Režie:
Jan PrušinovskýScénář:
Jaroslav ŽváčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Žáčková, David Máj, Lucie Polišenská, Věra Kubánková, Jana Šulcová, Jan Vápeník, Martin Bonhard, Thomas Zielinski (více)Obsahy(1)
Užovka (Matěj Hádek) je ztracen ve svém vlastním životě. Je mu už skoro čtyřicet a nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpověděné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou (Jana Šulcová). Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že by Užovka mohl být už konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole. (Falcon)
(více)Videa (4)
Recenze (821)
Dráma len vďaka rozuzleniu. Inak sa jedná o čistokrvnú, pomerne realisticky poňatú komédiu zo života feťáka, ktorý je svojím najbližším okolím neustále vnímaný ako osoba, ktorá za nič zlé čo spácha - nemôže. Divák sa pár krát zasmeje, pár krát mu hlavou prebehne myšlienka, či už toho nie je priveľa a či v skutočnosti nie je hlúpejší ten, čo má zdanlivo rozum na mieste. ()
Zbývá snad jen zatleskat. Nevzpomínám si, kdy naposledy se některému českému snímku podařilo mě takovým způsobem vtáhnout do děje. Prakticky s otevřenou hubou jsem se nechal bez mrknutí oka skoro dvě hodinky krmit a snad bych i zažádal o přidání. Jsem plný dojmů a nevím, kterou část začít chválit nejdřív. Zdá se mi, že zde bylo všechno správně. Luxusními a až neuvěřitelně uvěřitelnými postavami počínaje a výborným výběrem písní konče. Takový příběh ze života o kobrách a užovkách, kde zrovna dvakrát nezáleží na tom kým jste, protože v obou případech se nakonec jedná o hady. Charaktery postav jsou velmi propracované a luxusně zvolené. Vše samozřejmě výborně a uvěřitelně zahrané. V příběhu nejsou hluchá místa. Je to kulervoucí drama, kde jste v neustálém očekávání, co se během následujících minut semele. Navíc je snímek neuvěřitelně depresivní, když si zkusíte představit, že byste se v podobné situaci jednou taktéž ocitli. A snad pro to není ani třeba tolik udělat. Opravdu luxusní film o krásách feťáctví, lákání dočasného pobytu na výsluní, rodinných hodnotách, přátelství až za kriminál, zkrátka o životě se vším co přináší. Vřele doporučuji. A protože už jsem na české snímky téměř zanevřel, tak rovněž děkuji za to, že jim opět budu ochoten udělit asi tak již 15. šanci. Pomalu se nám blíží konec roku a já osobně mám o vlastníkovi nadcházejícího Českého lva jasno. A nekončil bych u jediného. Třeba takové ocenění režie a scénáře považuji za samozřejmost. ()
Skvělý, že se tomuhle sociálnímu hadovi někdo pokusil podívat do očí s podobnou přímostí jako Petr Václav. Skvělý, že oba Hádkové hrají o třídu lépe než bývá v tomhle rybníčku zvykem, hlavně Kryštof dává s přehledem největší bomby kariéry. Skvělý, že Prušinovský zachytil celou řadu fatálních banalit se vší trapností, bezvýchodností a hlavně bez pitvoření a snahy dělat z toho chcípáckou řachandu. Méně skvělý, že Kobry a užovky působí jako sociální drama bez ksichtu, které celou dobu žongluje se způsoby snímání, aniž by nalezlo ujasněnou koncepci a zřetelný rukopis. Vysloveně špatný, že prvních 20 minut působí jako skladba, kterou všechny nástroje hrají o půltón falešně (dokonce i jinak přesný Kryštof se spíš pitvoří). A hodně rozporuplný, že dvojitej závěr (shocker / ambivalentní pohled) vyznívá spíš bezradně než tíživě, jako by si tvůrci nevěděli s příliš vitálním charaktery rady. Ty Květy v podkresu prostě vyznívají výrazně sugestivněji než film v důsledku. Chápu hype a spokojenost, ale mám pocit, že tenhle had má na to uhranout Vary, zatímco na festivalovém okruhu bude jeho nevyhraněnost značným limitem. Což je škoda, protože substituce heráku ironem a organizovaného zločinu vykrádáním chatek je odvážná a dotažená. Kdybych chtěl být důsledný, měl bych dát **** (dal jsem je Slámovi za podobně nevyrovnaná Čtyři slunce a o hvězdu míň dostal Jiráský za slabší Poupata). Ale je dost těch, kteří je Prušinovskému dají za mě. [65%] ()
Film skvěle funguje, tak, že jsem se u toho kroutila jako had v rozštíplé holi. Sevřený rámováním i obrazem (kamera sama jako když jede na hadovi, co ta dělá, kam se prosmýkne, proplazí, nebo jak zblízka se nejednou varovně vztyčí a ostražitě a hladce sleduje každičký pohyb svých obětí), sevřený zvukem i slovem (parádní dialogy, snímání zvuků, nesmlouvavě otrlý výběr songů - je ovšem zlé, že jich tři čtvrtiny nepřekládají v angl. titulcích, to není stejné, jako když si dneska na netu najdete texty anglických písniček už i s překlady, že ne), sevřený pevnou a úzkou klecí scénáře, sevřený maniakálně neúhybným hereckým podáním, svíravý pocitově, uťatý jako definitivním hadím kousnutím do krku, jako plivnutím jedu do oka... trapno a bezvýchodno, rána do vazu, není kam před tím uhnout, kroutila jsem se... *** Nelze se ale přenést přes jeden zásadní problém: námět je devadesátkový, přesně ta doba, kdy se na malých sídlištích, v panelových sídlištních střediscích otevíraly značkové obchody s hadrama, v sousedství poloprázdných květinářství a uprášených drogerií, za slepými výlohami s kousky hnědé izolepy, přesně ta doba před invazí Vietnamců a po nájezdech tun polských šusťáků, ta doba, kdy se šmelilo s viagrou... devadesátky. Sedí to jako prdel na hrnec, včetně veškeré té bytové estetiky a všeobecných tepláků na doma, všechno to zapadá a člověk mojí generace dostává záchvat dušnosti. Devadesátky jak vyšitý a šmytec. Potíž nastane, když najednou úspěšný podnikatel koupí bábrli plazmovou televizi a v závěru filmu bojuje se smart-phonem a netbookem, a je po srandě. Začínající šmelina s viagrou a předvietnamský boom pseudoznačkových hader na vidláckých sídlištích se s touhle technikou míjí přinejmenším o patnáct let, spíš o víc. Tenhle renonc celý film notně shazuje, byť je mi jasné, že celé řadě jindy narozených diváků to šmahem splývá, je to nepřekousnutelný faktický rozpor. *** Další věc k podotknutí je pak už subjektivnějšího rázu: přestože film je nemilosrdně zacílený a propaluje se člověku do rozcitlivělé, rozkuchané duše jako lupou zkoncentrovaný paprsek, postrádám... přesah... působí to v podstatě jako bravurní hraný dokument, jako důsledné připomenutí jedné palčivé minulé reality, postrádám tu kulinářskou špetku "něčeho víc", ne proto, abych tomu sevření unikla, ale prostě proto, že je to film, dílo s vlastní duší, postrádám ji tam. V tomhle chimérickém ohledu mi pořád připadá Poslední zápas Pepika Hnátka silnější, jako větší dílo, i když oba ty filmy se do mě zakously stejně hluboko, se vší urputností, jen každý z jiné strany a do jiného místa mého neodkecatelného českého původu, prostředí, z něhož navždycky vyrůstám. Za tohle je budu oba vždycky velebit a Prušinovský u mě má svoje nezaměnitelné místo v české kinematografii jisté. Neupadá do infantilního humoru polehčujících komedií, je pronikavý a přísný, i při předvádění únikového humoru či situačního trapnokomična není sám nikdy trapný - to je nedocenitelný, důstojný a prazákladní rozdíl. Jeho tvorba zraje, tříbí se a já se těším na další počiny. Jen doufám, že se tak jako jiní jeho souputníci do sebe počesku příliš nezamiluje, nezleniví a nezkurví se - v jeho případě by to bylo dvojnásob smutné, protože přesně tohle má tak často v hledáčku. Zatím dobrý, zatím drží, zatím jede, zatím se chvěju, zatím se kroutím jako had v rozštíplé holi. () (méně) (více)
Jan Prušinovský dokázal natočit drama, které prostřednictvím autentických lokací a uvěřitelných postav realisticky zachycuje českou sociální současnost, aniž by přitom prvoplánově manipulovalo či emocionálně vydíralo. Kdyby veškerá seriózní česká filmová tvorba dosahovala alespoň ze tří čtvrtin takovéto úrovně, tak jsme dávno za vodou. Herci jsou skvělí, technicky i řemeslně je film silně na výši a režie je bezvadná. Delší recenze ZDE ()
Galerie (38)
Zajímavosti (21)
- Kobry a užovky dostaly už ve scenáristické soutěži podporu nadace, kterou založily firmy RWE a Barrandov, navíc obdržely od RWE i příspěvek na výrobu. (hippyman)
- Když Užovka (Matěj Hádek) odchází do kasina hrát na automatech, zazní při tom skladba Země vzdálená od české rockové superskupiny BSP, která je dodnes mnohými hudebními kritiky považována za největší český porevoluční hit. (rublik05)
- Skuteční bratři Matěj a Kryštof Hádkovi poprvé ztvárnili bratry také před kamerou. (MTHRFCKR)
Reklama