Muž na laně

"Ptáte se mě, proč jsem to udělal? Inu, hnala mě přeci vpřed ta nezkrotná touha všech artistů překonávat hranice lidských možností! Jo, a taky jsem jeblý exhibicionistický pičus!" Robert Zeměpis zase po pár letech přilezl s opravdu fantasticky natočenou a skvěle zrežírovanou … kýčovitou forestžumpoidní rektobolnou klauniádou s androgynní Kateřinou Macháčkovou, která tam ke konci chvilku čurákuje na laně mezi nejoblíbenějšími přistávacími plochami Talibanu. Připadal jsem si, jakoby se mě někdo snažil přežrat cukrovou vatou, přičemž mě u toho nutil držet cizí penis a hladit kočky. Ačkoliv je závěrečná čtvrtina vskutku spektakulární a ten slizký cigánský homožonglér hraje opravdu dobře, absolutně to nepřebije první devadesátiminutovku, po které dávivě poblijete manéž, v hubě vám zůstane pachuť, jako byste zrovna někde v Zátiší se slunečnicemi a ovocem přeblafli troubícího jelena, máte ukrutný břichabol, levou ruku zasviněnou ráfkovým tvarohem a pravou plnou kočičí srsti, na kterou jste alergičtí. Rád bych věděl, jestli by se o něm taky psaly Harlekýny a točily patetické sračky, kdyby se ten Největší z Prakokotů tehdy rozmajznul o Menhetn a přibral sebou pár kravaťáků, zrovna mířících do kanclu přehřívat hypotéky. Ale patrně ano, Bean Ládinek jich už taky pár má. (15.12.2015)

Zábavně hravá feel good záležitost, jejíž hrdina mi byl - i díky výkonu Gordon-Levitta - sympatický, ačkoli jinak tyhle zbytečné hazardéry se životem nesnáším. A jehož sebevražedný kousek mě nadchl o to víc, že trpím strachem z výšek. Parádní kamera, škoda, že jsem to neviděl v Imaxu, to musel být masakr. (19.06.2016)

Příběh tak krásně americký, navíc tak symbolicky ukotvený na existenci newyorských Dvojčat, že pro domácí publikum musí nutně splňovat i terapeutickou funkci. Pro nás v Evropě zase zbude to, že Zemeckis jak už tradičně staví svůj příběh jako oslavu velkoleposti humanity, nádhery lidství. Pro Člověka není žádný cíl dost velký, Člověk dokáže cokoliv. A pro nás Čechy je tu Papá Rudy a jeho nečesky znějící čeština... :-) PS: Petit byl šílenec, neuvěřitelný akrobat, hrdina, ale nejkrásnější na tomhle příběhu je stejně ten rozsudek newyorského soudce, který Petita odsoudil k tomu, že musí za trest v Central Parku chodit na laně v rámci dobročinného dětského představení... (04.01.2016)

Po zhliadnutí tohto filmu bola moja prvá otázka, ako sa asi Phillippe cítil po tom, ako veže v 2001 roku padli. A stále by som bol zvedavý, ako sa na to všetko díva a či ho to bodlo do srdca, nakoľko prešiel po lane od jednej k druhej. Na začiatku filmu som až tak nadšený nebol, nakoľko ma trošku hnevalo viditeľné CGI, a pre mňa je rušivé ak si uvedomujem, že niečo nie je skutočné. Prvá polka ako nábeh a vysvetlenie je okey, no nebudem sa ňou moc zapodievať, lebo nie je moc, čo by som o nej povedal. Možno akurát to, že je pre mňa vždy radosť vo filme vidieť Bena Kingsleyho a platí to aj tu. Druhá polka je však absolútne fascinujúca a napínavá, no nie je to stále nič v porovnaní s poslednými dvadsiatimi minútami, kde už uvidíme skutočne prechod na lane. A hoci sú tam využité efekty, tak to človek sleduje zo zatajeným dychom, a vždy keď sa Phillippe otočil, tak tuhla krv v žilách. Radosť vidieť. Nebyť toho CGI, tak by som bol výrazne spokojný, no napriek tomu si myslím, že ide o skvelý filmový počin a veľmi zaujímavý príbeh, ktorý som rozhodne rád spoznal. (17.10.2015)

Velký zážitek a velké emoce ze skvělého filmu. Potenciál 3D je zde využit zcela mistrně (film s takovým námětem si o to vyloženě říká, natočen byl ovšem ve 2D a do formátu 3D ho převedli až odborníci ze společnosti Legend3D) - dokonalejší iluzi prostoru jsem zatím v IMAXu nezažil, všechny scény s překonáváním lana mezi oběma věžemi jsou prostě něco neuvěřitelného, zmítá mnou závrať z výšky 110 pater ještě teď, když si na to vzpomenu (více než 300 trikových záběrů pro tento film vzniklo v pražském postprodukčním studiu UPP, jako např. scéna přechodu po laně mezi věžemi katedrály Notre Dame; na filmu pracovalo kolem 90 grafiků déle než půl roku). Skvělý dojem umocňuje perfektní hudba, skvělá kamera (která ráda využívá dlouhé, švenkující záběry, namísto krátkých a rychlých střihů; průměrný film má obvykle 2000 i více jednotlivých záběrů, v tomto snímku je jich ale jenom 826) a výborné obsazení (excelentní Joseph Gordon-Levitt se učil chodit po provaze přímo od samotného Philippa Petita, který mu svoje zkušenosti předával během intenzivního soukromého kurzu po dobu 8 dnů, od 9 od rána do 5 do odpoledne; role Petita od Gordona-Lewitta navíc vyžadovala zvládnutí dialogů ve francouzštině a velké množství anglických dialogů musel přednést s Petitovým silným pařížským přízvukem - Gordon-Levitt kvůli tomu spolupracoval s učiteli francouzštiny a učiteli výslovnosti a k dipozici měl rovněž své frankofonní herecké kolegy, kteří mu pomáhali; ostatní herci jsou rovněž skvělí - speciální zmínku zaslouží velmi dobrá Charlotte Le Bon - pro mě moc příjemný herecký objev; snad jen škoda, že postava, kterou ztvárnil Ben Kingsley, neměla více prostoru). Navzdory předem známému konci je to film neobyčejně napínavý, vzrušující a vyloženě dechberoucí - seděl jsem před plátnem v němém úžasu s otevřenou pusou a pociťoval nejhlubší respekt k tomu, co ten chlapík předvedl. Samotný závěr potom vyloženě vhání slzy do očí. The Walk je působivým filmovým holdem Paříži a New Yorku 70. let a dvěma věžím WTC ("Obě věže ve filmu zcela jednoznačně fungují jako další z postav", pronesl Zemeckis), který za sebe doporučuji všemi deseti. P. S. Shodou okolností se mi před časem dostal do ruky výborný román Co svět světem stojí (autor Colum McCann), který se podobně jako Zemeckisův film také věnuje onomu husarskému kousku (pro nějž se vžilo označení "umělecký zločin století") Philippa Petita z r. 1974, jen z trochu jiného pohledu - pokud vás toto téma chytlo, knihu mohu též vřele doporučit. Existuje rovněž Oscarem ověnčený dokumentární film z r. 2008. (29.09.2015)