Co děláme v temnotách

Viago, Deacon a Vladislav sú traja upíri, ktorí spoločne so svojim "masterom" žijú v menšej vile na okraji mestečka Wellington. Ich "každodenné" starosti "smrteľníka" spočívajú v dodržiavaní režimu upratovania či ako sa dostať cez "security" do nočného podniku. V podstate sú až na "malý detail" bežnými občanmi malého mestečka. Úprimne sa musím priznať, že tunajšie hodnotenie niekoľko násobne prevýšilo moja očakávania z tohto snímku. Na začiatok dodám, že pointa príbehu riešenia upírskej problematiky zachovania samotnej existencie je náramne podobná s minuloročne nafúknutým "Only Lovers Left Alive". Jediný rozdiel spočíva v poňatí rozprávania story. Kým v zmienenom snímku sa režisér Jim Jarmusch rozhodol pre romanticko dramatické poňatie, v tomto smere Jemaine Clement a Taika Waititi zvolili odľahčený spôsob, ktorý nenúti diváka k mimoriadnemu zapínaniu mozgových buniek. Úvod ma vďaka pár vydareným frkom, či niektorým hororovým prvkom veľmi milo prekvapil, pobavil a navnadil zároveň. Tento rok je veľmi chudobný na kvalitné snímky tohto žánru a tak som dokonca na pár minút prepadol myšlienke, že "What We Do in the Shadows" bude záchranným kolesom prehodeným cez zábradlie "Titanicu". Bohužiaľ, napriek krátkej stopáži, vďaka ktorej som veril, že si tento snímok udrží svoj štandard nastolený z úvodu, prišiel zlom, ktorý ma núti zamyslieť sa, či na festivaloch, ako to už zmienil aj "G.S." ozaj nedochádza k nejakej konzumácii psychotropných látok, ktoré skresľujú oko diváka. Na záver len dodám, že "What We Do in the Shadows" si síce pozornosť zaslúži, no tunajšie percentuálne hodnotenie mi príde prinajmenšom pritiahnuté za vlasy. Zas tak vtipný tento film nebol, zas tak hororový taktiež - 60%. (05.12.2014)

Komedie až za hrob, která ovšem ctí snad všechna myslitelná pravidla upírského žánru a o to lepší je. Upíři sice neradi myjí nádobí, prach utírají vláčením bezvládných těl, na hudební nástroje moc hrát neumí a taky se celkem děsně šňoří, když jdou do společnosti, jenže kdo by se po závěrečných titulcích nechtěl stát jedním z nich? Snad jedině nějaký zablešený vlkodlak. (05.06.2016)

Inu, co bychom tam dělali. Prostě jen tak náramně vtipně čurákujeme, točíme Interview s vampyjem, popichujeme ve vile Vladka Napichovače, honíme si Nosferata a předvádíme, jak by mohl vypadat Tvajlajt, kdyby se ho nechytla braková, grafomanská kráva. Novozélandký skvost, který šarmantně a neotřele vrací všem těm homopýrům a vlkogejům jejich dobré jméno. (31.08.2015)

Nevšední, mimoňský a záměrně suchý humor, který tak skvěle fungoval ve Flight of the Conchords působí v celovečerním filmu tak nějak planě - bez chuti. Možná je to tím, že ho není tolik, možná je to tím, že scény obsahující vtípky ne vždy ladně zapadají do zbytku příběhu a možná je to tím, že tato hra na pseudo-dokument očividně nemá žádné větší ambice než s lehkým úsměvem zabít necelou hoďku a půl. Dovedu si představit, že spousta diváků bude touto neobyčejnou jednohubkou nadšena, ale já jsem byl minut. 5/10 (15.06.2016)

Spousta výborných nápadů a milých vtipů, co však tomuhle rozjuchanému hororovému Kanclu chybí je ucelenější obsah. Tři ústřední upíři jsou výborní, nejvtipnější z nich mi přišel náckovský Deacon, který mi bůhví proč připomínal Petra Čapka. Jste-li fanoušky černého/novozélandského humoru, měla by vás tato krvavě vtipná jednohubka potěšit. Carpe jugulum. 70% (27.04.2015)