Svatý rok

Ono to není jen o tom, že u komedie musíte řvát smíchy od začátku do konce, jinak stojí za starou belu. Abyste si užili koncert, taky přece není nutné chodit křepčit do kotle a nechat po sobě šlapat. Stačí sedět vzadu s čupr holkou, luskat si do rytmu a nasávat krom vínka i atmosféru. Tak je to i s francouzskými filmy. Kdo je zblblý současným trendem, že komedie = fakt hustej náser, ten by se sem snad ani neměl vyjadřovat, protože noblesu je v dnešním světě potřeba chránit. (27.12.2014)

Parádní kriminální komedie s výborným hereckým obsazením. Humor je tu takový příjemně decentní, rozhodně to není žádná zběsilá situační komedie,jak by možná zápletka s přestrojením naznačovala. Občas jsem si sice říkal, že těch humorných scén by se tam dalo vymyslet víc, na druhou stranu by to ale asi narušilo takovou tu poklidnou starosvětskou atmosféru. Nakonec jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ovšem Gabinova závěrečná hláška to jednoznačně vyřešila. (08.12.2013)

Kouzelná věcička, která mě pohladila na duši.. Vše mi tu ladilo a dohromady nádherně pasovalo, parádní scénář se skvělým zakončením, Jean Gabin a Jean-Claude Brialy báječní a vůbec celkově se jedná o zdařilou kriminální komedii, vtipnou, milou, ve svižném tempu odsýpající, s příjemným hudebním podmazem.. U mě spokojenost a úsměv na rtu.. (23.04.2020)

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen. • Úplne posledný titul: Jeana Gabina, teraz teda iba snáď naprosto úprimne i podotknem: „Skrátka; myslel som si, že sa totižto bude niesť v celkom opačnom duchu, i keď zase na druhej strane zrovna povedzme, že akýsi »kriminálny podtón«, ostal znovu zachovaným, alebo by som dokonca danú situáciu ešte podtrhol i v tom zmysle, že Giraultov počin neustále «klamal telom», pretože úvodná línia udalostí mala jasne nastavenú hlavnú myšlienku, ktorú sa následne podarilo i [zdarne] [z]realizovať, pričom práve odvtedy som sa naladil na vskutku rozdielny vývoj prichádzajúcich situácií, čo sa akosi napokon vôbec ale nepotvrdilo, kedy podľa mňa scenáristi odviedli poriadny kus poctivej roboty, nakoľko ma dokázali naozaj úspešne zmiasť • A zároveň možno to je i hlavný kameň úrazu, za ktorý paradoxne môže jedine iba scenár! • Ústrední protagonisti, v tomto prípade dvaja recidivisti: Max Lambert v podaní Jeanom Gabinom a Pierre Bizet v podaní Jeanom-Claudeom Brialym; sprvoti nielenže pomerne dosť podivuhodným spôsobom ubzikli z centrálnej väznice v Melune, ale súčasne sa k tomu i neskoršie prezliekli za akýchsi »cirkevných hodnostárov«, čo už u mňa mimochodom; začínalo pomaličky, ale isto, vzbudzovať určité rozpaky, no budiž, malo to svoju opodstatnenú logiku, vďaka ktorej potom pôsobili celkovo nenápadne, alias [i-n-k-o-g-n-i-t-o]. • Tentoraz mi najviac prekážal len samotný spôsob ich úteku, ktorý na mňa zapôsobil príliš nevierohodne [automaticky kvôli tomu strhnem jednu *], za to ale ďalší postup prechodu z miesta A na miesto B [respektíve ešte aj niečo medzi tým], bol už rozhodne oveľa viacej zaujímavejším, i keď sa postupne taktiež stával i stereotypnejším v rámci celku, čo rovnako zrejme prežívali i »vedľajšie postavy«, začínajúce pociťovať určitú únavu. • Jednoducho povedané: ústredné charaktery potrebovali prekonať danú vzdialenosť medzi týmito dvomi ["tromi"] bodmi, keď ako naschvál sa im začali hádzať polená pod kolená. • Nie, nesúhlasím so všetkými danými postupmi tak, ako mi boli zaradom [od]prezentované, s ktorými sa nedokážem plne stotožniť! • To čo malo vyzerať akože interesantne, tak to začínalo čoraz viac strácať [dejovú] energiu, stručne ozrejmené v tom význame, že dianie sa zaseklo [na]mieste. • I napriek tomu sa tento úctyhodný: m o n s t r é   s a c r é, v žiadnom prípade nemusel vonkoncom za nič hanbiť, veď predsa svojou priamou účasťou P R I S P E L do neúrekom kinematografických zárezov, aké si budem navždy pamätať. (11.01.2024)

Poslední film Jeana Gabina přinesl příjemnou podívanou na klasickou dvojnásobně kriminální komedii, jakou Francouzi u sedmdesátých letech uměli snad nejlépe na světě. Pokud jsem tenhle film někdy viděl, tak už jsem děj zapomněl a mohl jsem se mu plně oddat, aniž jsem měl nutkání odběhnout od obrazovky, ba naopak. Svatý rok je připomínán jen okrajově, dva uprchlí trestanci se totiž v převleku za černo.... snaží dostat do Říma, kde se konají velké slavnosti, ale kde má hlavně Jean Gabin ukrytý poklad, který se mu však za jeho nepřítomnosti (jak tušíme od okamžiku, kdy je taxi dovezlo namísto úkrytu) přeměnilo v supermoderní svatostánek. A mezitím dobrodružství na palubě uneseného letadla. Pravda je, že tady to trošku ve scénáři skřípalo, ale film měl především pobavit, a to se mu povedlo. Pět hvězdiček pro Jeana Gabina i povedený závěr. (21.12.2014)