až sa dopracujú ku klasickej „possession“ hororovej téme. Pre mňa je ťažko si takéto filmy užiť, pokiaľ im nič neuverím, obzvlášť keď sa berú tak vážne, nehovoriac o tom, že mi tu chýbal pocit konzistentnejšieho filmu; takéto pseudo-spravodajstvo ma proste nezaujalo. (09.01.2015)

Mám na péru divný útvar! Kurva, lidi, mám na péru fakt útvar, ze kterého se mně klubou rohy, do koulí se mně dobývá Stalin, a jakýsi obrýlený vědec posílá moje semeno na rozbor. Ano, už je to tak, jsou to neomylné známky posednutí Bertíkem. A jak známo, s čerty nejsou žerty. Jsem přesvědčený, že "cenami ověnčený scenárista "Chris Sparling, svůj blábol o posednuté ženě směřoval do kontroverze a popletl si nejspíše žánry. Narazil docela pekelně. Film divákům rádoby autentickou formou předkládá, že skutečně v sedmdesátých letech bylo možné do výzkumné laboratoře zavírat jedince s parapsychologickými schopnostmi. A vlastně celý film je sestaven z koláže dochovaného archívního materiálu, který zachycuje, jak se vydra Rya Kihlstedt kroutí a svíjí připoutaná na židli a občas z jejího hrdla promlouvá mocný death metalový hlas. Film působí postupem času značně úsměvně. Erudovaní vědci nahlas a s vážnou tváří pronášejí neuvěřitelné hlody, které by rozhodně nedělaly ostudu sérii Scary Movie. Jejich spiklenecké teorie, jak nejlépe využít služeb vrásčité ženy, se opírají o zápichy čítající politickou špionáž, ovládání myslí tehdejších předních vlivných státníků, až si divák musel ten horor domýšlet. Neustálé střídání pozůstalých současníků, vyjadřujících své postřehy z dřívějška na kameru, s dobově instruovanými záběry do osvícených sedmdesátých let, bylo značně otravné. Od televizně natočené Bytosti z hlubin, jsem s Rya Kihlstedt neviděl žádný jiný film, což už je pěkná řádka filmových let. Celkem jsem se poděsil, jak se ze sexy děvy za těch patnáct let proměnila v asexuální megeru, která se k filmu hodí maximálně tak na zametání placu. Film tím správným směrem funguje jen velmi zřídka. Ke konci jsem měl pocit, že dokonce vykazuje i nějaké to tajemno, jenže už bylo dost pozdě na zlepšení. Chtěl bych-li se podívat na záhadné a nevysvětlitelné okolnosti ďáblem posednuté ženštiny z výzkumného ústavu Atticus, volil bych nefalšovaný dokument, v případě jeho existence. Tohle bylo na horor slabé, nedostačující, na kontroverzní film málo průrazné. Výprava ovšem nebyla k zahození, celkem zdatně evokovala sedmdesátkový dobový interiér "výzkumáku". Na víc pochval to už ale nebude. Buď to byla blábolivá šeď, bez patřičně hororových ingrediencí, nebo se to posunulo do takového nechtěně absurdního rozměru, až se to režisérovi vymykalo z jeho zamýšleného autentického pojetí. 40% (06.05.2016)

Když si magie nepřeje, aby ji očumovali profánní lidé, často jim místo sebe podstrčí svoji méně pohlednou sestřenici parapsychologii. Tady do toho ještě přimíchali posedlost ďáblem. „S ďáblem si člověk nemá zahrávat. A když jo, měl by si být sakra jistý, že má navrch.“ Řekl bych, že je to celé vymyšlené, ale docela působivě. Dobrý film. (31.05.2023)

Očakával som ďalší found-footage, no nakoniec som dostal mockumentary s possession tématikou. Túto formu mám sámu o sebe radšej ako tradičné found-footage, pretože občas dokáže sprostredkovať pocit, že sa jedná o „skutočné“ zábery/udalosť oveľa dôveryhodnejšie ako roztrasená kamera vo found-footage snímkoch. Atticus Institute však akákoľvek dôveryhodnosť od začiatku chýba. Ani raz nedokáže vyvolať dojem, že toto sa naozaj stalo ako bolo jeho zámerom. Pokus o serióznejší prístup sa míňa účinku, všetko pôsobí vykalkulovane a aj snaha o „dokumentárny štýl“ veľmi rýchlo omrzí, nakoľko „rozprávacie hlavy“ ľudí ktorí incident „reálne“ zažili skôr otravujú, keďže sa tiahnu celým filmom. Po chvíli nastupuje stereotyp a z letargie nevytrhne ani tých pár scén s posadnutou pacientkou, keďže všetky sú natočené neskutočne mdlo. Chýba im akékoľvek napätie, po celý čas to nemá žiadnu atmosféru alebo šokový moment, ktorý by diváka prekvapil. Veľmi rýchlo tak nastupuje nuda a na konci už len tápanie na absolútnou zbytočnosťou vzniku tohto snímku. Hororový rok 2015 nám tam nezačína práve najšťastnejšie. CELKOVO: 1* (2/10) (16.01.2015)