Diplomacie

„HITLER CHTĚL, ABY BYL BERLÍN KRÁSNÝ JAKO PAŘÍŽ. NYNÍ, O ČTYŘI ROKY POZDĚJI, JE BERLÍN V TROSKÁCH A PAŘÍŽ JAKO VŽDY NÁDHERNÁ. CHÁPETE? I KDYŽ TO NEMÁ ŽÁDNÝ STRATEGICKÝ VÝZNAM, PAŘÍŽ MUSÍ BÝT ZNIČENA…“ /// Dialogy a monology mezi diplomatem Raoulem Nordlingem a německým generálem Dietrichem von Choltitzem o budoucnosti Paříže, předvedený jako malý filmový drama. Kronika několika posledních hodin okupace „Města světel“ je fajn konverzačka, se spoustou historickejch souvislostí. Děj se odehrává hlavně uvnitř hotelovýho pokoje, ale vobčas „nás“ vezmou (sympaticky) vyvětrat. Sice na chvíli, ale můžete tím nabrat další sílu ke sledování argumentačního duelu, jehož výsledek je (na rozdíl od průběhu) dobře známej. Kinematograficky rozhodně 3a½. Do čtyř si přidejte ten zbytek. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou napsal Cyril Gely, neznám. 2.) Šéf furt vykřikuje Sippenhaft! 3.) Thx za titule ,,koba“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.04.2015)

„A vaše úloha je všechno ignorovat? To je ten obvyklý postup?“ - „Ne, ale mám své rozkazy a ty nikdy nezpochybňuju.“ - „Jistě. Jinak byste nebyl generál. A co když je rozkaz absurdní?“ - „Takový rozkaz jsem v životě nedostal.“ - „Nikdy?“ - „Nikdy.“ Ani mě nenapadá vhodnější název pro tento film než právě Diplomacie. Ze setkání vojáka a diplomata se vyklube nejen střet 2 silných osobností, ale také krásná lekce z psychologie a morálky v obalu velmi zdařilé komorní konverzačky, u které divák postupně pochopí nejen hledisko diplomata, ale i generála. Protože kdo je vlastně Choltitz? Krvežíznivý vrah a tyran? Či nemocný, vyčerpaný a zlomený muž bojící se o život rodiny i svůj, a tak vykonává rozkazy, ať už jsou sebešílenější? Film má svou sílu i díky dovětku a já mu rád přiklepnu solidní 4*. „Jednoduchá otázka. Co byste dělal v mé kůži? Obětoval byste ženu a blízké kvůli městu, které ani neznáte? No…?“ - „Počkejte…“ - „Chci odpověď. Odpovězte. Co byste dělal na mém místě? Odpovězte. Odpověď!“ - „Nevím!“ - „Přesně, jak jsem si myslel.“ (18.04.2024)

Působí to sice místy krapet strojeně, ale jinak tomu snad nemám co vyčítat. Skutečně skvělá konverzačka, dost dobře napsaná a zahraná, správně napínavá a s příjemnou stopáží. Navíc to má silné téma s nejednou silnou scénou, dojde i k několika skutečně chytrým dialogům a dokonce i propracované hlavní postavy, tak co víc si od toho můžu přát. Schlöndorff mě ale hodně mile překvapil, protože dokáže natočit naprosto skvělý film i v takovém věku a překvapil mě ještě o to víc tím, že mě od něj dokázalo naprosto fascinovat politické drama - což není zrovna subžánr, který bych bůhvíjak vyhledával. Slabých 5* (22.10.2021)

Dobrá konverzačka nie je o manželslých problémoch, ale o veciach, ktoré nás prežijú. V stredoveku stál Paríž za jednu svadbu a v roku 1944 stál za jednu kapituláciu. To dopoludnie muselo byť neznesiteľne dlhé a ten, čo sa musel rozhodnúť, musel zvíťaziť sám nad sebou. A to je najťažšia vec v živote. (07.03.2015)

Při mém tažení napříč francouzským filmovým festivalem jsem narazil na na Diplomacii. Je to dialogovka jako stehno o tom žádná. Být diplomat je určitě fuška při který musí umět vládnout slovem. Jenže já tady mám problém, ty dialogy mě tolik nebraly. Jsou sice chytře napsaný, ale maj v sobě určitý odstup zejména s ohledem na to, čeho se týkaly. Velmi silně jsem se chytil jinde a totiž v postavě Dietricha von Choltitze. Nezáviděl jsem mu ani jednu sekundu a jako jeden z mála nácků snese za své angažmá v Paříži uznání, protože v lehký situaci skutečně nebyl. (26.11.2014)