V zajetí démonů 2

James Wan zvláda svoje filmy s prehľadom. Hororová atmosféra mu nerobí žiadny problém a dokáže zo 100x videného urobiť mrazivo strašidelné scény. Prvý diel V zajatí démonov na mňa silno zapôsobil, dal som plný počet a nechápal som ako chce Wan nadviazať na ukončený príbeh. Nadviazal úplne jednoducho a to tak, že rozpráva príbeh úplne inej rodiny a ide v podstate o to isté. Atmosféra sa mu vydarila parádna, niektoré scény sú úplne fantastické. Najviac na mňa zapôsobil obraz a chodiaci tieň démona, ktorý chodil po miestnosti a vrátil sa na miesto, kde visel obraz. Šialene mrazivé! Je tu mnoho výborne zvládnutých hororových momentov, ale s blížiacim sa koncom som mal pocit, že je toho veľa a film mohol byť kratší. Je možné, že po druhom zhliadnutí dvihnem hodnotenie na maximum. Horor ako má byť! 80%. (13.11.2016)

Zhruba stejně dobrý jako jednička. V prvním díle mi sice byla asi o trochu sympatičtější ta šikanovaná rodina, ale duo Patrick Wilson / Vera Farmiga si stejně krade film pro sebe. Atmosféra funguje, líbí se mi Wanovo použití dobový hudby v daný době a lekačky fungujou (akorát jsem čekal větší finále s Valakem). Kvalitni horor. (03.07.2016)

Nejsem příliš fanda hororů a moc jsem jich také neviděl, ovšem Wanovu tvorbu mám projetou komplet. Ono těch levných lekaček je spousta, když si jen vzpomenu, kolik vzniklo Paranormal activity, tak je mi z toho ouzko. Ovšem když se do něčeho pustí tenhle mistr hororu, je to vždy o třídu nebo dvě lepší. To je i případ druhého Conjuringu, na který jsme si díky malé odbočce u Universalu museli počkat a ačkoliv i tam se objevuje dost poměrně laciných lekaček, o druhý letošní the Boy se opravdu nejedná. A diváci to ví a také na to přišli. V současné době je holt pouze zkrátka jen jeden hororový mág, který si na svých filmech dává maximálně záležet a vždy obsahují tíživou atmosféru stravitelnou i pro lidi, kteří obvykle horory nenakoukávají. A co víc, za těch úctihodných 130 minut jsem se nenudil ani chviličku...9/10 (28.08.2016)

Druhý diel mi prišiel o niečo lepšie zvládnutý ako predchádzajúci, možno je to dané ale aj tým, že zasadením do Anglicka a spočiatku dvoma dejovými líniami sa snaží aj od toho prvého odlíšiť. Odlišuje sa aj dramaturgiou, Warrenovci sa do hry zapájajú až v polovici filmu a my tušíme, že obe dejové línie sa pretnú aj napriek tomu, že tomu pre postavy nič nenasvedčuje. Ak sa nad tým zamyslíme, tak prvá hodina by sa z hľadiska informácií bez problémov vtlačila aj do klasickej expozície, avšak je pôsobivejšia. Samozrejme preto, že vidíme iba náznaky, tempo je pomalé a napätie sa stupňuje a scéna častokrát neskončí ani ľakačkou. Druhú polovicu nech radšej vynechajú diváci, ktorí zastávajú názor, že čo nevidíme, toho sa aj najviac bojíme. Akoby film točili dvaja režiséri. (30.07.2024)

Klatě, proč mám tak ráda duchařské hororové filmy, ale zároveň nemůžu najít skoro žádný, který by se mi líbil a doopravdy mi přišel dobrý? Stejně jako v případě prvního filmu mě úplně nejvíc mrzí, jak rychle se Wan zbavil čehokoliv unikátního na zdrojovém materiálu a udělal z toho "hlasitý jump-scare počin Jamese Wana č. 123". Když si člověk najde skutečné nahrávky rozhovorů se skutečnými sestrami, srdce ho bolí z toho, jak zajímavý film by to mohl být, kdyby se tenhle duch objevil na plátně. Skutečné sestry vypadají na jednu stranu jako normální holky a na druhou jsou znepokojivé jak bič. Během rozhovorů s vyšetřovateli jsou uvolněné, usmívají se a vyměňují si potměšilé pohledy dost na to, aby divák pojal podezření, že si to celé vymyslely, ale rovněž produkují dostatek podivných úkazů na to, aby si některé vyšetřovatele omotaly kolem prstu. Zkrátka a dobře, kéž by tohle téma přišlo pod ruky "intelektuálnímu" filmaři a nikoliv hororovému rutinérovi. Ach jo. (25.10.2017)