Sama nocí tmou

Mně se to líbilo, výtečnej byl Dominic Rains a jeho sjeťácká taneční kreace, vysloveně jsem si pochrochtával u nonverbálního vyznání lásky (Vand, Marandi) doprovázené skladbou Death od White Lies, mňam... Vůbec hudba byla silnou stránkou, Radio Tehran, Kiosk či Federale fungovaly skvěle. K tomu upírka na skejtu? Proč ne, fajn komedie... (09.01.2015)

„Dievča kráča v noci samo doma” , ale nielen medzi týmito štyrmi stenami sa zdržiava, ale najmä sa rado po nociach túla, že čím väčšia tma býva, tým súčasne sa intenzívnejšie do svojej "profesie" ponára, pričom prakticky ani vôbec nezáleží, kde sa pri vykonávaní svojho diela zrovna nachádza, či je v exteriéri alebo v interiéri, jej ľudským obetiam, je to úplne jedno, keďže si ani poriadne nestihnú uvedomiť, ako rýchlo ich životná energia z nich v podstate vypŕcha. Ono je totiž akousi spravodlivou bytosťou (vampírkou) na skateboarde, ktorá sa snaží ešte o to, aby „Skazenému mestu” , už tak zhumpľovanému, (na)vrátila akýsi, snáď zašlý lesk, že tým pádom ho postupne zbavuje od prebytočných existencií, čiže o pár indivíduí automaticky menej, ale súčasne si teraz povedzme, čo v takom prípade, keď sa teoreticky do niekoho zamiluje, nechá potom týchto aktivít, kedy bežný stereotyp už zavesí definitívne na klinec, alebo vari bude stále smädná, bažiaca po ľudskej krvi... ? A ozaj, čo na to títo: Arash, narkoman Hossein, pasák Saeed, prostitútka Atti, princezná Shaydah, vskutku naozaj široká paleta rôznorodých postáv, keď dokonca s jednou z nich sa celkom zblíži, niektoré zamorduje a takmer všetko uvidí na vlastné oči i kocúr, ktorý si z toho absolútne nič nerobí. / A Girl Walks Home Alone at Night = "Prvý iránsko-vampírsky western" ? Myslím, že na tom niečo skrátka musí byť ! Iránska, už v Spojenom kráľovstve, narodená režisérka Ana Lily Amirpour za asistencie iránskych (naturalizovaných) hercov, nakrúca v americkom prostredí, v kalifornskej púšti, čiernobielu bizarnosť, ako vyšitú z najneuveriteľnejších snov, aké si sotva dokážeme sami (vy)snívať, kde postavy rozprávajú perzským jazykom. Ak vám poprípade nerobí problém sledovanie mierne abnormálneho filmu, tak ste určite na správnom mieste, minimálne mu dať šancu si zaslúži, pretože toto sa nevidí každý deň. (07.10.2020)

Existenciální drama, alegorie, příběh života, přežívání a smrti. Krásná černobílá kamera společně s hudbou vytváří místy až hypnotickou podívanou. Upír je zde svědomím, smrtí, co trestá, ale přitom pochybuje. Arash se protlouká životem a stará se o otce, který je závislý na drogách. Když mu do klína spadnou peníze i s drogami, pustí se do kšeftování, ale cítí, že by měl dělat něco jiného. Mezitím do jeho života vstoupí dívka, co umí v lidech číst jak v knize, Nemá srdeční tep a toulá se nocí zdánlivě jen tak. Její setkávání s postavami jsou jakési malé střípky nekonečného příběhu. Na setkání s ní jistě chlapec na skateboardu jen tak nezapomene. A klidně bych se obešel i bez upířích zubů, ale nakonec, proč ne... Mám pocit, že pro lepší porozumění a docení by to chtělo ještě další projekci. Film zdaleka ne pro každého. (04.02.2023)

Pre kaviarenských intoušov, ktorých skúsenosť s upírskou tematikou začína pri Murnauovi a končí pri Jarmuschovi, to bude relaxačné osvieženie pohľadu na iránsku kinematografiu. Všetci ostatní si vytrhajú vlasy nudou. Film tak záživný a všeobecne prínosný, ako by bola Carpenter / Rodriguez verzia Kiarostamiho Chute čerešní. (08.01.2015)

Uhrančivý atmosférický audiovizuál, kterému bohužel k dokonalosti chybělo poměrně hodně. Především pevně sevřená dějová linka, která by celé to krásno pořádně podtrhla, nebo také propracovanější reflexe hlavních postav. Z kinematografického pohledu mnoho nedostatků, které však u mě přebila skvělá kamera. Sama nocí tmou vnímám spíše jako dlouhý hudební videoklip (parádní a vtipný videoklip!), než plnohodnotný celovečerní film. (09.01.2015)