Humr

Existencionální nejistota i emocionální vyprázdněnost jednotlivce v autoritativním světě, který trestá samotu jako projev individuality, kde člověk může zcela nekontrolován mít své vlastní názory, tím, že odpadlíka provždy vyhostí z lidského společenství a nenávratně ho promění ve zvíře. Absurdně sarkastický pohled na současnost, kdy se lidské city často jen předstírají. ____ Tak to bych napsala, kdybych byla totálně máklej inťouš. To, co jsem ve skutečnosti viděla já, byl děsně nudný film bez příběhu, s dialogy, které vedly odnikud nikam a herci, co museli - asi na pokyn režiséra - hrát tak úsporně, že ve skutečnosti jen postávali a posedávali s prázdným výrazem v obličeji. Hrdinové jsou bez emocí a nejspíš i bez mozku, protože jejich činy jsou nesmyslné a většinou i pitomé. Jakoby je právě vypustili ze skleníku, kde prožili celý život. Ale ani to ne, některé projevy jsou tak stupidní, že je asi před tím pustili z blázince. Třeba, proč si hlavní hrdina vybere za partnerku absolutně nejhorší z možných žen, když dostupné jsou všechny ostatní, které jsou mnohem kompatibilnější. ___ A víte, co? Ani se mi nechce psát, jak je pro diváka urážlivý scénář, když bez vysvětlení opouští motivy, které byly před tím důležité. Kam se najednou ztratí lovci divokých lidí v lese, takže ti si najednou žijí v poklidu ohrožováni jen svou autoritářskou velitelkou, kterou by přitom klidně dávno mohli praštit klackem přes palici a bylo by po problému. ___ Filmům Yorgose Lanthimose se budu vyhýbat obloukem, a to i kdyby mě zval na večeři s humrem! (16.04.2016)

,,Víš proč jsem tě zavedla na toto klidné místo? Je to ideální místo pro tvůj hrob! ´´ --- Už hodně, hodně dlouho jsem si u filmu tak často pro sebe nedrmolil ...hmmm..zvláštní..! Humr totiž je zvláštní a to velmi. Byla místa, kde jsem fascinovaně zíral na obrazovku s chrochtal si blahem nad geniálním námětem, tak jiným a originálním, nad krásnou kamerou i perfektně zvoleným soundtrackem převážně z per a smyčců klasiků... Byla však místa (a bylo jich tam požehnaně), která byla hluchá a kde jsem tápal. A to nemám rád. První hoďka vám uteče jak nic, ta druhá se už krapet vleče a občas ze zapařeného ponča a vlhkého listí vysunete ruku k pohledu na hodinky. Moc rád bych dal za 4, ale nemohu. Neotřelost není vše. Mimochodem jaké zviřátko budete chtít být vy? Dávám za tři uspávací šipky a jen tak mimochodem u mne z hotelu vedla jednoznačně pokojská Ariane Labed! * * * (31.07.2016)

Tož vitejte ve městě, ve kterém vás můžou zatknout a odvést pro absenci stálého partnera ve vašem životě, a především vitejte v hotelu, kde vás dle vlastního výběru za 45 dní promění ve zvíře! :o) ... Pro takovéto podivné komedie ve stylu Lesterovy Obývací ložnice či vybraných kousků z dílny Jeana-Pierra Mockyho mám od jisté doby slabost a těší mě, že se pořád najdou tvůrci, kteří s podobně laděnými náměty z absurdního prostředí s absurdními zákony i postavy dokážou přijít ve filmu i dnes. Ten ústřední nápad je tu nesmírně originální, děj má docela zábavný průběh naplněný různými bizarnostmi a vtipnými kuriozity přítomnými často i jen v pozadí pro všímavé diváky (např. procházení velblouda či plameňáka pár metrů za postavama během dialogů v lese), samotný děj mě chytil a napínal mě, s čím vším ještě vyleze a jakým směrem se osud hlavního hrdiny chyceného do pasti bude vyvíjet. Na druhé straně (berte ale můj názor jako čistě z laického pohledu diváka) jsem se nejednou během filmu ptal, zda právě toto je námět vhodný pro dvouhodinovou(!) stopáž a výrazně artovou formu plnou dlouhých uměleckých záběrů, skrze níž se zřejmě režisér snaží udělat z podobného námětu cosi hlubokého. Po necelé polovině, kdy jsem si dopřál během sledování malou pauzu, jsem nakonec uznal, že pomalé tempo má v některých scénách svůj význam, neboť umožňuje divákovi lépe procítit tu absurdní situaci Davida z dramatického úhlu pohledu + rovněž k dost silným závěrečným 20ti minutám (které můj celkový dojem hodně silně rozkolísaný mezi 3 a 4 hvězdičkami též dost zachraňují) tento styl velmi dobře sedí a od ostatních absurdních komedií podobného ražení vlastně Yorgos Lanthimos svého Humra tímhle stylem i dost odlíšil. Nicméně i tak bych si v takovém filmu za sebe přál méně umělých artových záběrů (+ kratší stopáž), které zejména v první seznamovací třetině brzdily komediální potenciál, stejně tak méně zvrhlostí (víc než pár sexuálních hrátek mi vadily ty nechutné záběry na mrtvoly včetně psa) a na oplátku mnohem víc skutečného humoru. Zážitkem pro mě Humr i přesto byl, asi na tuhle vesměs dost povedenou filmovou podivnost jen tak nezapomenu, některé scény mě přímo nadchly, jiné znepokojily a asi dost z nich mi dlouho zůstane v paměti, ale stejně si nejsem jist, zda právě vzhledem k onomu poměru výše zmíněných indegrediencí půjde o film, který bych si v budoucnu chtěl pustit znovu. Ty 4 hvězdičky jsou z mé strany výrazně slabší. [75%] **** Jinak nemohu si pomoct, ale Colin Farell v hlavní roli mi tady vzhledově neskutečně připomínal francouzského herce Michaela Lonsdala zamlada a jak koukám do galerie, že Farell v reálu i dalších filmech vypadá úplně jinak, docela by mě zajímalo, zda v tom byl záměr či nějaký hlubší odkaz. (16.01.2022)

Surrealistické, nápadité, ujeté. Někdy je fajn vzpomenout na studentská léta a nechat se překvapit nějakou bizarností, která má (což řada klubových kousků z oněch vysokoškolských let neměla) co sdělit. Vztahy jsou sakra křehké, a když se do nich pustí cyničtí hrdinové zvrhlého Hotelu, solidně se do diváka zakousnou. Alespoň v „lepší“ první polovině. To s cukajícími koutky pozorujeme hledání druhé polovičky – pokud to za určitou dobu neklapne, stanou se z klientů zvířata dle vlastního výběru. Divák se ze situací mezi hotelovými zdmi baví náramně. A tvůrci přikládají do kotle pomocí neotřelých (ale furt snesitelných) nápadů. Škoda, že v přítomnosti revoltujících lesních Samotářů zvolníme a na originalitu úvodu se už nedostaneme. I tak brilantní satira dnešní společnosti s výbornými herci. (08.01.2016)

Yorgos Lanthimos patří nezpochybnitelně mezi nejnápaditější scénáristy současnosti. Velmi pozitivně oceňuji, že má výrazný autorský rukopis a nestaví své filmy podle zaběhnuté šablony. Každý jeho snímek je skutečně jedinečným zážitkem. V tomto filmu vystavěl naprosto šílenou verzi antiutopické společnosti a postavil proti sobě dva extrémy současného partnerství. Na jedné straně je zoufalá snaha lidi párovat a na straně druhá je zoufalá snaha lidem párování nedovolit. V podstatě pouze radikálně zextremnil současný stav ve společnosti a nechal tak krásně vyniknout jeho nedostatky. Tímto nápadem si připravil půdu pro něco těžce šíleného. Tradičně nechyběl ani kopec černého humoru. Přitom je to celé tak jednoduché. Člověk se pouze potřebuje naučit být šťastný a spokojený sám, nebýt na nikom závislý a nikoho nepotřebovat. Teprve tehdy má smysl se poohlížet po drahé polovičce. Jen ten, kdo dovede být maximálně šťastný sám, dovede být šťastný i v něčí každodenní společnosti. Ve všech ostatních případech vstupem do vztahu pouze odjistí pojistku tikající bombě. Lepší tři kousky. (30.04.2018)