Svatý rok

Překvapuje mě zde to velké množství maximálních hodnocení, která byla do jisté míry ovlivněna také faktem, že se jedná o poslední snímek Mistra Gabina. Určitě to není špatný film, ale rozhodně ani žádný výrazný mezník světové filmografie. Gabin je zde jako vždy skvělý, a to samé lze říct i o dalších hercích. Nicméně slabý scénář nezachrání ani herci, ani výborný původní český dabing. (17.11.2016)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 12.2.1983, réžia českého znenia (ÚPF 1979) = K.M. WALLÓ - K tomuto filmu mám obzvlášť sentimentálny vzťah. Bol to totiž prvý film s GABINOM, ktorý som sledoval s mojím dedkom. A nebolo by na tom nič zvláštne, ale môj dedko vzal na milosť len veľmi málo snímok. A ešte niečo, a to vravím bez srandy. Môj dedko vyzeral úplne ako Gabin a "oplýval" navonok podobne nevrlou povahou. Ale hlboko vo vnútri bol ČLOVEK. Tak mi nenadávajte za tieto výlevy, ale toto som si musel napísať. No a ešte ďakujem LEVNÝM KNIHÁM za dokonalé DVD. Aj s pôvodným kinodabingom. Amen. (2.9.2009) (02.09.2009)

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen. • Úplne posledný titul: Jeana Gabina, teraz teda iba snáď naprosto úprimne i podotknem: „Skrátka; myslel som si, že sa totižto bude niesť v celkom opačnom duchu, i keď zase na druhej strane zrovna povedzme, že akýsi »kriminálny podtón«, ostal znovu zachovaným, alebo by som dokonca danú situáciu ešte podtrhol i v tom zmysle, že Giraultov počin neustále «klamal telom», pretože úvodná línia udalostí mala jasne nastavenú hlavnú myšlienku, ktorú sa následne podarilo i [zdarne] [z]realizovať, pričom práve odvtedy som sa naladil na vskutku rozdielny vývoj prichádzajúcich situácií, čo sa akosi napokon vôbec ale nepotvrdilo, kedy podľa mňa scenáristi odviedli poriadny kus poctivej roboty, nakoľko ma dokázali naozaj úspešne zmiasť • A zároveň možno to je i hlavný kameň úrazu, za ktorý paradoxne môže jedine iba scenár! • Ústrední protagonisti, v tomto prípade dvaja recidivisti: Max Lambert v podaní Jeanom Gabinom a Pierre Bizet v podaní Jeanom-Claudeom Brialym; sprvoti nielenže pomerne dosť podivuhodným spôsobom ubzikli z centrálnej väznice v Melune, ale súčasne sa k tomu i neskoršie prezliekli za akýchsi »cirkevných hodnostárov«, čo už u mňa mimochodom; začínalo pomaličky, ale isto, vzbudzovať určité rozpaky, no budiž, malo to svoju opodstatnenú logiku, vďaka ktorej potom pôsobili celkovo nenápadne, alias [i-n-k-o-g-n-i-t-o]. • Tentoraz mi najviac prekážal len samotný spôsob ich úteku, ktorý na mňa zapôsobil príliš nevierohodne [automaticky kvôli tomu strhnem jednu *], za to ale ďalší postup prechodu z miesta A na miesto B [respektíve ešte aj niečo medzi tým], bol už rozhodne oveľa viacej zaujímavejším, i keď sa postupne taktiež stával i stereotypnejším v rámci celku, čo rovnako zrejme prežívali i »vedľajšie postavy«, začínajúce pociťovať určitú únavu. • Jednoducho povedané: ústredné charaktery potrebovali prekonať danú vzdialenosť medzi týmito dvomi ["tromi"] bodmi, keď ako naschvál sa im začali hádzať polená pod kolená. • Nie, nesúhlasím so všetkými danými postupmi tak, ako mi boli zaradom [od]prezentované, s ktorými sa nedokážem plne stotožniť! • To čo malo vyzerať akože interesantne, tak to začínalo čoraz viac strácať [dejovú] energiu, stručne ozrejmené v tom význame, že dianie sa zaseklo [na]mieste. • I napriek tomu sa tento úctyhodný: m o n s t r é   s a c r é, v žiadnom prípade nemusel vonkoncom za nič hanbiť, veď predsa svojou priamou účasťou P R I S P E L do neúrekom kinematografických zárezov, aké si budem navždy pamätať. (11.01.2024)

Jean Gabin je herec-pojem, o němž lze bez nadsázky napsat, že zatímco jiní herci se o role ucházejí, v Gabinově případě platí, že je poctou pro roli, kterou si vybere. Vynikající "šprechr", skvělý mistr uměřeného realistického herectví, charakterizovaného maximální sevřeností a až strohou úsporností gest i mimiky, záříi ve svém posledním filmu způsobem, který bere dech. Nepochybně i proto, že má vynikající sekundanty v "lupinovi" Jeanu-Claudu Brialim, stále půvabné Danielle Darieuxové i v neméně zdatném policejním komisaři Barbierovi v podání pro mne zcela neznámého Henri Virlojeuxe a znamenitém, skvěle vypointovaném scénáři Galeyově a Vilfridově, jehož přednosti dále zdůrazńuje skvělá režie klasika francouzského hraného filmu Jeana Giraulta. Detektivní komedie, postavená na francouzském espritu, je současně jízlivým pohledem na společnost své doby. Kritické ostří je "mixováno" ne jako hlavní ingredience, ale naopak jako cosi navenek druhotného, s příběhem téměř nesouvisejícího. Ale skutečnost, že prokreslení psychologie a myšlení protagonistů, ale i okrajovějších postav je věnována mimořádná pozornost, naznačuje mnohé, mj. i již konstatovaný kritický osten ať už v konzulově postavě v Tangeru či v podnikatelském pragmatismu zástupce italských aerolinií nebo zjevném diletantství trojice únosců, z nichž se herecky jako nejvýraznější jeví Nicoletta Machiavelli, není náhodná. Pozoruhodně zdařilé sloučení "lehkého" a "hlubokého" pohledu ve zdánlivě běžné klasické detektivce si uchovává svou svěžest, živost a nadčasovost pohledu a záběru i po desetiletích, která uplynula od jejího natočení. (12.11.2009)

Gabinovo rozloučení s diváky s pravým francouzským šarmem. Humor na úrovni, příjemné dialogy a skvělí herci. Není to film, kde se válíte celou stopáž, zato když přijde vtip, stojí za to. Vedle hojně citovaných "Jsme v prdeli, monsignore" či "Já už jsem přispěl" mě uzemnila postava feministky. "Žena má přijmout milost z rukou ženy? Jak ponižující." (19.10.2019)