Kes

Působivé sociální drama o chlapci z velmi chudé rodiny, jehož jediným opravdovým přítelem a životním zájmem je jeho poštolka. Billy neví co chce, ví jen co opravdu nechce, pracovat v dolech jako jeho bratr (mimochodem pěkně hloupý a zlý parchant), mlčky trpí a snáší svoje životní podmínky a jedinkrát z něj vyletí jeho upřímné rozhořčení, když si postěžuje svému učiteli. Mám vždycky z takových filmů docela slušnou depresi, protože situace těch lidí mi přijde naprosto beznadějná a zoufalá. (15.01.2007)

Dojemný i smutný příběh o zlomu v životě mladého chlapce, který vůbec není, jak dál. Až setkání s mladou poštolkou ho naplní zájmem a odhodláním pro něco, co do té doby vůbec nepoznal. V jeho tak těžkém světě, je to takové malé světýlko na konci tunelu. I kdyby mělo svítit jen pár dnů, či týdnů. Přejme mu to..... (12.02.2015)

Kes je možno praotcom neskoršej britskej sociálnej drámy, ako ju poznáme dodnes, avšak jeho dokumentárnosť je omnoho zreteľnejšia, ako dejotvorné filmy, ktoré viacerí poznáme a mali sme pri nich pocit, že toto je tá pravá britská sociálna dráma. Tou je ale práve nedejový Kes. Je to skôr epizodické zaznamenávanie všedných udalostí v živote jedného chlapca bez ružovej minulosti, prítomnosti a budúcnosti. Ak za všednú udalosť bežného dňa dokážete prijať bitku so starším spolužiakom, hádku v rodine, hodenie do bahna učiteľom pri futbale, sprchovanie ľadovou vodou a tak podobne. Podľa Casperovho výrazu je však toto ten každodenný život, pri ktorom ho ani nenapadne sa rozplakať. No a je tu ten vták, ako symbol slobody, úniku, dravosti a prejavenia záujmu o niečo iné, na čo sú miestni zvyknutí. Akou cestou sa vydá v živote Casper, je nám v závere symbolicky ukázané, avšak ja by som ho bral možno ako viac otvorený, nikdy predsa nevieme, kam sa náš život uberie. (05.06.2014)

Chalan z anglickej školy, ktorý sa volá Billy Casper, ešte 100 % nepozná súčasnú populárnu slovenskú pesničku : „HEJ, SOKOLY” , od populárnejších I. M. T. SMILE, za asistencie Ondreja Kandráča. Nie je tomu tak, pretože Billy jestvuje takmer 50 rokov, pred vznikom tohto songu. Nespomínam to nadarmo, tých sokolov, lebo On nemá ani ľudského kamaráta, ba ani toho „najlepšieho priateľa človeka” - PSA. Skamaráti sa so sokolom, o ktorom si najprv prečíta náučnú literatúru, aby si ho následne vytrénoval podľa vlastných predstáv, ale ani toto šťastie nebude trvať na veky... Doma to nemá vôbec jednoduché, akoby nestačilo, že má totálne jebnutého, staršieho brata, tak i mamka ho má akosi na saláme, a keď zase príde do školy, tak pociťuje veľkú šikanu zo strany spolužiakov, ale aj od samotného riaditeľa školy, či taktiež od telocvikára. Našiel som aspoň jedného rozumného pedagóga, ktorý ocenil Billyho záľubu, vďaka ktorej si čoskoro vybuduje priazeň od školského kolektívu. Rozšťastnený je aspoň vtedy, keď je s KESOM. Tak sa nazýva tento kamarátsky FALCO. Anglickí rodičia nesmú biť svoje deti, preto z nich vyrastajú neuveriteľní tupci, ktorí sú bez výchovy. To presne vidieť na správaní sa týchto školákov, či napríklad u jeho brata Juda. Nájdu sa aj výnimky, ale koľko ? Billy nie je žiadne neviniatko, ale prostredie ho transformuje do aktuálnej podoby, no, s Kesom je úplne iný človek. Britský režisér Ken Loach je LEGENDA britských ostrovov, už skoro pred pol storočím nakrútil tento výnimočný, sociálny film, ktorý sa zaradil medzi domácke filmové klasiky !!! A len nedávno som videl od neho Ja, Daniel Blake, čiže je to každému, hádam jasné, čo mám na mysli, keď sa vysloví jeho meno i priezvisko ? KES je typom snímku, ktorý si berie na paškál, ako sa žije v Anglicku, konkrétne, z tých čias, z konca 60. rokov, je to aj podľa knihy, ale viac - menej, som sa stotožnil s týmito nepríjemnými obrazmi. (17.08.2017)

Tohle je plným právem oceňovaný film a zpětně mě štve, že jsem na něj před pár měsíci nemohl do kina. Kdybych chtěl, dokázal bych tam hledat chyby, jelikož je to místy až moc chtěné a Billy při delších monolozích zní zničehonic vnímavěji než skutečně je (když třeba vysvětluje stav školství, aby skrze něj Loach řekl svoje tak, jak chce on), ale nevadí mi to hodit za hlavu, jelikož je to opravdu poctivé a geniálně vystavěné sociální drama z prostředí britské dělnické třídy, proti které se Billy Elliot se svojí přehnanou laskavostí může jít vycpat. Kes je syrový, naturalistický, maximálně uvěřitelný a navzdory tomu vás ani na moment nechce za každou cenu vydírat. Má to vepsané už ve svojí výstavbě, která má přesně oddělné scény skrze černé pauzy mezi nimi, ale to nejzajímavější na ní je, že takto film chytře zbavuje nutnosti chronologie, která zde při čtení může stále existovat, ale dá se to číst i retrospektivně a vyjde to na stejno. Je tam jednotný čas i prostor, ale když pomineme úvodní a závěrečné scény (které v mnoha retrospektivních filmech jsou samy o sobě i dohromady chronologické), tak všechny ostatní se mezi nimi mohly stát kdykoli. O to víc pak vyzní samotná naturálnost, jelikož takto způsobenou "nejistotou" se u mě dostavil dojem propracované útržkovitosti, která film zbavuje pout přehnané koherentnosti a takto o stavu dělnické třídy na severu Anglie šedesátých let vypovídá mnohem víc, než lecjaký narativnější film. Je to vlastně sled scén, ale propojených dohromady tenkými nitkami, které buď detailněji budují psychiku častěji se objevujících postav, či se dostatečně podrobně věnují těm epizodním. Ředitele nebo tělocvikáře uvidíme jen jednou, avšak každého dostatečně poznáme a dost mě překvapilo, jak komplexní je právě postava tělocvikáře, která je sice těžce nesympatická, na zabití a hned po Judovi nejzápornější postavou celého filmu, ale je na něm krásně vidět dopad osobního životního selhání, nenaplněných ambicí a podrobně odůvodněné vybíjení frustrací na žácích. Samozřejmě ho to nijak neobhajuje, ale je fascinující, jak působivě zde lze poznat, proč se naprosté hovado chová jako naprosté hovado. Celé to navíc je řečené mým snad nejoblíbenějším způsobem - mezi řádky; přičemž to není těžké k pochopení a přesto se musí ocenit složitost přípravy, která takto výsledné charakteristiky tvoří. Je to velice chytrý film, který vám nemaže med kolem huby, rovnou vás hodí do tvrdé reality, kterou ale nezobrazuje přehnaně nihilisticky a ačkoli se dá čekat, jak to celé skončí, nevadí mi to, jelikož cesta k tomu mi přišla jaksi přednější, víc vypovídající, zatímco závěr přišel hlavně proto, aby něčemu, co se nedá uspokojivě uzavřít, dal aspoň nějakou podobu klasického závěru, resp. tu podobu, kterou si pod klasickým závěrem nejspíš drtivá většina diváku představuje. Můj první Loach dopadl nad očekávání a už teď vím, že toho od něj chci vidět víc. Slabých 5* (05.08.2024)