Půlnoc druhého dne

Na rôzne podivnosti z Hong Kongu som už síce dávno zvyknutý, ale podobné prestrelené bizarnosti akým je aj Midnight After mám stále problém akceptovať. Zase jeden nezmyselný multi-žánrový mix mystery, komédie, drámy, hororu, thrilleru, sci-fi, fantasy a vo výsledku ani jedno z toho, resp. nič poriadne. Len sled náhodných, čoraz divnejších scén bez zmyslu a bez jasnej dejovej línie, v ktorej sa navyše pohybujú nesympatické, preafektované postavy. Nevravím, že všetky scény sú zlé, niektoré sú celkom efektné a aj tých pár záberov na opustené ulice veľkomesta majú niečo do seba (aj keď úprimne, polovicu filmu sa tam sedí v kaviarni), ale ako celom je toto je ďaleko za hranou, skutočne prestrelené, nekonzistentné a Fruit Chanovi tento pokus rozhodne nevyšiel. Divím sa, že v tom niekto dokáže vidieť akúsi kritiku súčasného Hong Kongu. Ak tam aj nejaká je, tak je podaná veľmi nešťastným spôsobom, ktorý nehodlám akceptovať. CELKOVO: 1* (2/10) (19.09.2014)

Obrovské zklamání. Midnight after by se dal označit za nejvyčerpavájící film roku. Po skončení jsem byl unavený, jako bych uběhl 10 kilometrů. Vůbec mi to nesedlo, ze začátku se mi to ještě líbilo, jistá nepředvídatelnost dávala filmu šťávu, ale pak jsem se začal ztrácet ve sledu náhodných událostí. Při filmu je třeba být neustále v pozoru, jakmile vás začne otravovat komár jako mě, máte po filmu. Akční vůbec, horror těžko, Drama-Thriller budiž. Velmi divné. (01.09.2014)

Byla to úchylná pitomost, ale tak úchylně blbá, že bylo až zajímavé to sledovat a čekat, co z toho nakonec vzejde. Bohužel tak od poloviny to ale z "weird TV scifárny" začalo sklouzávat do naprosté debility mimo smysl a z mystery-scifi s možná laciným nápadem, ale umožňujícím zajímavou zápletku se vyklubala prostě en nezvládnutá debilita plovoucí okolní stokou. Právě dnes jsme měli s kolegou v práci debatu nad tím, že vlastně takřka vůbec nevznikají nějaké takové ty "pravé sci-fi", tohle tu marnost jen podtrhuje. Od odpadu to zachraňuje jen ona počáteční mimóznost s patinou "co z tohohle vzejde...?". (22.01.2015)

Začátek se mi hodně líbil. Spousta zajímavých náznaků k možnému vysvětlení či řešení situace se však brzy změní na trauma z Lost, kde se taky nic nevyřešilo, navíc šlehnuté rovněž nějakou drogou. Možná snad, že šlo o sen toho feťáka, pak by se daly vysvětlit všechny ty "houbičkové" pasáže, kde jsem jen nevěřícně kroutil hlavou, co se to zas děje a proč. Postavy se časem začaly chovat zcela idiotsky, a jestli mělo jít o nějakou satiru na současné čínské, korejské a japonské vztahy a poměry, kombinované s neschopností dostat se ven z maloměsta (které tedy jako maloměsto moc nevypadalo), tak jako sorry, tyhle nuance jsem nepobral, taky nejsem Číňan. Spousta věcí je nakonec opět nedořešena a nevysvětlena - jak se vším souviseli ti první, co se hádali v autobusu? Kdo tedy byli ti záhadní Japonci v maskách a skutečně je ten blonďák znal? Proč měl pořád vizi, že holce lítají vlasy? Protože to cool vypadalo? Vážně takhle vypadají následky ozáření? Jak to, že se holka tomu klukovi nakonec dovolala? Jak to, že uteklo osm let? Proč nakonec kurnik nejeli k té hoře, o jaký signál tedy šlo? A co s tím do prčic společného David Bowie? Fakt na houby, vlastně na houbičky, když tahá režisér diváka celé dvě hodiny za fusekli, aby na něho na konci plivl jako "strýček". (12.07.2015)

Na yeh ling san, ngo joa seung liu Wong Gok hoi wong dai bou dik hung Van aneb Ztraceni po čínsku. 1) Jak už tak Číňani rádi všechno kopírují, při sledování seriálu Lost si partička hongkongských filmařů zřejmě řekla, že něco takového přece taky umějí. Stačí vyprodukovat skrumáž nesrozumitelných scén vedoucích odnikud nikam a pokud náhodou by hrozilo nějaké vysvětlení, rychle přeskočit na další absurditu. Jenom aby to nemělo hlavu a patu! Americký rozpočet na mnoho seriálových dílů neměli, ale i s malým kašpárkem lze zahrát velkou muziku. Jak se diváci mohou přesvědčit, záměr se podařil. Tím nechci říci, že film dělali nějací neumětelové. Režie, kamera, herci a konec konců i scénář vykazují zkušené řemeslníky._____ 2) Spoiler. Možná se mýlím. Možná je film opravdu metaforou vztahu Hong Kongu k Číně, jen těžko pochopitelnou nezasvěcenému Evropanovi. a surrealistická atmosféra je politickým vzkazem o ztrátě morálky a vášně, symbolizované průjezdem tunelem. Možná všechny ostatní zabil neviditelný virus a sedmnáct lidí z autobusu jsou jediní přeživší. Cestující se nepřesunuli do budoucnosti, a vše, co zažívali před průjezdem tunelem, byly jen implantované vzpomínky. Možná by si to chtělo přečíst předlohu, podle které byl film natočen. A možná je vše úplně jinak._____ 3) Zajímavý koment: JFL, honajz, maddy. (16.07.2015)