Železná maska

Velmi vtipné zpracování mnohokrát (více či méně úspěšně) opakovaného příběhu. Navíc je tam takřka americký happy-end, ke kterému se dojde skrze francouzskou logiku. D´Artagnana si sice nepředstavuji jako Jeana Maraise, ale nikterak mi nevadil a jeho svádění Mme de Chaulnes působilo vskutku komicky. Z televize doslova vystupovaly syté barvy francouzských filmů ze šedesátých let a já obdivovala nejeden nádherný kostým. Nakonec jsem zůstala spokojená, protože jsem za dobu strávenou u celkem zábavného filmu spatřila několik přenádherných úsměvů Jeana Rocheforta, a to mi ke štěstí úplně stačí :). (17.02.2008)

Historický film s prvky jak romatickými, tak komediálními. Příběh, známý již ze zpracování s Richardem Chamberlainem, nebo Leonardo Di Capriem, je tady podáván v malinko pozměněné podobě, jeho konečné vyznění je ale stejné. Docela zábavné je nadbíhání D'Artagnana jedné dvorní dámě, které je neustále někým přerušováno, což kupodivu působí humorně i na několikátý pokus, čímž je úspěšně vyvráceno pořekadlo, že "opakovaný vtip není vtipem". (02.09.2002)

Ze začátku jsme si s filmem příliš netykali, ale ke konci už jsme byli kámošu největší. Příběh plný humoru, romantiky, intrik a šermířských soubojů, ty teda mohli být klidně i ve větší míře. Z herců bych vypíchnul Jean Rocheforta, bylo vidět jak si užívá svou roli a já si díky tomu mohl užívat jeho herecký výkon. Na závěr ještě musím zmínit ženskou stránku filmu, protože holky jsou tady fakt nádherný, nevím jestli to dělali ty kostýmy nebo jejich odvaha, ale fakt byly k sezřání, jóóó, hold bejt chlapem se při sledování filmů docela často těžce vyplácí. (10.01.2010)

Lehce omšelá kostýmní podívaná, která si mě však získala tím, že se absolutně nebere vážně. D’Artagnan je v podání Jeana Maraise přesně tak lehkovážný a hravý, jak jsem si ho vždy představovala, a to přestože Marais už tady není žádný zajíček. Jeho snaha konečně se spojit (dejme tomu) s paní svého srdce, je pořád roztomile dychtivá a opravdu jsem mu přála úspěch. Leč, když Francie zavolá, přehluší i volání lásky…..   Svižně oddychová záležitost, u které mi ani nevadí nepříliš nosný či inteligentní děj. SHRNUTÍ: Když se ti dějiny motají do milostného života. (25.08.2021)

Marais dabovaný Štěpničkou je neodolatelný i po letech. Nadsázka, když jeho dáma vybaví mušketýry slušivými oblečky, aby nebyli jako trhani. Ovšem popis bitvy jak román na pokračování. Dobývaná žena: „Bojím se o sukně i o své zásady.“ Jen tu D’Artagnanovi chybí další mušketýři. Oblíbené úsloví „Měla jste mne vidět před dvaceti lety“. Nejlepší výkon ovšem podává Jean Rochefort. „Chci ho za každou cenu. Živého či mrtvého. No, mrtvého bych raději,“ říká kardinál. Film je zářným příkladem toho, že poslouchat za dveřmi se vyplácí. Nejen služkám, ale i králům. Nebo alespoň jejich dvojčatům. Dobrá scéna, když lapkové okradou lapku. Představitel Ludvíka je ovšem tuctový, ne francouzsky šarmantní. Stejně tak Isabelle, i když i ta zaperlí: „Tak tedy on není on a on mne stále miluje.“ Maraisovi je ve filmu skoro padesát a hraje uvěřitelného čtyřicátníka, na koni mu to vyloženě sluší. Rozesmála mne scéna s podřezaným mostem. A samozřejmě neustále přerušované Maraisovy námluvy. Nakonec se ani neožení, že. Nejspokojenější je patrně Rochefort - v masce - a v Bastile. Leč v hojnosti. Kuchař tam prý byl skvělý. (16.06.2008)