Hrbáč

Film, ktorý mám tak nejak spojený s 80. rokmi a malými tv obrazovkami, na ktorých naše mamy milovali chrabrého Jeana Maraisa s kordom v ruke. A vo svojej dobe zase roztúžené Francúzsky v kinách. A s novou vlnou, ktorá proti podobným typom filmov brojila. Príbeh je klasický, až šablónovitý a v tom je asi aj jeho pravé kúzlo. Na mňa už ale v druhej polovici desiatych rokov nového tisícročia nefunguje skoro vôbec a pochybujem, že si táto vlna starých šermiarskych a kostýmových francúzskych filmov nachádza stále nových a nových priaznivcov. (13.04.2016)

Hunebelle měl tentokrát smůlu, neb v prvních minutách Hrbáče zmocnilo se mě jízlivé rozpoložení a sepsal jsem si následující seznam: šerm, jed, happy end, honička na koních, bál, intrikánka, nečestně zabitý klaďas, supertajný dopis, sirotek/díte s tajenými rodiči. Začal jsem si dělat čárky. Šerm - 6x, jed - 0x, happy end - 1x, honička na koních - 2x, bál - 2x, intrikánka - 0x, sirotek - tak napůl, nečestně zabitý klaďas - 1x, supertajný dopis - 1x. A to mi možná nějaká ta čárka unikla. Zapomněl jsem na vypečeného sluhu! Někdo by mohl tvrdit, že k filmům tohoto žánru a z této doby, to prostě neodmyslitelně patří. Já tvrdím, že stejně tak by k žánrovým vlastnostem mohl směle přiřadit tuctovost. Proces umělecké (scénaristické) tvorby by neměl připomínat míchání balíčku karet. Tam také jsou králové, svršci, dámy a spodci. (20.01.2010)

Jedno z nejlepších děl z těch mnoha klasických francouzských historických snímků 50. a 60. let. Jean Marais k mnohým z nich neodmyslitelně patří a dá se říct, že byly hlavní náplní jeho herecké kariéry. Hrbáč ale není jen prvoplánovitá, hloupoučká a naivní romantika - jako většina z těchto typů filmů. Příběh je vyvážený, má hlavu a patu, není přeslazený ani hloupý, obsahuje skvělé šermířské souboje a má spád a napětí. Moc jsem se bavil. 80%. (27.08.2019)

Dva historické filmy jsem už s Jeanem Maraisem viděl. Ani Železná maska ani Hrabě Monte Christo se mi nelíbily tak moc, jako Hrbáč. Stará klasika ještě poctivě udělaná bez velikášských triků, které by spolykaly plno peněz. A přitom to jde. Tím spíš, že na filmu se sešla skupina, která má za sebou úspěšné tituly. Marais, režisér Hunebelle a scénáristi Halain a Foucaud dělali všichni trilogii Fantomase. Jean Halain ale vytvářel i vynikající komedie typu Oskar či Piti Piti Pa. A pak to nemá fungovat. Celý příběh tak trochu vyznívá jako Monte Christův. K tomu si ale připočtěte uspokojující počet velmi kvalitních šermířských soubojů, skvělou masku hrbáče - maskéři se opravdu blýskli a celkově dobrý příběh se zápletkou a průběhem, který nenudí. Mě spíše překvapil velký věkový rozdíl mezi postavami, které se do sebe měly zamilovat, kdy mladá dívka byla prezentovaná jako šestnáctiletá a jemu muselo být rozhodně minimálně přes pětatřicet. Ve skutečnosti mezi herci bylo více než dvacet let. (09.08.2021)

Hlavní role je jako na míru ušitá Jeanu Marais. Toho skvěle doplňuje jeho pobočník Bourvil. To, co dělalo a snad ještě dělá tento film tak skvělým, jsou vedle hereckých výkonů obou zmiňovaných především šermířské souboje a bohatá výprava po francouzském venkově. Ovšem tento film má v sobě jistou pachuť nelidsky slušného a výjimečného člověka šlechtice Legardera (Jean Marais), který mi svojí mluvou a chováním připomínal strašně slušného a nepřemožitelného Vinnetoua či Old Shatterheanda. Stejné to bylo i u jeho koně, který se choval podobně jako Hatatitla. Alespoň si stejně lehali na zem i se svým pánem. Příběh je učebnicovým dobrodružstvím, který ve své době musel vzbudit pozornost. Dnes už to ale taková sláva není. Ty šermířské souboje a Francie 18. století tak netáhne jako před 60 lety. Alespoň mě teda tak ne. [3547. hodnocení, 117. komentář, 78%] (09.08.2021)