Reklama

Reklama

Osm hrozných

  • USA The Hateful Eight (více)
Trailer 2

Několik let po občanské válce se zasněženými kopci Wyomingu řítí dostavník. Veze se v něm John Ruth (Kurt Russell), lovec lidí, známý také jako „Kat", a Daisy Domergueová (Jennifer Jason Leigh). Jeho čeká odměna, vypsaná na její hlavu, ji soud a oprátka. Po cestě potkají dva muže – majora Marquise Warrena (Samuel L. Jackson), bývalého vojáka, ze kterého se také stal obávaný lovec lidí a Chrise Mannixe (Walton Goggins), jižanského odpadlíka, který o sobě tvrdí, že je novým šerifem ve městě, kam mají všichni namířeno. Když jim silná vichřice zabrání pokračovat v cestě, rozhodnou se hledat útočiště v dřevěnici u Minnie, která je oblíbenou zastávkou dostavníků. Ve dveřích je však nevítá majitelka, ale několik cizinců, kteří se rozhodně netváří přívětivě. Nad horským průsmykem zuří sněhová bouře a osm pocestných začíná tušit, že se do města asi nedostanou... (Forum Film CZ)

(více)

Videa (28)

Trailer 2

Recenze (2 107)

TheDarKnig 

všechny recenze uživatele

One of them fellas'll kill everybody in here... Tarantinův návrat ke kořenům, po všech těch experimentech a stylových líbivých přepálených masakrech za tónů moderní hudby, odkazujících na popkulturu a různé žánrovky je jeho 8. film poctivou, komorní konverzačkou, pomalu rozvíjející všechny ty podivné titulní individua (a trošku i pár dalších lidiček) skrze tunu zábavných, ale promyšlených dialogů. A to je vše. A přesto to funguje parádně. Vedle toho, že tyto jednotlivé rozhovory fungují jako hlavní hnací motor samotného děje, navíc ještě čas od času stíhají komentovat rasismus, důsledky Občanské války na různé vrstvy amerického obyvatelstva, otázku spravedlnosti a jejího uplatnění apod. Prostě mistr v nejlepším, i když chápu, že lidem, odkojeným hlavně Kill Bill to sednout nemusí. Ale i když to má docela obří délku, pomalé tempo a jednu jedinou hospodu, nenudilo mě to ani na chvíli První část filmu totiž představuje postavy, v přehlídce téměř vždy úžasně napjatých slovních duelů, sem tam okořeněných nějakým situačním drsnějším (Daisy) či zábavně jednoduchým vtipem (dveře). A jelikož to napětí pomalu, ale jistě graduje od prakticky první scény, člověk je celou dobu stejně napjatý jako postavy a čeká, která první scéna skončí krveprolitím. No a ono se to rozjede, možná dřív, možná později, nebudu prozrazovat. Ale je to přehlídka toho nejdrsnějšího, nejhnusnějšího, nejsyrovějšího, co Quentin divákům předhodil za velmi dlouhou dobu. Možná už od Gaunerů. Násilí je stále v jistých ohledech přehnané, ale přesto působí špinavější a realističtější než obvykle. Možná právě tím, že tento film i přes to že má všude rozesety rysy Tarantinovy režie a psaní, se opravdu nesnaží o další stylový cool masakr jako např. i předchozí Django. Jednoduše, drží se to celé při zemi. Proto mě pak ale na druhou stranu některé pozůstatky jako použití slow-motion min.v jedné scéně trochu vyrušilo. I ten jeden zajímavý pokus o narušení klasické narace mi byl sice bezesporu originální, ale konec konců si myslím, že zbytečný až rušivý. Ale nakonec, Tarantino bude Tarantinem a nemohl se držet na uzdě věčně (čti 80 minut). Morricone zde má několik klasických (a tedy výborných) motivů, ale celkově je hodně nenápadný, doplňujíce atmosféru klidnými, westernovými tóny. Práce s kamerou, zvukem, střihem - vše je samozřejmě stoprocentní, včetně záběrů na nohy (ale asi jsem minul chodidla, jestli byla). Nechybí ani umně použitá retrospektiva, která v pravou chvíli dovysvětluje dění. Chvilkami jsem měl pocit, že si Tarantino natočil vlastně svou osobitou detektivku, jen zasazenou do westernu, okořeněnou vidláky a podivíny divokého západu, a vyřešenou brutálním, nekonvenčním způsobem, z kterého by chudákovi Poirotovi upadl knír. Ale tak proč ne? Výborně napsané, zahrané, dialogově hutné i vtipné, prostředím komorní, mrazivé, a dokonale funkční. 9/10. PS: Asi jsem zapomněl říct něco o postavách, Kurt Russel se tento rok u mě neuvěřitelně zvedl, tyhle role sympatických, ale tvrdých šerifů a lovců lidí mu jdou přímo dokonale. Tarantino toho využil tak umně, že člověku se chvílemi hnusí, ale stále si krade obraz pro sebe. Spolu se znovu úžasným Sam L. Jacksonem, jenž je co se týče herecké škály zneužit ještě tvrději, ale baví stejně dobře. Za zmínku ještě určitě stojí mně zcela neznámý Walton Goggins, který předvádí výkon, kterým se skoro může rovnat Russelovi a Jacksonovi, mínus jejich charisma. Ostatní pak hrají své části tak jak jim bylo předurčeno, některé působí jako znovuzrozené staré postavy (kovboj je Budd, Rothova postava zase působí v momentech jako dr. Schultz), jen s extrémním bonusem odporných, jazyk lámajících přízvuků. Což se ukáže nakonec aspoň v případě postavy Jennifer jako mínus. Nebo mi možná prostě nesedl její nakřáplý, uřvaný projev. () (méně) (více)

Matty 

všechny recenze uživatele

Velký tarantinovský revival a po dlouhé době film, za který by mi nebylo líto zaplatit vyšší vstupné (ještě raději bych jej ovšem dal za projekci ze 70mm kopie). Tváře známé z předchozích filmů, návrat ke komornímu „whodunit“ pojetí Gaunerů (přestože epické ustavující záběry a nápadité využívání členitosti prostoru vyniknou nejlépe na velkém plátně), odkazování k vlastnímu univerzu (tabák Red Apple), členění do kapitol (které kromě rytmizace vyprávění slouží k odtajňování nových informací a přesměrování diváckých očekávání), nechronologická organizace vyprávění (nerozbíjející film, ale přispívající k jeho celistvosti), vizuální i motivické odkazy ke spaghetti westernům (Jackson stylizovaný jako Lee Van Cleef) nebo westernům Johna Forda, stejně jako ke (slapstick) splatterům nebo Carpenterově Věci, variování vyprávěcích schémat z blaxpoitation nebo samurajských filmů, nikoli jednotlivé scény, ale skoro celý film založený na čekání (nás a postav) na to, co se stane (a když se konečně něco stane, provokativně přichází – v roadshow verzi – přestávka, po které následuje flashback s godardovským autorským komentářem) a zda se v závěru ukáže, že spolu některé postavy byly propojené i jinak než řetězem. Právě neustále oddalování akce a dialogické natahování scén akce prostých, jimž trpělivost svých diváků rád pokoušel již zmíněný Godard (viz výsostně retardační scéna z U konce s dechem s Belmondem a Sebergovou žvanícími v hotelovém pokoji), dělá z Osmi hrozných unikátní film nejen v kontextu současné hollywoodské produkce, nabízející diváckou satisfakci mnohem rychleji, ale i Tarantinovy tvorby. Sadisticky dlouhou předehrou není jen první polovina filmu. Různé zdržovací taktiky režisér uplatňuje od začátku do konce a ještě postavy nechává, aby na to provokativně upozorňovaly (Let’s slow it down). Bez ohledu na množství rozpoznaných (sebe)referencí jde o mistrně napsaný a zahraný film, v němž do sebe nakonec vše elegantně zacvakne, jen to záměrně trvá déle než by bylo třeba, a který by jen zdánlivě fungoval stejně dobře jako divadelní hra (své divadelní aranžmá si film uvědomuje a s chutí jej tematizuje). Většina postav hraje nějakou roli a film velký díl svého napětí těží z nevědomosti postav/diváka, kdo tahá za který konec provazu. Přestože prolhané svině jsou v zásadě všichni (kdo není, dlouho nepřežije), vaše sympatie se budou neustále přesouvat od jedné postavy k další podle toho, co vám o ní Tarantino prozradí. Stejně velký podíl na dynamice filmu jako minuciózní redistribuce moci (tkvící nejen v tom, kdo má v ruce nabitou zbraň, ale také v tom, kdo co ví – viz celá čtvrtá kapitola) mají rychlé dialogy, energické herectví a pohyb kamery (vedoucí naši pozornost k důležitým motivům), nasvícení, přeostřování, práce s hloubkou (výškou a šířkou) prostoru nebo střih (zohledňující, kdo se na koho a jak dívá). Osm hrozných by ještě víc než Nespoutaný Django chtělo být politickou alegorií ve stylu podvratných counterculture westernů ze 70. let, upozorňující nepříliš citlivými prostředky na paralely mezi rasismem a kapitalismem. Doslovnost ideologické roviny filmu (hlášky jako „Když mají černí strach, bílí jsou v bezpečí“, rozčlenění baru na jednotlivé americké státy) kontrastuje s mnohem jemnějšími prostředky, jimiž Tarantino vyvolává napětí, vytváří stísňující atmosféru nedůvěry a sděluje podstatné informace o tom, kdo je čí spojenec nebo nepřítel. Přesto jde o znamenitou alegorii, podávající velmi znepokojivý a ne zcela jednoznačný komentář k různému pojetí práva a spravedlnosti. Tarantino natočil extrémně nihilistický western, který zdárně vytváří ovzduší doby, ve které lidi sjednocuje hlavně nenávist vůči společnému nepříteli. Především ale oplývá vypravěčskou obratností nejlepších románů Agathy Christie. Věřím, že stejně jako ony, také Osm hrozných bude s postupem času jenom zrát. 90% Zajímavé komentáře: Arbiter, Triple H () (méně) (více)

Reklama

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Při sledování jsem si uvědomil, že Tarantino buď točí westerny celou dobu, anebo byla tohle prachobyčejná gangsterka. S povděkem kvituji, že Osm hrozných už není film, ze kterého čiší mainstream. Tohle je jeho ryzí styl. Stejně jako v Gaunerech či Pulp Fiction se střídají výborně napsané dialogy a akce v poměru 10:1, díky čemuž je akce o to překvapivější a údernější. Zároveň to není taková samohana, jakou předvedl v Death Proof. Tady ty dialogy mají smysl. Úvod pro mě nebyl jen čekáním na akci, ale skvělou předehrou a vynikajícím seznámením s těmi hlavními charaktery, podobně jako v Sedmi statečných se nejdříve seznámíme s Chrisem a Vinem. Může vyvstat otázka, jakou měli záporáci motivaci vyřešit svůj problém zrovna tímto způsobem, ale že bych v tom neviděl logiku, to si nemyslím. Skvělé herecké výkony, snad kromě Madsena. Opravdu bych nevyčítal Samuelovi, že si tenhle film vzal na svá bedra, protože to mu vždycky moc sluší. Velký tahák pro mě byla hudba Ennia Morriconeho a jsem moc rád, že zas po dlouhé době vznikl velmi výrazný a odvážný soundtrack, který se nebojí kašlat na zaběhnuté principy. Možná je škoda, že všechna Enniova hudba není původní, na druhou stranu je dobře, že některé výrazné pecky se konečně dostaly do filmu a neskončily v zapomnění kvůli ignoranství John Carpentera. Přítomný gore je naštěstí hlavně prostředek, nikoliv cíl. Bohužel spousta diváků ho jako cíl vnímá a z toho je mi smutno. Velmi mě pobavil zcizující prvek ve formě vypravěče. Určitě to není Tarantinův nejlepší film, ale moc mě potěšil a spolu s Gaunery na mě působí nejsevřenějším dojmem. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Rozhodně by to šlo zkrátit, o tom žádná. Ale i když jsem se chvílemi nudil, vždy mě to dokázalo znova zaujmout a po skončení jsem z kina odcházel spokojenej. Samuel L. Jackson je zase skvělej (chvíli sympaťák, chvíli fakt hrozivej člověk) ale nejvtipnější byl Walton Goggins s jeho jižanskym přízvukem a hláškama typu "well cut my legs off and call me shorty." ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Sebeukájivá masáž tvůrčího ega, která narostla do maniakálních rozměrů ve využívání epických kinematografických hraček (Ennio, 70 mm, Nicoreto), přičemž se tři hodiny zastřešuje banální historkou, která páchá obskurní sebevraždu v podobě kapitoly „Earlier that morning“, bořící poslední zbytky věrohodnosti. Co naplat, toliko haněná první hodina není zbytečná ani omylem a sněžní gauneři nemohli dostat lepšího castingu (všichni boží bezezbytku, ale Gogginsův Mannix projde nejzajímavějším vývojem divácké sympatie), takže i když se tomu zdravý rozum začne po všech veletočích slušně vzpírat, Tarantino zase dokáže, jak levnou děvkou dovede občas divák být a nechá se zaháčkovat banalitami, za něž bychom jiné dávno vypískali. Pokud ve finálním soudu přijmete fakt, že ta absence tradičního Quentinova absurdního humoru je vlastně dobře, máte s filmem vyhráno. 4 a ½. ()

Galerie (80)

Zajímavosti (71)

  • S délkou 168 minut (speciální "Roadshow verze" má s předehrou a přestávkou 187 minut a televizní verze 210 minut) se jedná o do té doby nejdelší Tarantinův film. Výjimkou byl dvojfilm Grindhouse (2007), jehož součástí byl Tarantinův film Grindhouse: Auto zabiják (2007), Rodriguezův snímek Grindhouse: Planeta Teror (2007) a k tomu i několik fiktivních trailerů. Celková stopáž tak dosáhla na 191 minut. (gogos)
  • Vo väčšine svojich filmov si Quentin Tarantino zahral menšiu alebo väčšiu úlohu. Vo svojej ôsmej snímke ho však počuť len ako rozprávača. (Lucasion)
  • Po Nespoutaném Djangovi se jedná o druhý Tarantinův film, ke kterému byla zčásti složena původní hudba. V obou případech ji měl na svědomí Ennio Morricone. V tomto případě byly součástí soundtracku i Morriconeho nepoužité skladby složené pro film Věc (1982). (Chrustyn)

Související novinky

Zemřel Ennio Morricone

Zemřel Ennio Morricone

06.07.2020

Z Říma dnes dorazila velice smutná zpráva pro svět filmu a hudby. Ve věku 91 let nás opustil legendární hudební skladatel Ennio Morricone. Zemřel v římské klinice v noci z neděle na pondělí na… (více)

Kino Světozor slaví Patnáct let

Kino Světozor slaví Patnáct let

14.05.2019

Čeká vás velká nádhera a trochu i melancholie. Kino Světozor dostane občanku a oslaví to filmovou přehlídkou Patnáct. Během týdne od 24. do 30. května uvede 15 největších hitů i srdcovek týmu, který… (více)

Tarantino ulovil další hvězdy

Tarantino ulovil další hvězdy

09.05.2018

Jak určitě víte, v srpnu 2019 jde do kin devátá tarantinovka. Once Upon a Time In Hollywood se točí kolem televizního herce a jeho kaskadéra, kteří v roce 1969 zachraňují svoje kariéry. Ve vedlejším… (více)

TOP filmy 2016 dle TOP uživatelů ČSFD.cz

TOP filmy 2016 dle TOP uživatelů ČSFD.cz

29.12.2016

Výběr tří nejlepších filmů roku dle jednotlivých TOP uživatelů ČSFD.cz je každoročně oblíbeným čtením. Adepti měli za úkol vybrat tři pro ně nejlepší filmy, uvedené v roce 2016 do českých nebo… (více)

Reklama

Reklama