Humr

Lanthimosa a spol. skrátka baví vymýšľať divné pravidlá, podľa ktorých sa ľudia riadia. Pozerať sa na tie jeho výmysly ma nesmierne baví. Aggeliki nesmie chýbať, herci sú výborní, Colin najlepší ... v lese to síce trošku stratí grády, ale aj tak je to výborné. Toľko pravdy vám v tom filme bije do očí, a toľko veľa je tam z toho nášho naozajstného sveta ... Lanthimos tentokrát brnkol na vážnu strunu trochu viac ako zvyčajne. (16.02.2016)

Tož vitejte ve městě, ve kterém vás můžou zatknout a odvést pro absenci stálého partnera ve vašem životě, a především vitejte v hotelu, kde vás dle vlastního výběru za 45 dní promění ve zvíře! :o) ... Pro takovéto podivné komedie ve stylu Lesterovy Obývací ložnice či vybraných kousků z dílny Jeana-Pierra Mockyho mám od jisté doby slabost a těší mě, že se pořád najdou tvůrci, kteří s podobně laděnými náměty z absurdního prostředí s absurdními zákony i postavy dokážou přijít ve filmu i dnes. Ten ústřední nápad je tu nesmírně originální, děj má docela zábavný průběh naplněný různými bizarnostmi a vtipnými kuriozity přítomnými často i jen v pozadí pro všímavé diváky (např. procházení velblouda či plameňáka pár metrů za postavama během dialogů v lese), samotný děj mě chytil a napínal mě, s čím vším ještě vyleze a jakým směrem se osud hlavního hrdiny chyceného do pasti bude vyvíjet. Na druhé straně (berte ale můj názor jako čistě z laického pohledu diváka) jsem se nejednou během filmu ptal, zda právě toto je námět vhodný pro dvouhodinovou(!) stopáž a výrazně artovou formu plnou dlouhých uměleckých záběrů, skrze níž se zřejmě režisér snaží udělat z podobného námětu cosi hlubokého. Po necelé polovině, kdy jsem si dopřál během sledování malou pauzu, jsem nakonec uznal, že pomalé tempo má v některých scénách svůj význam, neboť umožňuje divákovi lépe procítit tu absurdní situaci Davida z dramatického úhlu pohledu + rovněž k dost silným závěrečným 20ti minutám (které můj celkový dojem hodně silně rozkolísaný mezi 3 a 4 hvězdičkami též dost zachraňují) tento styl velmi dobře sedí a od ostatních absurdních komedií podobného ražení vlastně Yorgos Lanthimos svého Humra tímhle stylem i dost odlíšil. Nicméně i tak bych si v takovém filmu za sebe přál méně umělých artových záběrů (+ kratší stopáž), které zejména v první seznamovací třetině brzdily komediální potenciál, stejně tak méně zvrhlostí (víc než pár sexuálních hrátek mi vadily ty nechutné záběry na mrtvoly včetně psa) a na oplátku mnohem víc skutečného humoru. Zážitkem pro mě Humr i přesto byl, asi na tuhle vesměs dost povedenou filmovou podivnost jen tak nezapomenu, některé scény mě přímo nadchly, jiné znepokojily a asi dost z nich mi dlouho zůstane v paměti, ale stejně si nejsem jist, zda právě vzhledem k onomu poměru výše zmíněných indegrediencí půjde o film, který bych si v budoucnu chtěl pustit znovu. Ty 4 hvězdičky jsou z mé strany výrazně slabší. [75%] **** Jinak nemohu si pomoct, ale Colin Farell v hlavní roli mi tady vzhledově neskutečně připomínal francouzského herce Michaela Lonsdala zamlada a jak koukám do galerie, že Farell v reálu i dalších filmech vypadá úplně jinak, docela by mě zajímalo, zda v tom byl záměr či nějaký hlubší odkaz. (16.01.2022)

Ten kdo vymyslel námět filmu se asi v dětství hodně díval na Divoké psa Maxipsa Fíka, protože takový námět tě v kolně aut necinkne ani omylem. Musím říct, že jsem si na ten příběh/myšlenku zvykal vlastně celý film a stejně jsem jí nepřijal. Humr na mě působil děsně nepříjemně, což není kritika, ale pocit. Originalita je v první půli hodná výstavy, tady nemám co vyčíst, vše působilo zvráceně, ale přirozeně, ovšem v "lesní" části polevuje dusno, depresivnost a atmosféra plave v nedotaženosti vztahu havních hrdinů a ani přibývající počet myšlenkových dotazů "to jako fakt? " moc nepřidává. (22.03.2016)

Netuše, do čeho jsem to šlápla, si řikám: Trier? Haneke? A ono ne. Někdo úplně jinej, ale stejně postiženej. V jedný totce nesmíš být singl, jinak z tebe bude zvíře, v druhý se nesmíš párovat, leda by sis chtěl vykopat předem hrob. Pecka nápad, bizarní podmínky a pravidla, ALE! strojově a bezemočně jak panenky na klíček hrají všichni, takže jistě vklad režiséra, ale nechápu proč. Vadilo mi to. Jinak je humr něco, co se každý den vskutku nevidí. Jdu na Špičák :). (19.01.2016)

Tomuto „skvostu“ bych rozhodně trochu upravil distribuční název, a to vyškrtnutím počátečního „H“, protáhnutím „u“ a osazením „d“ na konec. Takový titul by daleko lépe charakterizoval ubíjející hemoroidiádu, která dokazuje, že hranice mezi snesitelným bizárem a úmornou artovou pičovinou pro ufony je opravdu tenká. Úmrd slouží výhradně k ukájení uměleckých ambicí nějakého patrně patologicky osamělého řeckého narkáče, jemuž piko vnuklo „fuckt hustou“ existenciální sci-fi vizi dekadentně upadajícího lidstva. Ta spočívá v represivně vynucené ultimativní seznamce „Najdi si partnera, nebo tě proměníme v tapíra!“. Aby ten absurdní kýbl sraček alespoň nějak udržel pohromadě, musel jej náš milý Jorgos Šňupakis dovybavit vskutku neprůstřelnou premisou, že se v blízké budoucnosti začneme všichni chovat jako totální kokoti. Výsledkem je ukrutný pomatený blivajz, táhnoucí se jako tchýnin chrchel, s asi třemi explicitně šokujícími momenty, které však zdaleka nevyváží ty dvě hodiny, během nichž se člověk modlí, aby měl oplechovanou prdel. A nevytrhl to ani jako o život hrající fešácký Kolín, ani rozkokošná Ráchel, od které bych si i v jejích devětačtyřiceti klidně nechal zahřát pneumatiky před velkou cenou, a vůbec by nemusela škemrat. S kapesníkem napuštěným nějakým výživným syntetickým rozpouštědlem bych to možná viděl optimističtěji a zajisté si vychutnal ty přehršle skrytých metafor, artových jinotajů a hlubokých filosofických mouder, ale nedávno jsem odmašťoval plot, takže došlo. (13.01.2020)