Humr

Nebudem "lobovať za Lobstera", ak tento málo pravdepodobný alternatívny svet niekomu nesadne, nič s tým neurobí. On je totiž tak "od veci", že môže byť iba metaforou sveta nášho a jeho pravidlá sú pravidlami ľudí s trochu odlišným myslením, ale zato rovnakými citmi, ako máme my. Nie je to pre mňa totiž svet budúcnosti našej, ale svetom jednoducho iným. Lobster by sa mohol stať kultovým dielom introvertov. Viac ho vnímam ako film o postavách a ich nutnej pretvárke, ako politickú alegóriu, bavilo ma si spájať ich hraničnú situáciu a rozhodnutia so stavom vzťahov našej doby. K úplnému nadšeniu mi však nestačí iba intelektuálny rozmer (ten tiež nemusí mnohým sadnúť), film ma musí aj silnejšie emocionálne zasiahnuť, alebo strhnúť, čo Lobster nedokázal. (20.01.2016)

Do první poloviny cáklá romantická komedie maskovaná za komplexní artový drama, u který jsem se prořehtal až k sousedům. Je to tak blbý a nápaditý, až je to (skoro) dokonalý. Škoda, že se film ke konci promění z odsýpajícího situačního tyjátru na nudné a ryze filozofické tlachání o tom, nakolik je důležité mít vztah založený na spontánnosti. Přitom tu paradoxně vidím ohromný potenciál na vytvoření atypického britského seriálu s nekompromisním hrubozrnným hum(o)rem... (05.03.2016)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos ve Varech viděl. Příběh z totalitního světa, kde lidé musejí být zpárováni, jinak budou proměněni ve zvíře vlastního výběru. Hrdinu Davida opustí manželka - proto je odvezen do Hotelu, kde má zhruba 45 dní na to, aby si za ni našel náhradu. Po neúspěšném pokusu o zpárování s necitelnou ženou uteče do lesů, kde se spolčí se Samotáři, kteří neuznávají pravidla párování. Vyznávají opačný extrém - trestají totiž jakékoli náznaky dvoření a lásky. Bizarní počin bizarního řeckého režiséra Lanthimose, který nás před lety překvapil svým Špičákem a zklamal Alpami. Myslím že můžu s jistotou říct, že Humr je prozatím jeho nejlepší film. Popisek sci-fi je lehce mimo - proces proměny člověka na zvíře se nijak neřeší, jedná se prostě o vyobrazení zvrácených totalitních režimů, v nichž existují nesmyslná pravidla, jejichž nedodržování se trestá nesmyslně přísnými způsoby. Lidé zde ztratili své lidství, mluví jako roboti, konají nesmyslné rituály a rozhodují se podle nesmyslných kritérií. Celý film je vyprávěn velmi odosobněně. Dění je vypravěčkou i samotnými postavami komentováno nezúčastněným, lakonickým způsobem. Zvlášť první polovina filmu, odehrávající se v Hotelu, je geniální, v ní Lanthimos využívá daný námět až na dřeň, inscenuje jednu nezapomenutelnou scénu za druhou (mimochodem, ten film je občas strašně vtipný - pokud jste naladění na podobnou vlnu). S přesunem do lesů ke skupině Samotářů film trochu zeslábne, protože kamicko-znepokojivou satiru začne prokládat i (ne tak divácky zajímavým) vývojem tajného vztahu mezi Farrellem a Weiszovou. Neznamená to ale, že by druhá polovina byla prosta výborných scén. 90 % (11.07.2015)

Od režiséra Lanthimose už jsem viděl Zabití posvátného jelena a ten film se mi vůbec nelíbil a ani jsem nepochopil, o čem to vlastně bylo. Tahle šílenost se ale dokázala trefit do mýho zvrácenýho smyslu pro humor, takže jsem se u toho docela slušně pobavil. Zejména první polovina ze seznamovacího hotelu, kde se všechno řídí podle naprosto bizarních pravidel, mě bavila hodně. Ve druhý polovině hlavní postava uteče do lesa a začíná se v podstatě od znova. Druhá polovina má taky pár dobrejch scén, ale je prostě slabší než ta první. A ke konci jsem se už chvílema i nudil. Ale rozhodně je tohle film, na kterej se časem rád podívám znovu. (26.02.2024)

Grécky režisér - Yorgos Lanthimos, nakrúca extrémne čudesný a podivný, vizuálne atraktívny - absurdno - bizarný, science - fiction v ľudskej spoločnosti, kde nefungujú CITY, môžu sa objaviť, ale len u výnimky, t.j Colin Farrell a Rachel Weisz, vôbec film taktiež prosperuje i kvôli hereckému obsadeniu, z ktorého občas poriadne mrazí, ani neviem, o čom je tento film, čo chce vypovedať, čo chce vysvetliť, skrátka - ťažko definovateľný, možno bádať smery, ktorými sa uberá, ale pochopiť ho, ako celok, je takmer nemožné, filmový hlavolam, ktorý z určitej strany, dokáže fascinovať, najmä - ako hrajú herci + kamera, to vytvára - fascinujúce obrazy, ktoré nevídať často, je samozrejme dnes - aktuálne. Boli momenty, keď som neveriacky krútil očami nad obsahom deja, scenára, správania sa postáv, ale všetko je to tak zaujímavo - okorenené, že som ostával, ako nemý. Nechápal som, o to viac, som sa ponoril do tohto - imaginárneho sveta - plného absurdít. Vynikajúce herecké výkony - hercov, ktorých spomínam na začiatku. Naozaj, ojedinelý film, ktorý by som chcel do budúcnosti, stretávať častejšie. Podotýkam, že každému to sadnúť nemusí, utopí sa vo filme, ktorý ho môže psychicky zdeptať... (02.01.2016)