Kukuřičný ostrov

Čistě poetická záležitost, o sblížení člověka (starce) se zemědělskou půdou. Bohužel v tom víc není, ale i tak je ten film příjemný, má skvělou kameru a spíš dokáže vyprávět obrazem, což cením. Pak se tady skoro nemluví, jenže ani to mi nevadilo, protože ten film skoro nenudí. Možná by to šlo o něco zkrátit, závěr mi připadal nahodilý a o postavách nám režisér mohl říct něco víc (protože z filmu víme sotva to, že existují a ta holka že někde studuje), ale jinak si už nemám na co stěžovat, film to byl příjemný. 4* (12.04.2020)

Obrazová "back-to-basics" relaxácia, tematicky tak trochu blízka Mallickovej Tenkej červenej čiare. Vojnové územie, malý ostrov na jazere a na ňom životom v tvári zvráskavený dedo a nevinná dospievajúca vnučka. Stavanie drevenej chatrče, sadenie kukurice, lovenie rýb. Minimum hudby a takmer žiadne dialógy. Iba občasná búrka, preplávajúci čln s vojakmi či nědaleká streľba v lesoch kontrastne narušujú ukľudňujúcu poetiku filmu. Širokouhlo vynaliezavo, napriek priestorovo malému dejisku nikdy nenudiac nasnímané. Dávno ma tak nebavil film, v ktorom sa tak málo dialo. Bravo. (11.07.2014)

Folklorní balada o boji s živly, soužití s přírodou a probouzení dívčího těla. Konzervativní režijní styl, vláčně lyrické záběrování, typově výrazně vybrané hlavní role a působivá výprava. V podstatě jediné, co tomu lze vytknout, je návodná hudba a jistá forma koženosti, která jde jistě ruku v ruce s žánrem, ale zároveň se dá uchopit podstatně elegantněji (viz třeba podobně laděný Med Semiha Kaplanoglua). [65%] (09.07.2014)

Nádherná relaxační výprava připomínající korejskou poetickou pouť. Tento snímek rozhodně není pro každého, ale zaručuji vám, že pokud si vás získá, tak si vás získá pořádně. 100 minut je člověk v absolutně jiném světě. Ve světě kde se nespěchá, ve světě kde se zbytečně nemluví, ve světě, kde když něco není hned, tak to není pozdě... Gruzínci mě velmi příjemně překvapili. Trošku jsem před zhlédnutím bál, že by válečné pozadí mohlo narušovat až budhistickou atmosféru. Moje sympatie si ihned získal starý farmář i jeho mladistvá vnučka, která zde na několika málo metrech čtverečních dozrávala společně s kukuřicí. Docela by mě zajímal její věk v době natáčení, neboť zde dostal divák příležitost detailně prozkoumat jak její zadek, tak její dvě ozdoby, které by člověk nezměřil ani posuvným měřítkem s noniem. Každopádně i přes teprve se rýsující ženské přednosti byla velmi roztomilá, a dokonce i puritán jako já, by se pro ni obětoval a nechal se od ní pozvat na prohlídku panenské jeskyně. Mistrně zvládnutý snímek s jednoduchým dějem, minimem slov, krásnými záběry i hudbou, kde je navíc plno symboliky, která je SROZUMITELNÁ a nahrazuje nadbytečné dialogy. Nemohu přijít na to, co bych filmu vlastně v rámci žánru vytkl. Vzhledem k tomu, že se mi dokonale trefil do nálady, neboť o víkendech rád vyvažuji podobnými snímky a čajovými dýchánky týdenní fofr a udržuji se tak v dokonalé duševní rovnováze, tak budu nucen sáhnout po hodnocení nejvyšším. Krásný film. (25.02.2018)

Když jsem se na KVIFF bavil s klukama z 3Kino o filmech, jedním z filmů, který nebetyčně chválili byl i Kukuřičný ostrov a nutno říct, že se opět ukázala podobná filmová vlna, protože tohle obrazové mistrovství Georgije Ovašviliho mě naprosto rozsekalo. Schopnost vyprávět příběh obrazem a dokonce mu dát závěrečnou i emotivní katarzi bez jediný věty, to je absolutní majstrštyk. Člověk se sice skoro nic nedoví o postavách, které sleduje, v duchu otázek proč a jak, ale podstatu filmu jsem vnímal v absolutním sblížení s přírodou a kusem půdy na které žiji a to jak v dobrém, tak v krutém. (04.07.2017)