Smradi

Zatímco okolo přelomu tisíciletí se většina filmů pro kina točila ještě na klasickou filmovou surovinu, z tohohle televizní technologie vyloženě čouhá. Je to v podstatě taková typická televizní inscenace s odpovídajícím pojetím režijní estetiky: sice bez využití tříkamerového řetězce (o to delší jsou pak statické interiérové záběry) a s větším počtem exteriérových obrazů, ale kdyby ji natočil v osmdesátých letech např. takový Jiří Adamec, asi by se výsledek moc nelišil, snad jen v tom, že by podstatně víc používal ruční kameru. A ještě ke způsobu distribuce: když v roce 1993 natočil Karel Kachyňa film Kráva, odpovědní lidé v České televizi nezodpovědně usoudili, že pro tento umělecký skvost je postačující odvysílání v televizi. K tomu už není - zvlášť při porovnání kvalit Krávy a Smradů - co dodat... (04.10.2014)

Tento film je pro mé hodnocení specifický, jelikož jsem měl tu "čest" se zainteresovanými osobami se osobně potkávat, především pak s dvojicí romských hochů. Sledoval jsem jejich životní vývoj z kloučků, co se snaží mít záliby jako fotbal, přes nárůst agrese vůči ostatním klukům a konče jejich úprkem z rodné vesnice, který jsem zaznamenal až posléze ve 13. komnatě Terezy Boučkové. Z těchto důvodů mám na celý průběh jiný pohled. Film se nešťastně ubírá jedním a prostým směrem, snaží se diváka jasně upoutat k jednomu názoru, nicméně si zaslouží víc rozvinout povědomí matky a otce dětí, jejich vývoj a především snahu jít proti vrozeným dispozicím dětí romského původu, který je však ve většině případech nakonec zbytečný. 65 %. (11.05.2013)

Tak tohle opravdu ne. 93 minut pekelný nudy s filmem s prominutím o hovně. Manželé si vezmou na krk bílý, černý a bíločerný děcko. Pan Barták je přesvědčen že ten jejich ''černej hajzl'' mu rozbil přední sklo u auta (mám podobné zkušenosti, ale nejsem černej a ta škodovka byla bílá). Herci byli ostřesný a situace kdy matka dostává záchvat vzteku a rupnou jí nervy kdy div neubije ''své'' dítě, které už tak dost má problémy se zdravím (silné astma - nic příjemného vám povím). Nuda,nuda,shit,shit. (22.02.2011)

Relativně krátký film, u kterého podle mě forma pohltila obsah (a u kterého jsem se až nezdravě nudil, vezmeme-li v potaz závažnost tématu). Usilovná stylizace do co nejsyrovějšího a nejnepřívětivějšího prostředí je až přehnaná, a nic na tom nezmění ani Petra Špalková, která má snad patent na citové výbuchy. (21.01.2006)

Xenofobohemian Rhapsody. Každá z postav dostane několik desítek sekund trvající detail obličeje k vyjádření tichého emočního vypětí, prostředí je často snímáno z perspektivy ptáka, který se zastavil v letu a nebo požil a do toho rozverně hraje Jablkoň. Forma na sebe celkem zbytečně strhává pozornost a pro ten ze zkušeností čerpající příběh o rodičovském každodenním boji, co nelze vyhrát a nemůžete si dovolit prohrát, je jen koulí u nohy.. (06.04.2023)